Digitální technologie už tehdy nebyly nástrojem pro specialisty. Staly se infrastrukturou každodennosti. Komunikujeme online, pracujeme v digitálním prostředí, řešíme úřední záležitosti online díky eGovernmentu, vzděláváme se prostřednictvím digitálních platforem. Evropská politika proto potřebovala společný jazyk pro nastavování vzdělávacích cílů, strategií rozvoje dovedností i pro mezinárodní srovnávání. DigComp tak nabídl strukturovaný popis digitální kompetence rozdělený do pěti oblastí: práce s informacemi, komunikace a spolupráce, tvorba obsahu, bezpečnost a řešení problémů. Nešlo o seznam aplikací, ale o vymezení schopností, které umožňují jednat informovaně, bezpečně a efektivně.
Rámec se postupně vyvíjel. Verze 2.0 zpřesnila strukturu, verze 2.1 přidala osm úrovní pokročilosti, což umožnilo lépe pracovat s hodnocením a vzděláváním. Verze 2.2 reagovala na fenomény jako dezinformace či dynamiku sociálních sítí. Každá aktualizace byla odpovědí na proměnu digitálního prostředí.
DigComp 3.0 přichází ve chvíli, kdy tuto proměnu určuje především nástup AI a generativních nástrojů. Nejde o kosmetickou úpravu. Jde o reakci na změnu samotné podstaty digitální reality. Zatímco dříve digitální kompetence znamenala především umět vyhledat informace a bezpečně komunikovat, dnes zahrnuje i schopnost rozpoznat algoritmické zkreslení, kriticky hodnotit výstupy jazykových modelů a chápat limity automatizovaného rozhodování.
Nejvýraznější posun se týká právě postavení umělé inteligence. V DigComp 2.2 se AI objevovala spíše v příkladech použití. Ve verzi 3.0 se stává strukturální součástí rámce. Nejde už jen o to, že občan „umí používat“ generativní nástroj. Důraz se přesouvá k porozumění principům fungování algoritmických systémů, jejich limitům a rizikům. Do centra pozornosti vstupuje schopnost kriticky hodnotit výstupy modelů, rozpoznat zkreslení (bias), chápat fenomén halucinací a reflektovat etické otázky práce s daty.
Je to schopnost rozumět tomu, co nástroj skutečně dělá, na základě čeho generuje odpovědi a kde jsou hranice jeho spolehlivosti. V odborné diskusi přitom dlouhodobě rezonuje, že digitální gramotnost nelze redukovat na ICT dovednosti. Jde o soubor kognitivních, etických a sociálních schopností umožňujících orientaci v prostředí, kde jsou informace filtrovány algoritmy a kde se stírá hranice mezi lidským a strojovým obsahem.
Právě tento posun, od dovednosti k reflexi, otevírá nový prostor pro knihovny. Knihovník není IT technik. Je mediátor poznání a průvodce informačním prostředím. Pokud se digitální kompetence posouvá směrem ke kritickému porozumění algoritmům, rozšiřuje se i role knihovníka o schopnost tuto reflexi zprostředkovat veřejnosti.
DigComp 3.0 zároveň posiluje oblast bezpečnosti a digitální pohody. Bezpečnost už neznamená jen ochranu hesel či prevenci malware. Zahrnuje ochranu před online manipulací, kyberšikanou, závislostí na technologiích i před dopady doporučovacích algoritmů na vznik informačních bublin. Dotýká se to psychologické i sociální dimenze užívání technologií.
Odpovědné digitální jednání má ale i další dimenzi. Digitální infrastruktura není nehmotná: datová centra, trénování modelů i neustálé streamování obsahu mají konkrétní energetickou a ekologickou stopu. DigComp 3.0 tuto skutečnost nově zahrnuje jako součást digitální kompetence.
DigComp 3.0 tak dokumentuje hlubší proměnu: od chápání technologií jako nástrojů k jejich chápání jako strukturální součásti společenské reality. Digitální kompetence už není jen otázkou efektivity. Je otázkou odpovědnosti, kritické reflexe a schopnosti orientace ve světě, kde technologie aktivně spoluutvářejí naše poznání.
Zdroje:
Joint Research Centre. European Commission. Online. Dostupné z: joint-research-centre.ec.europa.eu/projects-and-activities/education-and-training/digital-transformation-education/digital-competence-framework-digcomp_en. [citováno 2026-04-14].
DigComp 3.0. European Commission. Online. Dostupné z: joint-research-centre.ec.europa.eu/projects-and-activities/education-and-training/digital-transformation-education/digital-competence-framework-digcomp/digcomp-30_en. [citováno 2026-04-14].
MICHAELA MRÁZOVÁ je ředitelkou Knihovnického institutu Národní knihovny ČR.
