Číslo
Číslo 11/2012
Články v tomto čísle
Z různých koutů naší republiky zamířili 4. října knihovnice a knihovníci spolu se zástupci měst a obcí do pražského Klementina, kde se v působivých prostorách Zrcadlové kaple uskutečnilo slavnostní předávání knihovnických ocenění – Knihovna roku 2012 a Městská knihovna 2012, a kde s napětím očekávali, jak dopadli v očích hodnotících komisí a jakou cenu si do svých knihoven odvezou...
Začátek konference Knihovny současnosti 2012 tradičně patřil udělování Medailí Z. V. Tobolky. V jeho úvodu připomněl Ing. Aleš Brožek, ředitel Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem, že k tomuto slavnostnímu aktu dochází již potřinácté a že dosud bylo uděleno 94 medailí. (Seznam všech nositelů je na http://www.sdruk.cz/sdruk/medaile-z-v-tobolky/clanek/nositele-medaile-z-v-tobolky/.) Z rukou předsedkyně Sdružení knihoven ČR Ing. Ley Prchalové a předsedkyně Nadace knihoven ČR PhDr. Jiřiny Kádnerové převzali poté dva muži a čtyři ženy medaile za rozvoj českého knihovnictví, respektive jedna z nich za celoživotní práci v knihovnictví.
Když jsem se dozvěděl, že mám dostat medaili docenta Tobolky, byl jsem nejen překvapen, ale opravdu dojat. Neboť uznání ze strany knihovníků je pro mne něčím mimořádným. Mohu totiž bez nadsázky říci, že kniha jako taková je pro mne, ne-li smyslem života, tedy zcela určitě jeho profesním naplněním. Tak jako někdo volí život mezi stromy, jiný mezi lidmi či mezi jinými fenomény doprovázejícími naše pozemské bytí, já jsem volil život mezi knihami, aniž bych se ovšem odříkal jiných kontaktů. Knihy mne doprovázely a doprovázejí od mého dětství. Vyrůstal jsem v rodině českého učitele, učitele, který naplňoval ideál tohoto povolání v dobách dnes už takřka legendárních. I když jsem v dětství neznal slavný výrok durhamského biskupa 14. století Richarda z Bury o knize jako příteli nejvěrnějším, který je vždy k dispozici, nepeskuje a je tak kdykoli ochoten dát radu či podat pomocnou ruku, měl jsem ten pocit podvědomě ve svém nitru. A tento pocit mne neopouštěl, naopak sílil a doprovázel a doprovází mne po celý život. Kdybych si měl dát devizu do pomyslného erbu, nepochybně by v něm stálo extra bibliothecam non est vita et si est vita, non est ita.
Dotaz: Co znamená svátek „Dušičky“ (Památka zesnulých)? Od kdy se slaví, jak a kde vznikl? (Kategorie dotazu: Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie, datum zadání: 28. 10. 2006)
Kromě několika celostátních už zavedených cen pro knihovníky z různých typů knihoven existují i ocenění regionální, která jsou zacílena na neprofesionální knihovny s dobrovolným knihovníkem, jehož práce je mnohdy nedoceněna a přitom nesmírně záslužná. Do této skupiny přibyla cena nesoucí název po nejvýznamnějším lidovém buditeli z počátku národního obrození, knihovníkovi, nakladateli a knihkupci Václavu Matěji Krameriovi, jehož výrok – važme si nad zlato dobré a užitečné knihy – je trvalý...
Autor se s vámi, milí čtenáři, v tomto čísle Čtenáře s rubrikou loučí. Připravil pro vás proto shrnutí, jak se knihovnám na Novém Zélandu celý rok dařilo, a informace ohledně příležitostí nalézt v tamějších knihovnách zaměstnání. Je možné, že se s příspěvky Aleše Vaňka v našem časopise v budoucnu opět shledáme, ovšem v nejbližší době to nebude pohled ze zahraničí, ale z České republiky.