Na výuce seniorů mě nabíjí nadšením jejich motivace učit se – přicházejí na vzdělávací akce do knihovny, na rozdíl od mládeže, protože chtějí, a s tím se skvěle pracuje. Musíme jít ale této výhodě naproti tím, že se snažíme navrhovat program kurzů a náplň lekcí tak, aby odpovídaly jejich zájmům nebo aktuálním potřebám. Ty zjišťujeme jak během výuky, tak i v rozhovorech mimo ni a pomocí vhodné formy zpětné vazby na naše akce.
Nejčastěji se senioři chtějí vzdělávat v dynamicky se proměňující oblastí informačních a komunikačních technologií, tedy v práci s počítačem, chytrým telefonem a používání internetu. Mnozí účastníci na kurzy přicházejí s pocitem, že „na to už nemají hlavu“, nebo s pochybnostmi, zda na probírané téma stačí. Jako jeden ze svých úkolů coby lektora vnímám schopnost navodit přátelské prostředí, ve kterém se návštěvníci kurzů cítí bezpečně, a které jejich obavy rozptýlí.
Stejně jako u jakékoliv jiné cílové skupiny je třeba tempo i objem výuky přizpůsobit studentům. V případě seniorům se mi osvědčilo postupovat pomaleji a praktické činnosti nechat každého vícekrát vyzkoušet a u každého se ujistit, zda došel k danému cíli a porozuměl. Soustředění se spíše na kvalitu než kvantitu se víc než vyplácí. Před každou lekcí pro účastníky zpracovávám pracovní list, kde mají zápisky k výuce včetně obrázků a návodů předepsané a dělají si do nich pouze drobné vlastní poznámky. Pak se mohou ke všemu probíranému lépe vracet a opakovat si.
Prostor pro dotazy, povzbuzení spolupráce s ostatními a zároveň individuální přístup mají místo v každé mé lekci se seniory, stejně jako humor a odlehčení. Jedním z mých cílů je vždy, abychom se všichni cítili dobře, a zároveň se neustále od svých „studentů“ sama učím. Odměnou a motivací mi jsou pak jejich radost z nově nabitých dovedností a to, že se k nám na kurzy pravidelně vrací.
Děkujeme a ať se vám dál daří!
