Křehký svět
Mnohokrát jsem si kladl otázku, proč se tvůrčí síly nevynakládají spíše na vznik nových uměleckých děl, zlepšování kvality života a krásna kolem nás, a někde vyúsťují spíše v pochodujících šicích vojáků, jdoucích v řadě případů vstříc jisté smrti… Nejtragičtější na tom je, že se za použití primitivních prostředků propagandy daří mnohé členy těchto národů přesvědčit o správnosti násilí, ničení a devastace. Asi neměli nikdy možnost – ať už fakticky, nebo ve svém vědomí – vyjet i za hranice svého omezeného rozhledu. Několik z těchto početných národů východně od nás jsem měl možnost poznat osobně včetně podmínek jejich života smutně zamrzlých hluboko v minulosti. Když jednou zazněla slova lítosti a omluvy za daný stav, bylo mi zřejmé, že nelze vše vnímat bez rozlišení. Ovšem s hrůzou mi to s odstupem času připomnělo, že mnohé lze oprášit a v modifikované podobě použít znovu.
Z těchto apokalyptických končin se hravě dokážu vrátit k obsahu nového čísla Čtenáře. Neposkytuje totiž prostor ani násilí, ani ničení, ale literárnímu fenoménu Franze Kafky, nápaditým akcím pro děti i dospělé, bilancování dobrých nápadů a stavbám a rekonstrukcím nových knihoven a jejich zahrad apod. Jedná se o smysluplné využití finančních zdrojů. Jen čas má, bohužel, tu moc poukázat na správnost jedné cesty oproti té temné v myslích stejně zatemněných. Jenže času na cestě k pravdě se nám asi vždy bude nedostávat…
JAROSLAV CÍSAŘ
