Sestavit tematickou sadu do kufříku, batůžku či jiného zavazadla tak, aby podporovala rozvoj i fantazii dětí, není vždy úplně jednoduché. Přinášíme postřehy a inspiraci na základě osobních zkušeností s jejich tvorbou ve Středočeské knihovně v Kladně.
Tři místa, tři knihovny, tři aktuality. Od neobvyklé výstavy, přes rekonstrukci s hologramy po oslavu s kronikou. Pojďme tentokrát nahlédnout do Domažlic, Havířova a Otrokovic.
Milé čtenářky, milí čtenáři, držíte v rukou druhé číslo časopisu Čtenář v nové podobě. Nechci, aby to vyznělo jako samochvála, ale jeho premiéra se setkala s velice příznivým ohlasem, což potěšilo a zahřálo, ale zároveň zavazuje, aby tým jeho tvůrců pokračoval v další cizelaci a zkvalitňování.
Těší mě pouštět se do nových projektů, i když pak přinášejí jistou nostalgii z toho, pokud třeba končí… V mém případě trvá pouto s časopisem Čtenář už více než čtyřicet let, a to z rozdílných stran.
Počátkem roku 2024 Blanka Skučková ukončila své téměř čtvrtstoleté působení na Ministerstvu kultury, z toho dvacet let jako vedoucí oddělení literatury a knihoven. Požádali jsme ji proto o jakési bilanční zhodnocení jejích ministerských aktivit…
Otevírá se vám pomyslná brána letního dvojčísla. Redakce se opět snažila, aby bylo naplněno aktuálním děním z oblasti knihovnictví co možná nejplastičtěji. Tvorba rubriky „Od redakčního stolu“ je vždy poznamenána ohlížením, protože v době letní rekreace reflektuje to, co již proběhlo. Myšlenky uprostřed probíhajícího kvasu aktivit se ale většinou už točí kolem toho, co se chystá na konci roku a začátku toho následujícího.
Ve dnech 20. a 21. 3. 2024 se v Ostravě konal již 15. ročník knihovnické konference Kniha ve 21. století s doprovodným programem. Akce se uskutečnila po covidem vynucené čtyřleté přestávce. Tradiční organizátoři z Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě (MSVK) a Slezské univerzity tentokrát zvolili nanejvýš aktuální téma, které jsem si dovolil použít i pro titulek tohoto příspěvku.
Snad každý národ má mezi svými členy válečníky a násilníky, stejně jako umělce a filozofy. Některé, početné, ale trpí neustálou potřebou expanze, i když ve svém středu mají bezpochyby i skvělé literáty nebo výtvarníky, ale ti jsou do značné míry umlčeni, když ani nesmějí beztrestně používat přesného termínu „válka“. Asi to nedokážu jako příslušník středně velkého národa, který již tu expanzi na vlastní kůži a za pomoci vlísavých kolaborantů jednou prožil, domyslet a procítit do všech důsledků. Před zhruba deseti lety jsem si začal libovat, že země evropského sociokulturního okruhu nám blízké se začínají poměřovat spíše kvalitou svých hudebních, architektonických či literárních děl, koncertů a výstav než stále ničivějšími raketami a účinnějšími granáty. I když i ty do arzenálu odstrašení samozřejmě patří. A nedokázal jsem si představit, když mám tak unikátní příležitost žít v období tak relativně dlouhého míru, že by tomu mohlo být i jinak. Působím v oblasti, kde se vše spíše poměřuje znalostmi v kombinaci s kreativitou a nápady, jak předávat poznatky z minulosti i do budoucna včetně té mladší generaci. Nepřipouštěl jsem si změnu, protože lidstvo se již mnohokrát poučilo, že předsudky znásobené propagandou vedou mnohdy ke zničujícím konfliktům a konfrontacím pod stále stejně omílanými klišé záchrany. Možná o tom mnozí lidé málo čtou…