Poutník na rozhraní věků

MILAN VALDEN Milan.Valden@nkp.cz

Kniha prof. Jana Kumpery (* 1946), historika a odborníka na raný novověk, který působí na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, o J. A. Komenském (1592–1670) vyšla poprvé v roce 1992, tehdy ke 400. výročí Komenského narození; nyní se dočkala druhého, upraveného vydání. Kumperova obsáhlá práce má podtitul, v němž je Komenský charakterizován výstižným slovem poutník. Pro Komenského dramatické osudy bylo putování příznačné: v roce 1628 musel odejít do exilu a usadil se v polském Lešně. V letech 1641–1642 pobýval v Londýně, pak do roku 1648 v Elbinku, následoval druhý pobyt v Lešně do roku 1650, následně čtyři roky v uherském Blatném Potoku; třetí pobyt v Lešně spadá do let 1654–1656; od roku 1656 až do své smrti v roce 1670 pak žil Komenský v Amsterodamu.

Ovšem putování se Komenský nevyhnul ani před rokem 1628. Narodil se na Moravě v Uherském Brodě nebo v Nivnici (otázka místa jeho narození není stále jednoznačně vyřešena). Pobýval pak ve Strážnici, v Nivnici a pravděpodobně i ve Fulneku. V letech 1608–1611 studoval na vyšší škole v Přerově, vysokoškolská studia teologie absolvoval v německém Herbornu a v Heidelbergu a léta 1614–1628 strávil postupně v Přerově, Žeravicích, Fulneku, Brandýse nad Orlicí a v Bílé Třemešné, kde se v roce 1626 ukrýval díky podpoře rodiny Sadovských. Téhož roku šel do Berlína za Ladislavem Velenem ze Žerotína a dál putoval do nizozemského Haagu za Fridrichem Falckým. V roce 1627 byla v Amsterodamu poprvé vydána Komenského Mapa Moravy. Do vlasti se už nikdy nevrátil a patří k nejslavnějším českým exulantům.

Komenského životní peripetie však byly bohaté a dramatické bohužel též na osudové zákruty osobní. V roce 1622 mu první manželka Magdalena a dva synové zemřeli v Přerově na mor. V roce 1648 mu v Lešně zemřela druhá manželka Marie Dorota (Komenský se pak v roce 1649 oženil potřetí s Janou Gajusovou, dcerou českého exulanta) a v roce 1656, při vypálení Lešna, shořela Komenského knihovna, obsahující vzácné knihy a rukopisy.

Všechny tyto životní cesty popisuje autor knihy v oddíle „Život“ ve 14 kapitolách s příznačnými názvy jako „Mládí v labyrintech doby“, „Ve stínu šibenice“, „Do vyhnanství“, „K evropské slávě“, „Na cestě k všenápravě“, „Pohroma“, „Nová naděje“ či „Poslední bouře“. Poslední kapitola má název „Odkaz v prověrce času“ a sleduje Komenského odkaz od útlumu zájmu o jeho dílo přes rehabilitaci Palackým a počátky české komeniologie po oslavách z let 1871 a 1892 až po rozmach komeniologie po roce 1945 a aktuální platnost Komenského idejí. To vše je podáno přístupným jazykem v pěkné grafické úpravě s četnými vyobrazeními.

Kratší druhou část knihy tvoří „Katalog spisů Jana Amose Komenského“, který obsahuje 177 hesel. Autor upozorňuje, že celkový počet známých prací J. A. Komenského bývá uváděn různě a pohybuje se kolem dvou set, a to z různých důvodů, mj. i proto, že sám Komenský některá svá díla zpracoval v různých jazykových verzích nebo je výrazně přepracoval, a je potom předmětem sporu, zda tyto verze počítat samostatně. Hesla obsahují základní charakteristiku a případně vysvětlují okolnosti vzniku a dále shrnují strukturu a zaměření díla. U některých děl jsou zařazeny i citáty. Z Kumperovy knihy tak čtenář získá nejen dostatek informací o Komenského životě a významu a o jeho době, ale také o jeho rozsáhlém díle a jednotlivých spisech.