Platová situace v českých knihovnách: pohled z průzkumu 2025

Platové podmínky v knihovnách jsou dlouhodobě systémově podhodnocené. Průměrné hrubé měsíční platy odborných knihovníků v nejčastějších platových třídách 8–10 dosahují 31 446 až 36 350 Kč (data za 1. čtvrtletí 2025). Tyto částky zůstávají výrazně pod celostátním mediánem mzdy 41 739 Kč a průměrnou mzdou 46 165 Kč (údaje za rok 2024). Pracovníci zařazení v platových třídách 8–10 mají tak plat nižší oproti průměrné mzdě v rozmezí od 31 % do 21 %. Pouze zaměstnanci zařazení do 12. a vyšších platových tříd se blíží republikovému mediánu a průměru, avšak těch je menšina.²

Většina knihovníků je zejména ve veřejných knihovnách³ stále „uvězněna“ v nižších třídách. Nejčastěji jsou odborní pracovníci zařazeni do 9. platové třídy (38 %) a 8. platové třídy (22 %). Tyto třídy jsou primárně určeny pro středoškolské nebo vyšší odborné vzdělání, nikoliv pro magisterské tituly, kterými mnozí knihovníci disponují. Do třídy 10 a vyšších, které by měly odpovídat vysokoškolské kvalifikaci, je zařazeno pouze 38 % pracovníků, přestože vysokoškolské vzdělání má již polovina z nich.

Existuje zde však propastný rozdíl mezi typy knihoven. Veřejné knihovny, zejména ty menší, mají většinu zaměstnanců (63 %) soustředěnu ve třídách 8 a 9. V malých obecních knihovnách spadá dokonce 98 % úvazků do tříd 7–9. Takové zařazení často neodráží skutečnou náročnost práce ani dosažené vzdělání zaměstnanců. Naproti tomu specializované knihovny dokáží kvalifikaci svých lidí zohlednit lépe – ve třídách 10 až 12 zde pracuje výrazně vyšší podíl zaměstnanců, přičemž ve třídě 12 je to celých 34 % úvazků, oproti pouhým 5 % ve veřejných knihovnách. Přestože do knihoven přicházejí vzdělaní odborníci (často i z jiných oborů), systémová místa ve veřejných knihovnách – zejména těch menších městských a obecních – jsou fixována v nižších třídách.

Téma, které v posledních letech rezonuje stále silněji, je institut tzv. zaručeného platu podle § 112 Zákoníku práce a nařízení vlády č. 341/2017 Sb. Průzkum ukázal, že tarifní tabulky, podle kterých jsou odměňováni knihovníci, jsou nastaveny tak nízko, že u významné části zaměstnanců nepokrývají ani zákonné minimum. Nejvyšší objemy dorovnání se týkají platových tříd 6–9. Celkový měsíční objem prostředků vynakládaných na dorovnání v těchto třídách činil ve sledovaných knihovnách téměř milion korun (978 796 Kč). Tato situace de facto degraduje smysl tarifního systému. Pokud knihovna musí použít prostředky na „dorovnání“ základu, nezbývají finance na odměňování kvality a výkonu. Osobní příplatek tak přestává být nástrojem motivace a stává se jen nutnou záplatou k dosažení legální výše mzdy.

To umocnil fakt, že od 1. ledna 2025 došlo k navýšení všech platových tarifů o 1 400 Kč měsíčně. Průzkum zjišťoval, zda zřizovatelé poskytli knihovnám odpovídající navýšení mzdového fondu. Pouze 66 % knihoven uvedlo, že obdržely navýšení mzdových prostředků (z toho 34 % pouze na tarify a 32 % i na dorovnání zaručeného platu). Celých 7 % knihoven nedostalo žádné navýšení a další část jen částečné. To v konečném důsledku znamená, že reálný přírůstek na výplatní pásce mnoha knihovníků byl nižší, než zákonné navýšení předpokládalo, a v některých případech dokonce nulový, protože ředitelé museli snížit osobní ohodnocení, aby pokryli vyšší nárokový tarif.

Výsledky průzkumu z roku 2025 vykreslují obraz profese, která je vnitřně stabilní a vysoce odborná, ale vnějškově nedoceněná. Knihovny se snaží držet krok s digitální dobou – 50 % knihovníků má vysokoškolské vzdělání, knihovny rozšiřují své funkce na vzdělávací, kulturní i komunitní centra a roste poptávka po IT specialistech – ale mzdový systém zůstává zaseknutý v minulosti. Mzdový systém v knihovnách tak připomíná snahu postavit moderní digitální dálnici s rozpočtem na údržbu polní cesty. Bez systémových změn bude obtížné zajistit atraktivitu knihovnické práce v době rostoucích nároků na digitální, vzdělávací a komunitní služby.

Proč jsou v knihovnách nízké platy?

Příčiny nízkých platů v českých knihovnách jsou komplexní a vyplývají ze strukturálního nastavení odměňování ve veřejné správě, způsobu financování ze strany zřizovatelů i dlouhodobého podcenění samotné profese. Na základě analýzy dat z roku 2025 lze identifikovat tři hlavní faktory:

1. Systémový nesoulad mezi složitostí vykonávaných činností a tarifním zařazením

Jednou z klíčových příčin je nastavení katalogu prací a praxe zařazování zaměstnanců do platových tříd, které často neodpovídají jejich skutečné kvalifikaci a náročnosti vykonávané práce.

Platové tarify stanovuje nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě (v aktuálním znění).⁴

• Pro zaměstnance knihoven, včetně knihovníků, se uplatňuje tabulka č. 1, která vymezuje nejnižší tarify v rámci veřejného sektoru, zejména ve srovnání s učiteli, zdravotnickými pracovníky, příslušníky armády apod.⁵
• Dlouhodobým trendem veřejných knihoven provozovaných obcemi je rozšiřování jejich role směrem ke vzdělávacím, kulturním a komunitním centrům. Knihovny se staví, rekonstruují a modernizují, tj. transformace v praxi probíhá,⁶ avšak zařazení pracovníků do platových tříd se zpravidla nemění. Nejvýrazněji se tento problém projevuje ve veřejných knihovnách, kde v malých obecních knihovnách spadá 98 % úvazků do platových tříd 7–9. Naproti tomu specializované knihovny dokáží častěji zařazovat vysokoškolsky vzdělané pracovníky do tříd 10–12.
• Knihovnické pozice ve veřejných knihovnách jsou podle nařízení vlády č. 222/2010 Sb., kterým se stanoví Katalog prací⁷, zařazeny převážně do nižších platových tříd (6–10, nejčastěji 8–9), které neodrážejí aktuální náročnost práce. Rostoucí požadavky na vzdělávací a digitální kompetence, komunitní služby, projektové řízení či práci s umělou inteligencí nejsou adekvátně finančně ohodnoceny. Ze strany provozovatelů a vedení knihoven je zároveň patrná nízká ochota navyšovat platové třídy v návaznosti na složitost vykonávané práce.

2. Nedostatečné dofinancování mandatorních výdajů

Dalším zásadním problémem je způsob, jakým zřizovatelé (obce, města a kraje) reagují na legislativní změny ve mzdové oblasti. Pokud stát nařídí zvýšení tarifů nebo stanoví zaručený plat, neznamená to automaticky, že knihovny obdrží prostředky potřebné k pokrytí těchto nákladů.

• Veřejné knihovny jsou převážně financovány z veřejných rozpočtů (obcí, krajů a Ministerstva kultury). V menších obcích není knihovna často vnímána jako priorita.
• Po zvýšení tarifů o 1 400 Kč, které stanovila vláda s účinností od 1. 1. 2025, obdrželo plné finanční krytí těchto nákladů (včetně dopadů na zaručené mzdy) pouze 32 % knihoven. Celých 7 % knihoven nezískalo žádné dodatečné prostředky.
• Základní tarifní tabulky jsou nastaveny natolik nízko, že často nedosahují ani zákonem stanovené zaručené mzdy, odpovídající náročnosti práce. To vytváří začarovaný kruh v rozpočtech knihoven, které jsou nuceny hradit rozdíl mezi tabulkovým platem a zákonným minimem. Nejvíce se tato situace dotýká pracovníků zařazených do 6.–9. platové třídy.
• V důsledku nedostatečného pokrytí nárůstu tarifů a zaručených platů ze strany zřizovatelů jsou knihovny nuceny tyto výdaje kompenzovat z vlastních zdrojů. V praxi to znamená omezování osobních příplatků a odměn, což vede k tomu, že reálný plat zaměstnance neroste nebo stagnuje. Finanční prostředky se pouze přesouvají z nenárokových složek do složek nárokových.

3. Nízká společenská prestiž a vnímání profese

Analýza dále ukazuje, že úroveň financování knihoven odráží způsob, jakým zřizovatelé i veřejnost vnímají hodnotu knihovnické práce. Platy v knihovnách rostou pomaleji než v soukromém sektoru nebo v jiných oblastech veřejné sféry (např. IT či zdravotnictví). I přes celkové navyšování platů ve veřejném sektoru zůstávají knihovny na jeho spodní hranici.

• Knihovnictví se dlouhodobě potýká s nízkou společenskou prestiží a nedostatečným uznáním ze strany zřizovatelů. Profese je často vnímána zjednodušeně, například pouze jako půjčování knih, což oslabuje vyjednávací pozici knihoven při žádostech o finanční prostředky. Zřizovatelé často nevěnují dostatečnou pozornost skutečným potřebám knihoven.
• Stereotypní hodnocení knihovnické profese má historicky danou příčinu také v tom, že knihovny se výrazně odlišují svou velikostí, funkcí, typem, specializací, okruhem svých uživatelů. Z toho potom plynou zjednodušené pohledy na celou profesi.
• Stereotypní vnímání profese redukuje knihovnictví na „pouhé půjčování knih“, přestože se knihovny transformují v multifunkční vzdělávací, kulturní, komunitní a digitální instituce. Tento pohled negativně ovlivňuje alokaci rozpočtů i možnosti oborové advokacie. Respondenti průzkumu opakovaně uvádějí nízkou prestiž profese jako jeden z klíčových problémů.
• Mnohé knihovny postrádají systematickou personální práci. Nemají profesionální personalisty ani koncepci řízení lidských zdrojů, což ztěžuje efektivní obhajobu mzdových požadavků a nastavení kariérního růstu. Podobná situace panuje i na úrovni provozovatelů knihoven. Častým jevem je nízké platové zařazení vedoucích pracovníků knihoven, které neodpovídá složitosti jejich práce, což se následně promítá i do nízkých platů ostatních zaměstnanců.
• Profese je silně feminizovaná (83 % žen), což historicky souvisí s nižším ohodnocením „ženských“ profesí v oblasti kultury a vzdělávání. Muži převažují zejména v technických rolích, které bývají finančně lépe ohodnoceny.
• Mnoho knihoven postrádá aktivní advokacii. Neexistuje vlastní strategie řízení lidských zdrojů (HR strategie) ani dostatečně silné oborové zastoupení při prosazování zájmů vůči politické reprezentaci. To výrazně komplikuje vyjednávání o vyšších platech. Odbory, knihovnická sdružení i vedení samotných knihoven jen omezeně upozorňují na potřebu adekvátního odměňování.

Nízké platy v knihovnách jsou výsledkem kombinace zastaralého tarifního systému, který neodpovídá vysoké kvalifikaci knihovníků, a nespolehlivého mechanismu financování, kdy zřizovatelé nepokrývají nárůst mandatorních výdajů. Ředitelé knihoven jsou tak nuceni rozpouštět motivační složky platu do základních tarifů, aby splnili zákonné minimum. Příčinou může být i konzervatismus provozovatelů knihoven i jejich vedení při zařazování pracovníků do platových tříd bez ohledu na měnící se složitost knihovnické práce. To vede k dlouhodobé stagnaci reálných mezd pod celostátním mediánem i průměrem. Jednotlivé příčiny se vzájemně posilují a vyúsťují v nedostatek kvalifikovaných pracovníků, pomalou generační obměnu a přetížení stávajících zaměstnanců. Bez revize platových tabulek, katalogu prací a zajištění adekvátního financování a také posílení oborové advokacie se situace v knihovnách zřejmě v dohledné době nezmění.

Poznámky

1. Podrobné informace o platových poměrech v knihovnách i o celém průzkumu jsou k dispozici v závěrečné zprávě: PILLEROVÁ, Vladana a Vít RICHTER. Analýza věkové, vzdělanostní a mzdové struktury pracovníků knihoven v České republice 2025: zpráva z průzkumu. Online. Praha: Národní knihovna ČR, 2025 [cit. 2026-01-13]. Dostupné z: ipk.nkp.cz/docs/2025_Zprava_analyza.pdf. ↩︎
2. Údaje o platech a třídách se netýkají pracovníků působících ve vysokoškolských knihovnách a knihovnách AV ČR, které používají odlišné tarifní tabulky. Průměrný plat středoškoláka v těchto knihovnách činil v 1. čtvrtletí roku 2025 33 901 Kč a vysokoškoláka 38 782 Kč. ↩︎
3. Pojem „veřejná knihovna“ je pro účely tohoto příspěvku používán pro knihovny provozované či zřizované obcí, krajem a státem. ↩︎
4. Dostupné z: zakonyprolidi.cz/cs/2017-341 ↩︎
5. Nejnižší stanovení platových tarifů se samozřejmě netýká pouze knihovníků, ale všech povolání v kultuře a v dalších oborech a oblastech, které nemají zvláštní, preferovanou tabulku tarifů. ↩︎
6. V letech 2021 až 2027 budou podpořeny investice do výstavby a rekonstrukcí knihoven částkou cca 3 miliardy Kč. ↩︎
7. Nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě (v aktuálním znění). Dostupné z: zakonyprolidi.cz/cs/2010-222 ↩︎

---

VÍT RICHTER je významný český knihovník, mimo jiné člen redakční rady časopisů Čtenář a Knihovna: knihovnická revue, též je emeritním ředitelem Knihovnického institutu a emeritním předsedou Ústřední knihovnické rady. / richter@nkp.cz