Kdo čte a nakupuje e-knihy
Zájem o e-knihy a jejich půjčování z hlediska veřejnosti a uživatelů knihoven stále roste, i když tento růst není nijak dramatický. V České republice v roce 2018 četlo pravidelně a občas e-knihy 10 % dospělé populace starší 15 let. V roce 2023 se tento podíl zvýšil na 15 %. Pokud porovnáme situaci například s USA, tam již v roce 2021 četlo e-knihy 30 % dospělé populace.1
Čeští čtenáři i nečtenáři dávají zatím jasně najevo svou preferenci knih v podobě tištěné. To ukazují výsledky celostátního průzkumu čtenářství dospělé populace starší 15 let z let 2018 a 2023. Zatímco nějakou knihu v podobě tištěné koupilo až 60 % české populace, knihu v elektronické podobě nakoupilo pouze 9 %. V případě čtenářů koupilo knihu v tištěné podobě 71 %, knihu v elektronické podobě 12 % čtenářů. Nečtenáři kupovali téměř výhradně tištěné knihy (pouze 1 % uvedlo nákup knihy v elektronické podobě).
Na rozdíl od tištěných knih kupují knihy v elektronické podobě častěji muži (11 % vs. 8 % ženy), lidé ve věku 20–29 let (18 %) a lidé s vysokoškolským vzděláním (15 %). Výrazně častěji také častí čtenáři, kteří přečtou 13 a více knih za rok (18 %), a čtenáři cizojazyčných knih (22 %).
Celkově se dá říci, že lidé s vyšším vzděláním, schopností číst cizojazyčné knihy, nadšením pro literaturu a silní (častí) čtenáři jsou obvykle otevřenější k novým způsobům získávání knih. Určitá otevřenost k četbě elektronických knih a jejich nákupu tak reflektuje jejich schopnost adaptace, otevřenosti k technologickým inovacím a celkově kulturně vyspělý přístup k literatuře a vzdělání.
Získávání elektronických knih
S rozvojem digitálních platforem mají lidé také snadný přístup k e-knihám a audioknihám, které lze okamžitě stáhnout po nákupu nebo jsou ke stažení volně na internetu. Nejčastějším způsobem získávání elektronických knih bylo v roce 2018 i 2023 jejich stahování zdarma z internetu. Přesto podíl čtenářů elektronických knih, kteří takovým způsobem získali nějakou knihu, v roce 2023 významně poklesl na aktuálních 45 %.
Nějakou knihu v elektronické podobě si koupilo 27 % čtenářů (tj. těch, kteří přečtou alespoň jednu knihu za rok), 17 % dostalo nějakou e-knihu darem a pouze 9 % deklarovalo zapůjčení elektronické knihy v knihovně. Ve srovnání s rokem 2018 došlo v roce 2023 k signifikantnímu poklesu v podstatě u všech způsobů získávání elektronických knih, což může svědčit o tom, že si čtenáři našli jeden preferovaný způsob, který jim vyhovuje nejlépe, a ten využívají. Z uvedeného je zřejmé, že podíl knihoven na uspokojení zájmu o čtení či získávání e-knih byl v roce 2023 velmi malý.2

Půjčování e-knih a audioknih v knihovnách
V českých veřejných knihovnách (Národní knihovna ČR, Moravská zemská knihovna, knihovny zřizované kraji a obcemi) je nabízena služba e-půjčování elektronických knih (e-knih) od roku 2014, ale přesná čísla z celostátní statistiky máme až od roku 2015, kdy bylo uskutečněno 34 656 e-výpůjček. Po deseti letech, tj. v roce 2024, dosáhl počet e-výpůjček hodnoty 405 767. V současné době tento počet zahrnuje i počet výpůjček audioknih.
V roce 2024 bylo ve veřejných knihovnách uskutečněno 20 589 684 primárních absenčních výpůjček (tj. bez prolongací a prezenčních výpůjček) fyzických dokumentů – knih, periodik, CD, DVD a dalších. Ve stejném roce bylo realizováno 405 767 e-výpůjček. Z uvedeného vyplývá, že jejich podíl tvořil necelá dvě procenta, tj. 1,93 %. Počet e-výpůjček v posledních letech roste velmi rychle, ale ani zdaleka nekompenzuje pokles výpůjček fyzických knihovních fondů.

Pokud jde o počty knihoven, které nabízely službu e-půjčování, jednalo se v roce 2024 o celkem 324 knihoven z celkového množství 5 188 veřejných knihoven, tj. pouze 6,25 %. Zdá se, že zájem o službu e-půjčování je v menších veřejných knihovnách zatím velmi omezený. V této souvislosti uveďme, že zahájení e-půjčování je dlouhodobě podporováno Ministerstvem kultury z dotačního podprogramu VISK 3. Jako příklad ze zahraničí uveďme situaci v USA, kde e-půjčování nabízí 95 % veřejných knihoven. Rovněž i v evropských veřejných knihovnách je e-půjčování vícenásobně rozšířeno než v Česku.3
Na e-výpůjčky se můžeme podívat také z hlediska celkových výdajů na činnost veřejných knihoven. Celkové náklady v roce 2024 činily 5,124 miliardy korun. Z toho 65 % tvořily osobní náklady (platy, pojištění, OON), dále 28 % provozní náklady (služby, materiály, nájmy a další) a na nákup knihovních fondů a informačních zdrojů bylo věnováno 7,7 %, tj. 395 mil. korun.
Z toho bylo vynaloženo 318 mil. korun na nákup knih a speciálních dokumentů (6,2 %), 45 mil. na nákup periodik (0,87 %) a 33 mil. na nákup elektronických informačních zdrojů (EIZ) (0,64 %). Z uvedených hodnot nevíme, jakou přesnou částku činily licence na půjčování e-knih, protože z této položky jsou hrazeny také licence na plnotextové databáze zahraničních periodik a knih, které nakupuje Národní knihovna ČR, Moravská zemská knihovna a některé krajské knihovny. Odhadujeme, že v roce 2024 bylo na nákup licencí na e-půjčování věnováno cca 23 mil. korun.


Celkový objem výdajů na nákup licencí na e-půjčování není z hlediska celkových rozpočtů knihoven příliš velký. Problémem je, že službu zatím nabízí jen omezený počet knihoven, zejména krajských a větších. Z toho potom plyne, že zájem o službu se soustředí na omezený okruh knihoven, pro které je potom financování služby e-půjčování značně zatěžující.
Několik závěrů
- E-půjčování je v českých veřejných knihovnách málo rozvinutou oblastí služeb. Knihovny by měly usilovat, aby službu e-půjčování nabízely všechny. Důležité je zejména vzdělávání pracovníků knihoven.
- Ze zkušeností zahraničních knihoven je zřejmé, že se zájem uživatelů soustředí nejen na půjčování e-knih, ale také audioknih.
- Knihovny se musí soustředit na aktivní advokacii služby e-půjčování zejména ve vztahu ke svým zřizovatelům a provozovatelům, kteří by měli zajistit financování nové služby.
- Ministerstvo kultury by mělo i v budoucnu podporovat nákup licencí pro e-půjčování.
- Knihovny by měly přehodnotit svou akviziční politiku, sledovat potřeby svých uživatelů a pečlivě vážit proporce doplňování jednotlivých částí knihovního fondu a elektronických informačních zdrojů.
- Knihovny by měly usilovat o legislativní změny, které by zajistily snadnější přístup k licencím na e-půjčování.
- Knihovny by měly vyjednávat s nakladateli a distributory o flexibilních licenčních modelech pro e-půjčování.

Poznámky a zdroje
- Podrobné údaje z celostátního reprezentativního průzkumu dospělé populace starší 15 jsou dostupné v publikaci: TRÁVNÍČEK, Jiří. Ohrožený druh?: kolik, jak a co čteme a co si se čtením spojujeme (2023). První vydání. Brno: Host, 2024. 164 stran. ISBN 978-80-275-2242-2. ↩︎
- Tamtéž. ↩︎
- Viz podrobná srovnávací studie zpracovaná EBLIDA: Handbook of Comparative E-Lending Policies in European Public Libraries. EBLIDA, 2023, s. 16. Dostupné z: https://eblida.org/wp-content/uploads/2023/03/Full-version-EBLIDA-Handbook-of-comparative-e-lending-policies-in-Europe-2023.pdf ↩︎
VÍT RICHTER je významný český knihovník, člen redakční rady časopisů Čtenář a Knihovna: knihovnická revue, též je emeritním ředitelem Knihovnického institutu a bývalým předsedou Ústřední knihovnické rady. Působí jako hlavní odborný garant dotačního programu Veřejné informační služby knihoven (VISK) a je vedoucím projektu Benchmarking knihoven.
