LENKA MÁLKOVÁ lenkamalkova56@gmail.com
Chtěla bych předeslat, že nejsem žádný odborník na literaturu se speciálním vzděláním v této oblasti. Po přečtení jedné současné islandské detektivky, která mě zaujala i fantastickými a mystickými prvky, jsem byla zvědavá, odkud tyto prvky pocházejí. Později jsem se od výše zmíněné průvodkyně dozvěděla, že Islanďané si dosud předčítají pradávné ságy, které jsou pro ně díky ustálenému jazyku bez problému srozumitelné i dnes. Je to národ nejen vášnivých čtenářů, ale i národ písmáků a spisovatelů. Říká se, že každý desátý Islanďan vydal během svého života nejméně jednu knihu.
Islandská literatura
Islandská literatura je známá bohatostí svého klasického období, které časově odpovídá ranému a středověkému období v západní evropské literatuře. Kořeny islandské literatury sahají více než 1000 let do minulosti a jsou neoddělitelně propleteny s norskou literaturou. Přestože velká část této rané literatury byla sepsána přímo na Islandu nebo Islanďany jinde ve Skandinávii, norské prvky jsou v ní značné a neoddiskutovatelné. Norové objevili Island kolem roku 860, když jejich lodě ztratily v nepříznivém počasí zamýšlený kurs. Islandské rukopisy těží mnoho znalostí z evropských mýtů a legend, které jsou do určité míry společné všem germánským národům.
Poezie
Téměř všechna dochovaná raná skandinávská poezie byla zaznamenána právě v islandských rukopisech, i když část z ní byla zřejmě vytvořena před objevením Islandu. Ta nejstarší poezie, často zvaná edická, byla obsažena ve sbírce Písňová Edda. Tato poezie má vrstvu hrdinskou (o světě smrtelníků) a vrstvu mytologickou (o světě bohů).
Přečetla jsem i některé ságy a velmi na mě zapůsobilo a pobavilo mě vkládání poetických slok do těchto jinak prozaických ság. Jako naprostého laika v oblasti formy veršů jsem zde objevila tzv. aliteraci. Jde o náslovný rým, kdy se opakují shodné hlásky na začátcích slov.
Norové a Islanďané v období 9.–13. století skládali také skaldickou poezii (z islandského slova skáld, tj. básník). Vysoce specializovaný slovník těchto básní používal perifráze (básnické opisy zvané heiti a kenningy) v takové míře, že tato poezie připomíná někdy hádanky.
Próza
Přijetí křesťanství na Islandu kolem roku 1000 otevřelo cestu silnému vlivu ze západní Evropy. Misionáři učili Islanďany latinskou abecedu a Islanďané začali brzy studovat na významných evropských školách.
Sága je označení pro příběh s tematikou dávné skandinávské a germánské historie – o prvních vikinských výpravách, osidlování Islandu a krevní mstě mezi islandskými rodinami. Většinou jsou psány starou islandštinou nebo starou severštinou. Jedná se o epické příběhy v próze s častým vkládáním slok v aliteračním verši, týkající se hrdinských skutků dávných dnů, životopisů důležitých mužů, často Vikingů, někdy křesťanů, ale často pohanů. Příběhy jsou většinou realistické, s výjimkou legendárních ság, ság o světcích či biskupech a ság ovlivněných evropskými romancemi. Ty jsou někdy romantizovány či obsahují fantastické motivy. Čtení ság je pro dnešního čtenáře možná poněkud obtížné. Připravte se např. na to, že bývá podrobně popsán původ hlavních hrdinů vyjmenováním jejich předků a míst, kde žili.
Prokousat se těmito popisy je pro neinformovaného čtenáře poměrně složité a dost nudné. Nyní si dovolím tak trochu odbočit od islandských ság k islandským rodokmenům. Situace na Islandu je v tomto ohledu docela složitá. Systém jmen je odlišný. Místo našich rodinných příjmení užívají Islanďané vždy příjmení po křestním jméně své matky nebo otce s příponou „son“ nebo „dottir“. Podle příjmení je tak naprosto nemožné zjistit, jestli máte společnou tetu nebo babičku. To může být problém zejména u mladých lidí, kteří se náhodně potkají a po několika společných nocích mohou zjistit, že jsou příbuzní. Tomu má zabránit aplikace Íslendingabók (v překladu Kniha Islanďanů), která umí rychle zjistit, jestli jste příbuzní. Aplikace mapuje obyvatele Islandu až do doby před 1200 lety. K jejímu používání je potřeba mít islandské občanství, respektive platné identifikační číslo.
I Island má svého nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1955. Je jím Halldór Laxness, jehož zralá díla byla ovlivněna konverzí k římskokatolické církvi a ztotožněním se základními myšlenkami socialismu. Podle vyjádření naší průvodkyně je to nelehké čtení podpořené těžkopádným stylem. Já za sebe mohu vřele doporučit současné islandské detektivky. Hlavní autoři z Islandu čtenáře nezklamou a vytvářejí stálý proud románů se skvělými zápletkami a fascinujícími postavami.
Islandština
Islandský jazyk se vyvinul z norštiny, kterou přinesli osadníci ze západního Norska v 9. a 10. století. Stará islandština, obvykle nazývaná stará norština, je jazyk, ve kterém byly ve středověku psány Eddy, ságy a skaldské básně. V době jejich vzniku se objevilo několik dialektických charakteristik, které odlišují islandštinu od norštiny. Islandština přežila i dlouhá staletí dánské nadvlády a zachovala starou skandinávskou gramatiku téměř nedotčenou. Díky tomu mohou dnes Islanďané stále bez problémů číst staroislandské ságy. Od staroseverských dob se však značně změnila výslovnost. Vliv angličtiny je v současné době všudypřítomný a i v islandštině najdeme celou řadu vyloženě anglických výrazů, ovšem přizpůsobených islandskému pravopisu a gramatice. Pro tyto výrazy zpravidla existuje ještě paralelní islandský výraz.
Osvojit si islandštinu není zrovna nejjednodušším úkolem, protože se – na rozdíl od studia ostatních velkých severogermánských jazyků – nemůžete opírat o znalosti angličtiny nebo němčiny.
Islandské knihovny
Z cca 350 000 obyvatel Islandu kolem 60 % jich obývá oblast kolem hlavního města Reykjavíku. Je to země s nejnižší hustotou osídlení v Evropě. Dá se říci, že ostrov je tvořen z 80 % neobydlenými oblastmi a větší skupiny lidí jsou soustředěny v městských centrech. Z toho vyplývá, že vzdělávací a vědecké instituce a knihovny se nacházejí právě v těchto oblastech.
Knihovny na Islandu se vyvinuly ze soukromých čtenářských spolků, z nichž první vznikl koncem 18. století. První veřejně přístupná knihovna byla postavena v roce 1864 a v 19. století vznikly i další. Islandská vláda začala knihovny v 50. letech 20. století významně finančně podporovat. Island má vysokou úroveň gramotnosti a čtení je důležitou kulturní aktivitou. Mimo síť knihoven vlastní mnoho Islanďanů rozsáhlé sbírky knih. Darování knih o Vánocích patří ke kulturním tradicím země.
Národní a univerzitní knihovna Islandu
Tato knihovna sídlí v Reykjavíku a vznikla splynutím národní knihovny a univerzitní knihovny v roce 1994. Jde o největší knihovnu na Islandu (jeden milion knihovních jednotek) a také knihovnu s největší akademickou sbírkou. Většinu položek si mohou vypůjčit studenti s knihovním průkazem nebo kdokoliv po zaplacení poplatku. V roce 2005 v knihovně pracovalo 94 pracovníků na plný úvazek, z toho pouze 33 knihovníků. Od roku 1888 se vydává Islandská bibliografie, tj. seznam všech děl publikovaných na Islandu.
Veřejné knihovny
Ministerstvo školství, vědy a kultury dohlíží na všechny islandské knihovny, včetně veřejných a školních knihoven. Veřejné knihovny často používají Deweyho desetinné třídění. Tyto knihovny se vyvinuly postupně během 20. století. V 90. letech vzniklo několik malých knihoven na různých místech ostrova, které byly otevřeny párkrát týdně a vedli je dobrovolníci. V roce 1997 na základě zákona byla zrevidována a přepracována soustava knihoven, což vedlo na mnoha místech ke vzniku nových knihoven vedených profesionály. Největší veřejná knihovna (Borgarbókasafn) sídlí v Reykjavíku a byla otevřena v roce 1923. Knihovnu může využívat široká veřejnost; mládež do 18 let, senioři a hendikepovaní zdarma, ostatní s knihovním průkazem, který stojí 2000 islandských korun, což je asi 330 korun českých.
Knihovna nabízí beletrii, literaturu faktu, hudbu, filmy, komiksy a poskytuje též přístup k počítačům. V Reykjavíku má knihovna šest poboček a dvě mobilní knihovny s různým posláním. Jedna z nich objíždí různá místa ve městě, zatímco druhá, s pohádkami, je určena předškolním dětem.
Akademické knihovny
Na Islandu je sedm univerzit. V roce 1994, kdy došlo ke spojení univerzitní a národní knihovny, existovala pouze jedna univerzita v celé zemi. Mnoho novějších vysokých škol má jen malé fondy fyzických dokumentů a spoléhá na elektronické zdroje. Stále více Islanďanů studuje na vysokých školách. Mezi lety 2003 až 2018 došlo podle statistiky k nárůstu počtu lidí s vysokoškolským vzděláváním o téměř 15 %.
Školní knihovny
Školní knihovny se od sebe dost liší. Velké městské školy mají větší knihovny s kvalifikovaným personálem, zatímco venkovské školy mají menší sbírky a zdroje. Školní knihovny často spolupracují s učiteli při výuce jednotlivých předmětů. Je také běžné, že na základních školách jsou malé třídní knihovničky, ve kterých si žáci mohou vybrat z knih na regále. Běžná je také spolupráce školní a veřejné knihovny při propagaci čtení.
Speciální knihovny
Knihovna Islandského institutu přírodovědné historie má bohaté sbírky knih a časopisů z přírodovědy, botaniky, geologie, paleontologie a zoologie.
Institut islandských studií Árniho Magnússona má za úkol uchovávat islandský jazyk a literaturu a provádět výzkum v této oblasti. V knihovně je umístěno několik historických islandských rukopisů, včetně ságové literatury.
ICES – Country-wide access to electronic resources (Celostátní přístup k elektronickým zdrojům) vznikl prostřednictvím rozvoje programu nazvaného The Icelandic Consortium of Electronic Subscriptions (ICES). Program vyvinulo Ministerstvo vzdělání, vědy a kultury s podporou knihoven v zemi. I když se nejedná o knihovnu v pravém slova smyslu, tj. nemá vlastní fyzický prostor, ICES poskytuje služby školám a veřejnosti, vládě, vědeckým institucím, akademickým, speciálním i školním knihovnám na Islandu. Na jeho činnost dohlíží ředitel Národní a univerzitní knihovny
Na závěr – „þetta reddast“
Život na Islandu není jednoduchý. Když se Islanďané potýkají s těžkostmi, vždy věří, že se i ty největší problémy nakonec vyřeší. A tak není divu, že se islandské rčení „þetta reddast“ (v překladu „vše bude v pořádku“) stalo jakýmsi mottem země.
Foto: https://photos.app.goo.gl/BvgGtGjQoKAovk2F9
Použitá literatura:
BJARNASON, Egill. Jak Island změnil svět: velká historie malého ostrova. Přel. Lucie Korecká. Praha: Argo, 2022. ISBN 978-80-257-3802-3
GALANDR, Zdeněk. Island. 2. vyd. Brno: Lingea, 2023. ISBN 978-80-7508-909-0
KORECKÁ, Lucie. Sám spatříš svět stínů: hranice mezi světy v pozdních ságách o Islanďanech. Praha: Herrmann, 2018. ISBN 978-80-87054-58-1
SCHAEFER, S. A. International Libraries: An Open Textbook. University of Buffalo, 2019.
