Zakladateli Moderní revue, časopisu úzce souvisejícího s moderními literárními směry, jako byly symbolismus či dekadence, byli překladatel, literární a výtvarný kritik Arnošt Procházka (1869–1925) a básník a překladatel Jiří Karásek ze Lvovic (1871–1951). První číslo tohoto periodika věnujícího se beletrii, výtvarnému umění a literární teorii a kritice vyšlo v roce 1894 a jedním z impulzů, který vedl dva výše uvedené autory k založení samostatného periodika, byl názorový rozchod s významným literárním kritikem F. X. Šaldou (1867–1937) a jeho pojetím literatury a s tím spojené jisté omezení publikačních možností v dobových časopisech. Vydávání nového periodika, jež poskytovalo platformu především pro mladé autory, od počátku provázely určité finanční problémy a obtíže s distribucí, protože převážná většina činností a finančních nákladů ležela na bedrech A. Procházky. Od počátku 20. století se pozornost autorů a redaktorů přesouvala od počátečního symbolismu a dekadence spíše k novoromantismu a novoklasicismu. Po první světové válce začal tematicky převažovat nacionální tón. Z významných přispěvatelů Moderní revue je třeba zmínit např. básníka a výtvarníka Karla Hlaváčka (1874–1898), který zde publikoval i své ilustrace, dále básníka Otokara Březinu (1868–1929) nebo prozaika a dramatika Viktora Dyka (1877–1931). Od roku 1895 s periodikem spolupracoval polský dekadentní spisovatel Stanisław Feliks Przybyszewski (1868–1927). Další významnou osobností, jejíž jméno je spojeno s Moderní revue, byl spisovatel a literární kritik Miloš Marten (1883–1917), který v periodiku působil především v jeho druhém, „novoromantickém“ období. V časopise byly v originálním znění i v překladech uveřejňovány i texty četných cizojazyčných autorů, např. básníků Arthura Rimbauda (1854–1891), Charlese Baudelaira (1821–1867) nebo Paula Verlaina (1844–1896). Značná pozornost byla věnována i výtvarné složce, jež hledala inspiraci ve francouzských periodikách obdobného zaměření. Kromě toho byl formou kritik a studií důraz kladen na výtvarné umění jako takové. Od roku 1907 se v Moderní revue začaly objevovat recenze na hudební díla. Za války vycházel časopis v omezené podobě, po roce 1918 se v souvislosti se změnou státnosti objevují i texty komentující společenské dění. Souběžně s časopisem vycházela, mj. za účelem zlepšení jeho finanční situace, Knihovna Moderní revue. Té bylo vydáno celkem 77 svazků a byli v ní prezentováni především autoři, již byli představeni v kmenovém periodiku. Moderní revue byla od počátku silně vázána na osobu svého vydavatele Arnošta Procházku a bezprostředně po jeho smrti v roce 1925 zanikla. Poslední číslo vyšlo v březnu a bylo dedikováno svému zakladateli.
OPELÍK, Jiří (ed.) et al. Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce, díl I, M–O. Praha: Academia, 2000, s. 301–309 (heslo Moderní revue pro literaturu, umění a život, autor hesla Luboš Merhaut).
LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, s. 391–393.
KATEŘINA SPURNÁ je vedoucí oddělení časopisů Národního muzea. / katerina.spurna@nm.cz
