Moravská zemská knihovna v Brně proto v roce 2025 realizovala projekt zaměřený na vývoj softwaru pro AI retrokatalogizaci, který má katalogizátorům pomáhat při zpracování knihovních fondů.
Cílem projektu nebylo vytvořit „černou skříňku“, která by automaticky generovala bibliografické záznamy bez lidské kontroly. Naopak – systém je navržen jako inteligentní asistent katalogizátora, jenž urychluje rutinní kroky, zatímco finální rozhodnutí zůstává vždy na odborníkovi.
Proč AI při katalogizaci
Katalogizace, zejména u starších nebo méně standardizovaných dokumentů, je časově náročný proces. Katalogizátor musí z dokumentu identifikovat a přepsat základní bibliografické údaje, ověřit jejich správnost, dohledat autority a případně zkontrolovat, zda již záznam neexistuje ve vlastním katalogu či v některé z bibliografických databází.
Právě tyto kroky jsou dnes z velké části automatizovatelné. Moderní technologie počítačového vidění dokážou z fotografie rozpoznat text a velké jazykové modely dokážou extrahovaná data interpretovat a strukturovat. V kombinaci s autoritními databázemi a katalogizačními zdroji tak vzniká nástroj, který může katalogizátorovi výrazně zefektivnit práci.
Jak systém funguje
Princip navrženého řešení je relativně jednoduchý. Katalogizátor nebo jiný pracovník pořídí fotografie klíčových částí knihy – typicky titulní strany, tiráže a případně dalších stran obsahujících bibliograficky důležité informace. Snímky lze pořizovat pomocí mobilního telefonu přímo do aplikace nebo na skeneru s pozdějším nahráním do aplikace. Tyto snímky pak mohou posloužit nejen pro účely AI katalogizace, ale v budoucnu by za určitých podmínek mohly být využívány i pro projekt Obálky knih.
Získané fotografie se následně nahrají do aplikace, kde začíná vlastní automatické zpracování. Celý proces lze rozdělit do několika kroků:
- Rozpoznání textu a extrakce údajů – systém pomocí modelů počítačového vidění identifikuje na snímcích bibliografické informace, například název, autora, místo vydání, nakladatele nebo rok vydání.
- Normalizace a interpretace dat – extrahované údaje jsou dále zpracovány tak, aby odpovídaly standardním katalogizačním formátům. Model například sjednocuje různé varianty zápisu jmen nebo názvů.
- Dohledání autorit – systém vyhledá odpovídající záznamy v autoritních databázích, například ve VIAF nebo v Národních autoritách. Pokud existuje více možných shod, algoritmus se snaží vybrat nejpravděpodobnější variantu na základě kontextu dokumentu.
- Kontrola existujících záznamů – aplikace se pokusí zjistit, zda daný dokument již není popsán ve vlastní databázi knihovny, Souborném katalogu nebo jiných databázích. Pokud takový záznam najde, využije jej v dalších krocích.
- Návrh bibliografického záznamu – na základě získaných informací systém připraví návrh bibliografického záznamu.
- Kontrola katalogizátorem – výsledný návrh je zpřístupněn ve webovém rozhraní, kde jej katalogizátor může zkontrolovat, upravit a doplnit chybějící údaje. Systém přitom upozorňuje, na které části záznamu je vhodné se při kontrole soustředit.
- Vložení do katalogu knihovny – po dokončení kontroly jsou záznamy včetně informace o exempláři vloženy do katalogu knihovny, v případě Moravské zemské knihovny (MZK) tedy do Alephu.
Důležitým principem celého řešení je transparentnost jednotlivých kroků. Systém není koncipován jako monolitický model generující kompletní MARC21 záznamy. Spíše jde o řetězec specializovaných nástrojů, z nichž každý plní konkrétní úlohu – od rozpoznání textu přes práci s autoritami až po finální návrh záznamu. Tento přístup má několik výhod. Především umožňuje lépe kontrolovat kvalitu výsledků a identifikovat případné chyby. Katalogizátor také může snadno sledovat, odkud jednotlivé údaje pocházejí, a rozhodnout se, zda je přijme, nebo upraví.
AI tak funguje jako „kopilot“ katalogizátora – pomáhá s rutinními úkoly, ale nenahrazuje odborné rozhodování. Tím se liší například od přístupu Národní knihovny Lucemburska, která sází na jednokrokové řešení, kdy celý záznam vygeneruje jazykový model najednou.
Technické řešení a otevřenost projektu
Software je navržen jako serverová aplikace s webovým rozhraním dostupným z běžného prohlížeče. Systém umožňuje pořizování snímků přímo z mobilních zařízení prostřednictvím webového rozhraní optimalizovaného pro práci na telefonu a integraci s knihovními katalogy na ukládání výsledných záznamů.
Důležitým aspektem projektu je jeho otevřenost. Zdrojové kódy systému jsou publikovány pod licencí GNU GPL v3 a dostupné ve veřejném repozitáři MZK na GitHubu. Ve stadiu předběžných úvah je možnost využití modelů pro věcnou katalogizaci, vytvořených Národní knihovnou ČR.
Volné zpřístupnění celé aplikace umožňuje nejen transparentnost vývoje, ale také potenciální zapojení dalších institucí a vývojářů. V budoucnu by tak systém mohl sloužit jako základ pro širší spolupráci knihoven při využívání AI v katalogizační praxi.
V levé části jsou zobrazeny nahrané fotografie, prostřední část je vyhrazena pro záznam, který je vygenerován systémem na základě obrazového materiálu a do něhož katalogizátor dále zasahuje v rámci kontroly a editace. Pravá část je určena pro náhled jak vyčteného záznamu, tak i dalších externích záznamů, které systém vyhodnotil jako shodné nebo podobné a z nichž je možno přebírat údaje. Funkce „porovnat rozdíly“ umožňuje srovnání vyčteného záznamu s ostatními záznamy v barevném schématu, kdy zelená představuje úplnou shodu, oranžová informace navíc a červená rozdílné hodnoty.
Praktické přínosy a limity systému
Systém je zatím v MZK v pilotním provozu, jehož výsledky budeme v průběhu roku vyhodnocovat. Mezi očekávané přínosy patří zejména zrychlení katalogizačního procesu díky snížení rutinní manuální práce (například při přepisování údajů, transliteraci nelatinkových písem) nebo snazší práce s autoritami a rejstříky díky automatickému vyhledávání a návrhu pravděpodobných shod.
AI katalogizaci nejvíce omezuje rozsah vstupních dat, která jsou záměrně omezena jen na klíčové části svazku. Cílem celého procesu není totiž digitalizace dokumentu, která by celý proces významně prodloužila a prodražila, ale tvorba bibliografického záznamu. Proto ani není možné například automaticky spočítat strany v případě, že jsou nečíslované, nebo doplnit další údaje, které se neobejdou bez přístupu k celé publikaci.
Je třeba zdůraznit, že technologie není všemocná. Kvalita výsledků závisí například na kvalitě fotografií, typografii dokumentu nebo na dostupnosti relevantních autoritních dat. Teprve po nějaké době provozního testování bude možné vyhodnotit přínosy i negativa nového systému. Jeho cílem není chyby zcela odstranit, ale ušetřit katalogizátorovi čas při zachování stejné nebo nižší chybovosti.
Co může následovat
Do budoucna se nabízí řada možných směrů dalšího vývoje. V nejbližší době to bude zejména produkční testování s cílem maximální optimalizace a automatizace všech souvisejících procesů, protože ambicí projektu i této aplikace bylo zkvalitnění a zrychlení práce katalogizátorů. Systém je interně koncipován tak, aby byl snadno upravitelný – např. pro přechod z MARCu na BIBFRAME, který nás během několika let zřejmě čeká.
Zkušenosti z tohoto projektu ukazují, že umělá inteligence může být pro knihovníky užitečným nástrojem, pokud je používána uvážlivě a v kombinaci s odbornou kontrolou. Katalogizace tak zůstává odbornou činností, ale díky novým technologiím může být efektivnější a méně zatížená rutinními úkony.
Projekt AI retrokatalogizace vznikl za podpory programu Národní plán obnovy Ministerstva kultury, v projektu zaměřeném na integraci prvků umělé inteligence do procesů digitalizace a zpracování knihovních fondů (projekt č. 0444000004). Aplikaci vyvinula firma Trinera, s. r. o.
PETR ŽABIČKA je náměstek generálního ředitele Moravské zemské knihovny v Brně. Specializuje se na digitalizaci, dlouhodobou archivaci a zpřístupnění kulturního dědictví, mimo jiné zvukových a kartografických dokumentů. Zastává klíčové role v národních i mezinárodních výzkumných projektech.
JAN KLOS je vedoucím odboru zpracování fondu a oddělení jmenného popisu a národních autorit v Moravské zemské knihovně.
JAK RYCHTÁŘ je spoluzakladatel a jednatel společnosti Trinera, dlouhodobě se věnuje propojování technologií s potřebami kulturních institucí, zejména knihoven.
