Doplňování knihovních fondů veřejných knihoven: Trendy v letech 2009 až 2024

Tehdy bylo za jediný rok zaznamenáno 66 861 501 výpůjček a od té doby dochází ke každoročnímu mírnému poklesu, až jsme se v roce 2024 dostali na číslo 41 145 685, což představuje pokles o 38 %. V covidových letech došlo ještě k výraznějšímu propadu, po němž následoval růst, který se však v roce 2024 zastavil.

To, že v Česku klesají „papírové“ výpůjčky, není výjimkou – jde o celosvětový trend patrný ve všech vyspělých zemích. Například ve Velké Británii zaznamenali mezi lety 2010 a 2020 pokles o 50 %, totéž platí pro Německo a Francii, kde jsou zaznamenány ještě výraznější poklesy. Jedná se o složitý proces, který zahrnuje především vliv digitálního prostředí – snadnou dostupnost informací, šíření e-knih a e-periodik, online encyklopedií, postupný zánik nosičů CD a DVD a nástup streamovacích služeb. Připojit lze i vliv sociálních sítí, sníženou schopnost delšího soustředění, obtížnost souvislého čtení oproti okamžitému „scrollování“ i problémy se zvládnutím čtenářské gramotnosti. Zaznamenáváme rovněž pokles průměrného počtu přečtených knih za rok. Přesto zůstává četba knih významným zdrojem poznání o společnosti, potěšení a zábavy i nástrojem k získání hlubšího pohledu na svět a k posilování schopnosti kritického myšlení.

Přesto knihy, časopisy a další druhy dokumentů, stejně jako nové formy elektronických dokumentů zůstávají základem činnosti každé dobré knihovny. Veřejné knihovny dlouhodobě usilují o rozšíření svých funkcí na informační, komunitní, vzdělávací a kulturní centra obce, což někdy může odvádět pozornost od jejich podstaty – být kvalitní knihovnou. Zajištění rovného přístupu ke knihám a širokému spektru dalších informačních zdrojů zůstává základní funkcí každé knihovny. Vzdělávání či zpřístupňování kultury může zajišťovat řada institucí, avšak být dobrou knihovnou znamená poskytovat služby na specifické kvalitativní úrovni. Proto je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost budování knihovního fondu.

V příspěvku sledujeme tři základní typy knihoven, které jsou zahrnuty i do celostátního statistického zjišťování:

• Regionálních knihovny – knihovny pověřené výkonem regionálních funkcí působící zpravidla ve větších městech. U této kategorie knihoven je potřeba zohlednit, že nákup knihovních fondů je částečně dotován z regionálních funkcí.
• Profesionální knihovny – knihovny, jejichž personální zajištění přesahuje 15 pracovních hodin týdně, většinou se jedná o knihovny ve městech a větších obcích.
• Neprofesionálních knihovny – knihovny s personálním zajištěním nižším než 15 hodin týdně, zpravidla se jedná o knihovny v menších obcích.¹

Pokles zájmu o naučnou literaturu

Ve všech sledovaných typech knihoven došlo ve sledovaném období k výraznému poklesu fondu naučné literatury. Největší pokles (o 33 %) zaznamenáváme v neprofesionálních knihovnách, následují profesionální knihovny (o 24 %) a regionální knihovny (o 21 %).

Podstatně stabilnější situace je v oblasti beletrie – v regionálních knihovnách objem beletrie vzrostl o 8 %, v profesionálních knihovnách registrujeme mírný pokles o 6 %, ale v neprofesionálních knihovnách došlo i u beletrie k poklesu o 21 %.

Dlouhodobým problémem veřejných knihoven je udržování velkého množství zastaralé a málo využívané literatury. Standard pro dobrou knihovnu i Standard pro dobrý knihovní fond² doporučují dvě až tři knihovní jednotky na obyvatele, avšak většina knihoven toto doporučení překračuje.

Pokud sledujeme ukazatel počtu vyřazené literatury (úbytků), přinášejí trendy posledních 15 let mírné uspokojení. Největší nárůst vyřazování zaznamenáváme v profesionálních knihovnách (o 68 %), dále v neprofesionálních knihovnách (o 59 %) a o něco méně v regionálních knihovnách (o 54 %).

Výrazně nepříznivý byl však vývoj počtu nově získaných knih a dalších dokumentů. Pouze v neprofesionálních knihovnách zjišťujeme zvýšení přírůstků (o 8 %), zatímco v profesionálních knihovnách objem přírůstků klesl o 18 % a v regionálních knihovnách dokonce o 21 %.

Beletrie má stále silný potenciál

Regionální knihovny lze uvést jako příklad relativně úspěšné transformace. Mezi lety 2009 a 2024 snížily stav fondu naučné literatury o 21 % (z 4,3 na 3,4 milionu svazků). Naopak fond beletrie posílily o 8,2 %. Tento krok odpovídá chování čtenářů – výpůjčky naučné literatury zde klesly o 60 %, zatímco u beletrie je pokles výrazně mírnější. Je možné, že zájem o beletrii by mohl být ještě vyšší, knihovny jsou však limitovány nízkými rozpočty na nákup.

Ještě výraznější redukci provedly neprofesionální knihovny. V malých obcích se naučná literatura stává okrajovou záležitostí – fondy naučné literatury zde klesly o 33 %. Výpůjčky

naučné literatury dětmi se propadly na 24 % původního stavu. Malá obecní knihovna tak pravděpodobně ztrácí roli informačního zdroje pro školní referáty (tu převzal internet) a stává se především místem podpory čtenářství a relaxační četby.

Dynamický růst – hry, pomůcky, kufříky

Akvizice ve finanční krizi

Financování akvizice knihovního fondu a informačních zdrojů je základem kvality a rozvoje základních knihovních služeb. V podstatné míře také určuje, zda knihovna bude zajímavá pro své občany. V uplynulých patnácti letech jsme však svědky prohlubujícího se strategického rozporu: zatímco provozní náklady nezbytné pro udržení infrastruktury (energie, správa budov, náklady na platy) masivně rostou, rozpočty na nákup obsahu fondu stagnují nebo reálně klesají. Tento trend hrozí proměnou knihoven v „prázdné schránky“ – modernizované budovy se zaměstnanci, kteří nemají co nabídnout.

Knihovny se potýkají s mimořádně rozporuplnou situací. Na jedné straně sledují správný trend rozšíření funkcí knihoven, ale vedle toho mají problémy udržet jejich základních funkce.

Podíl akvizice na celkovém rozpočtu klesl o 4–9 procentních bodů (vyjádřený indexem poklesu o 29–40 % oproti stavu v roce 2009) a signalizuje ohrožení udržitelnosti knihovních fondů. Růst provozních nákladů o více než 100 % fakticky omezuje prostředky na nákup obsahu. Knihovny jsou nuceny upřednostňovat provoz před svým posláním, což vede k postupné erozi jejich schopnosti obnovovat sbírky.

Základním jmenovatelem vývoje posledních let je také rozevírání nůžek mezi příjmy knihoven a cenami na knižním trhu. Ačkoliv nominální výdaje na nákup fondů částečně rostly, reálná kupní síla knihoven klesla. Kumulovaná inflace za sledované období dosáhla 53,1 %, což růst akvizičních rozpočtů u většiny knihoven nepokryl.

• Regionální knihovny: Výdaje na nákup fondu vzrostly o 21,3 %, ale průměrná cena knihovní jednotky³ stoupla o 49,2 % (ze 156 Kč na 232 Kč). To znamená, že za více peněz si knihovna reálně odnese z knihkupectví méně knih.
• Profesionální knihovny: Zde je situace z hlediska zdražování nejcitelnější. Průměrná cena nakupované jednotky vzrostla o 70 % (na 212 Kč), zatímco rozpočet na nákup posílil jen o 33,8 %.
• Neprofesionální knihovny: Paradoxně dopadly relativně nejlépe, protože nakupují levnější, převážně beletristickou literaturu, jejíž cena rostla pomaleji (+31,6 %) a zhruba odpovídala navýšení rozpočtu (+34,5 %). Otázkou potom může být kvalita fondu. V této kategorii narážíme na jiný problém – v roce 2009 bylo 1 874 knihoven, které neměly na nákup knihovního fondu ani jedinou Kč. V roce 2024 byla ale situace úplně stejná – bez peněz na nákup bylo 1 850 knihoven. Jedná se tedy o knihovny, které byly zcela závislé na získání výměnných souborů financovaných z regionálních funkcí.

Celkovým trendem je pokles podílu výdajů na nákup fondu z celkových provozních nákladů. Knihovny musí prioritně platit energie a platy, na knihy a další zdroje zbývá v procentuálním vyjádření stále méně – u regionálních knihoven tento podíl klesl ze 14,5 % na 9,9 %.

Další tlak na zvyšování rozpočtu vytváří nákup licencí na přístup k elektronickým informačním zdrojům (EIZ), zejména licencí na e-půjčování e-knih a audioknih⁴. Například v profesionálních knihovnách vzrostly náklady na EIZ o 271 % a v regionálních knihovnách o 229 %. I přes tento dynamický růst tvoří výdaje na EIZ 2–6 %.

Pomocným nástrojem pro ovlivnění rozpočtu na nákup knihovního fondu jsou již zmíněné metodické standardy, které (mimo jiné) doporučují finanční částku, kterou by měla knihovna disponovat ročně na obyvatele. Aktuální verze standardu doporučuje částku v rozmezí 30 až 55 Kč na obyvatele. Ukazuje se, že naplňování standardu (v částce 30 Kč) se nejvíce blíží knihovny v městech 20 001 až 40 000 obyvatel – splňuje 82 % knihoven. Mnohem horší je situace v menších obcích a větších městech. V obcích do 500 a 1000 obyvatel splňuje standard jen 12 %, resp. 15 % knihoven, ve městech nad 40 000 obyvatel pak 36 % knihoven. Při hodnocení plnění standardu i míry doplňování knihovních fondů v menších obcích musíme vzít do úvahy, že zde významně pomáhají výměnné knihovní fondy, které cirkulují po knihovnách jako součást regionálních služeb.⁵

Standard pro dobrý knihovní fond doporučuje, aby finanční částka na akvizici nových přírůstků dosahovala alespoň 10 %. Je zřejmé, že tuto hodnotu se v regionálních a profesionálních knihovnách nedaří naplňovat, a je riziko, že situace se bude dále zhoršovat.

Posun od informací k volnému času

Knihovny reagují na dominanci internetu jako primárního informačního zdroje změnami své akviziční politiky. V regionálních knihovnách došlo k výraznému ústupu od naučné literatury, jejíž fond klesl na 78,7 % stavu z roku 2009. Naopak fond krásné literatury posílil na 108,2 %. Tento trend potvrzuje i statistika výpůjček. Zájem o naučnou literaturu u dospělých se propadl na 40 %, zatímco beletrie se drží na 76 % oproti roku 2009. To se týká i menších knihoven a také dětí, například v neprofesionálních knihovnách se výpůjčky naučné dětské literatury propadly na 24 % roku 2009. Malé knihovny tak přestávají plnit úlohu primárního zdroje faktografických informací, která se centralizuje do velkých knihoven a jejich digitálních zdrojů. Paradoxem je, že i malé knihovny by mohly nabídnout svým lokálním uživatelům přístup k velkým digitálním knihovnám, ale překážkou je na jedné straně určitý konzervatismus, ale také zvládnutí určité úrovně digitální a informační gramotnosti ze strany zaměstnanců knihoven.

Příčiny poklesu zájmu o naučnou literaturu a půjčování periodik jsou komplexní a vzájemně provázané. Z analýzy dat za období 2009–2024 vyplývá, že hlavními faktory jsou technologická změna (internet nahrazující knihy jako zdroj faktů), ekonomický tlak (extrémní zdražení periodik a postupné zdražování knih) a z toho plynoucí strategická proměna knihoven. Uveďme stručně příčiny poklesu:

• Ztráta monopolu na informace (internet): Knihovny ztratily svou historickou roli primárního zdroje faktických informací. Pro rychlé vyhledání informací (referáty, praktické návody, fakta) uživatelé preferují internet před fyzickou návštěvou knihovny a listováním v knihách.
• Strategická redukce fondů – nabídka určuje poptávku: Menší knihovny (regionální, obecní) na tento trend reagovaly tím, že téměř přestaly naučnou literaturu nakupovat a staré fondy masivně vyřadily. Například obecní knihovny snížily fond naučné literatury o 33 %. Pokud v knihovně aktuální naučná literatura není, čtenáři si ji nemohou půjčit.
• Přesun do digitálního prostředí u velkých a specializovaných knihoven: U velkých vědeckých knihoven (Národní knihovna ČR, Moravská zemská knihovna), které naučnou literaturu stále archivují, se studium přesunulo do online prostoru. Badatelé a studenti využívají digitální knihovny (nárůst zobrazení o 317 %) a licencované databáze a méně si odnášejí tištěné knihy domů.
• Pokles čtenářství: Z průzkumů čtenářství vyplývá, že u dospělé populace klesá počet přečtených knih za rok a také výrazně ubývá počet náruživých čtenářů. Například mezi lety 2018 a 2023 se snížil podíl častých čtenářů v dospělé populaci (těch, co přečtou 13 a více knih za rok) z 23 % na 18 %.⁶ Obdobné trendy poklesu můžeme sledovat i v minulých letech.

Krize tištěných periodik

Strukturální krizi ilustruje vývoj u periodik. Zatímco cena ročního předplatného průměrného titulu vzrostla v regionálních knihovnách o 151 %, celkové výdaje na nákup a předplatné periodik v celé síti klesly na 88 % úrovně roku 2009. Tento nepoměr vyvolal výrazný pokles nabídky tištěných časopisů v regionech, kdy byly knihovny nuceny radikálně omezit odběry a zřejmě i bez ohledu na potřeby čtenářů. Tato snížená kupní síla přímo determinuje zpomalenou fyzickou obnovu fondu.

Na rozcestí: e-knihy, audioknihy a využívání digitálních knihoven

E-půjčování e-knih a audioknih je ve sféře veřejných knihoven relativně novým fenoménem. Celostátní statistku máme k dispozici od roku 2015, což je současně rok, ve kterém Ministerstvo kultury v programu VISK otevřelo možnost získat dotaci na nákup licencí pro zahájení elektronického půjčování. Letmým pohledem na trendy e-výpůjček je zřejmé, že se jedná o segment služeb, který má mimořádnou dynamiku – mezi lety 2022 a 2024 došlo k více než 100% růstu e-výpůjček. Nepříliš potěšující ale je, že i přes poskytovanou dotaci službu e-půjčování v roce 2024 poskytovalo pouze 324 knihoven z celkových 5 188, tj. přibližně 6 %. V roce 2024 bylo ve veřejných knihovnách uskutečněno 20 589 684 primárních absenčních výpůjček (tj. bez prolongací a prezenčních výpůjček) fyzických dokumentů – knih, periodik, CD, DVD a dalších. Ve stejném roce bylo realizováno 405 767 e-výpůjček. Z uvedeného vyplývá, že jejich podíl tvořil necelá dvě procenta, tj. 1,93 %. Počet e-výpůjček v posledních letech roste velmi rychle, ale ani zdaleka nekompenzuje pokles výpůjček fyzických knihovních fondů.

Při pohledu do zahraničí (například Německo, Velká Británie, severské státy, ale také USA) jsou to nepatrná čísla. Můžeme se jen domnívat, co za touto pasivitou vlastně stojí. Zcela určitě to mohu být ekonomické důvody, ale zdá se, že zejména menší knihovny nepochopily, že digitální svět nelze přehlížet. Není pochyb o tom, že z hlediska knihovnické profese vnímáme tištěnou knihu jako základ, ale současně je nutné připustit, že vzniklo nové médium, které využívá stále větší počet lidí, zejména těch mladších. Zájem o využívání e-knih a v posledním období i audioknih celosvětově roste, ale má své přirozené limity. Zatím veškeré analýzy knižního trhu ukazují, že tištěná kniha zůstává a zůstane i do budoucna základem pro četbu. Z tohoto hlediska české veřejné knihovny výrazně zaostávají a budou se muset změnit, protože tím ztrácí a budou ztrácet značnou část svých potenciálních uživatelů.⁸

V loňském roce Ústřední knihovnická rada ČR schválila doporučení⁹, aby veřejné knihovny za e-půjčování nevybíraly žádné poplatky, tj. aby e-půjčování patřilo mezi základní bezplatné služby knihoven. V diskusi se ukázalo, že dodržení tohoto závazku není pro větší knihovny jednoduché, protože počet e-výpůjček, a tudíž tlak na rozpočty větších knihoven roste. Problém je v centralizaci e-půjčování. Pokud by každá veřejná knihovna e-půjčování nabízela, poptávka by se rozprostřela rovnoměrně do všech knihoven a nákup licencí na e-půjčování by byl součástí rozpočtu každé knihovny.

Pokud jde o počty knihoven, které nabízely službu e-půjčování, jednalo se v roce 2024 o celkem 324 knihoven z celkového množství 5 188 knihoven, tj. pouze 6,25 %. Zdá se, že zájem o službu e-půjčování je v menších veřejných knihovnách zatím velmi omezený. V této souvislosti uveďme, že zahájení e-půjčování je dlouhodobě podporováno Ministerstvem kultury z dotačního podprogramu VISK 3. Jako příklad ze zahraničí uveďme situaci v USA, kde e-půjčování nabízí 95 % veřejných knihoven. Rovněž i v evropských veřejných knihovnách je e-půjčování vícenásobně rozšířeno než v Česku.¹⁰ (Bližší informace k e-půjčování ve veřejných knihovnách v Česku viz Čtenář, roč. 78 (2026), č. 1, s. 4–5, pozn. red.)

Velmi podobná je situace s využíváním digitálních knihoven. V České republice se knihovní fondy digitalizují od roku 1995 a Česko v této oblasti patří minimálně k evropské špičce, a to nejen objemem digitalizace, ale zejména rozsahem zpřístupnění, který vyplývá z uzavřených licenčních smluv na zpřístupnění děl nedostupných na trhu. V digitálních knihovnách je v současné době k dispozici přes 700 000 svazků starší české vydavatelské produkce, která je k dispozici z pohodlí domova studentům, pedagogům, vědcům i široké veřejnosti. Menší veřejné knihovny ale zatím tuto zajímavou službu nenabízejí. V roce 2025 si uživatelé v těchto knihovnách zobrazili a přečetli 65 milionů stran. Většinou se jednalo o studenty, pedagogy apod., ale uživatelů z veřejných knihoven bylo výrazně méně. Hlavní příčinou je, že naprostá většina veřejných knihoven není ochotna tuto bezplatnou službu svým uživatelům nabídnout. Zřejmě proto, že ji považují za zbytečnou¹¹, případně s ní neumí adekvátně pracovat.

Shrnutí hlavních trendů

1. Rozsah příspěvku neumožňuje uvádět hodnoty z oblasti krajských knihoven, Národní knihovny ČR a Moravské zemské knihovny. Současně také platí, že téma doplňování knihovních fondů je značně rozsáhlé a v daném příspěvku uvádíme k tématu jen základní údaje. ↩︎
2. Standard pro dobrou knihovnu: metodický pokyn Ministerstva kultury k vymezení standardu veřejných knihovnických a informačních služeb poskytovaných knihovnami zřizovanými a/nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky.5. přepracované vydání. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2024. 16 stran. ISBN 978-80-7050-807-7. Dostupné také z: ipk.nkp.cz/docs/nkcr_Standard_pro_dobrou_knihovnu_1_5.pdf.
   Standard pro dobrý knihovní fond: metodický pokyn Ministerstva kultury k vymezení standardu doplňování a aktualizace knihovního fondu pro knihovny zřizované a/nebo provozované obcemi na území České republiky. 2. vydání. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2021. 20 stran.ISBN 978-80-7050-747-6. Dostupné z: ipk.nkp.cz/docs/standard-pro-dobry-knihovni-fond/at_download/file. ↩︎
3. Ze zpráv o českém knižním trhu, které každoročně vydává Svaz českých knihkupců a nakladatelů, lze zjistit, že průměrná cena knihy činila v roce 2009 cca 240 Kč a v roce 2024 333 Kč (dostupné z: sckn.cz/zpravy-o-ceskem-kniznim-trhu). Knihovnám se daří nakupovat za nižší ceny, což je zřejmě výsledkem vyjednávání s knihkupci o získávání slev. ↩︎
4. Pojem „audiokniha“: jedná se o dokument šířený online, který je v knihovnách využíván pro službu e-půjčování. ↩︎
5. Rozsah tohoto příspěvku neumožňuje podrobný rozbor. Podrobněji o tématu výměnných fondů viz zprávy o plnění výkonu regionálních funkcí v ČR za daný rok, dostupné z: ipk.nkp.cz/programy-podpory/regionalni-funkce-verejnych-knihoven/vyrocni-zpravy. ↩︎
6. TRÁVNÍČEK, Jiří. Ohrožený druh? kolik, jak a co čteme a co si se čtením spojujeme (2023). První vydání. Brno: Host, 2024, s. 37. ↩︎
7. Tamtéž, s. 48. ↩︎
8. Podrobněji o tématu e-knih a audioknih: RICHTER, Vít. E-půjčování ve veřejných knihovnách ČR v roce 2024. Čtenář: časopis pro knihovny. Roč. 78 (2026), č. 1, s. 54–56. ISSN 0011-2321. Dostupné také z: casopisctenar.cz/2026/01/23/e-pujcovani-ve-verejnych-knihovnach-cr-v-roce-2024. ↩︎
9. Doporučení Ústřední knihovnické rady jsme publikovali v letošním 1. čísle Čtenáře, pozn. red. ↩︎
10. Viz podrobná srovnávací studie zpracovaná EBLIDA: Handbook of Comparative E-Lending Policies in European Public Libraries. EBLIDA, 2023, s. 16. Dostupné z: eblida.org/wp-content/uploads/2023/03/Full-version-EBLIDA-Handbook-of-comparative-e-lending-policies-in-Europe-2023.pdf. ↩︎
11. O tématu využívání digitálních knihoven: RICHTER, Vít. Nabídněte uživatelům online přístup k české literatuře: díla nedostupná na trhu. Čtenář: časopis pro knihovny. Roč. 77 (2025), č. 2, s. 8–10. ISSN 0011-2321. Dostupné také z: casopisctenar.cz/2025/03/27/nabidnete-uzivatelum-online-pristup-k-ceske-literature-dila-nedostupna-na-trhu. ↩︎

---

VÍT RICHTER je významný český knihovník, člen redakční rady časopisů Čtenář a Knihovna: knihovnická revue, též je emeritním ředitelem Knihovnického institutu a emeritním předsedou Ústřední knihovnické rady. Působí jako hlavní odborný garant dotačního programu Veřejné informační služby knihoven (VISK) a je vedoucím projektu Benchmarking knihoven.