Snahy vytvořit samostatnou ústřední pedagogickou knihovnu se objevovaly již na začátku 20. století, např. v kulturním programu českého učitelstva na 11. valném sjezdu v Praze v roce 1911. Vlastní zahájení činnosti knihovny je spjato se vznikem československého státu. Pedagogická knihovna J. A. Komenského vznikla 1. května 1919 jako součást Československého pedagogického ústavu J. A. Komenského z iniciativy univerzitních profesorů pedagogiky na Univerzitě Karlově Františka Drtiny a Otakara Kádnera.
Začátky
Profesor Kádner se postavil do čela ústavu jako jeho první ředitel. Ústav tvořily tři rovnocenné složky: pedagogické muzeum, pedagogická knihovna a čítárna. Tehdejším hlavním úkolem knihovny bylo přispívat ke studiu pedagogiky a československého školství, zejména se zřetelem ke školské reformě. Prvním pražským sídlem této instituce byl Rohanský palác na Malé Straně. Ředitelem knihovny a zpočátku i jejím jediným zaměstnancem se stal Jan Mauer, odborný učitel, který pod ideovým vedením Otakara Kádnera řídil knihovnu až do své smrti v roce 1937. Již v srpnu 1919 byl ale ústav společně s knihovnou přestěhován do Letenské ulice č. 5 (bývalý Thurn-Taxisův palác), kde byly knihovně a jejím zaměstnancům vyhrazeny dvě místnosti.
Základem knihovního fondu se staly dary institucí (především Společnosti Pedagogického muzea Komenského) i jednotlivců. Profesor Kádner věnoval velkou pozornost nákupu soudobé moderní pedagogické literatury zabývající se problematikou školských reforem a dalšími aktuálními otázkami výchovy a vzdělávání. Počet knihovních svazků v roce 1924 činil již 17 199.
Knihovna se v těchto letech začala soustřeďovat na činnost zaměřenou na širší odbornou pedagogickou veřejnost, preferovala publikace, které přinášely nové pojetí výchovy a vzdělávání a poskytovala další cenné služby svým uživatelům, např. tematické rešerše, což bylo tehdy velmi pokrokové.
V roce 1925 výnosem Ministerstva školství a národní osvěty (MŠANO) byl zrušen Československý pedagogický ústav J. A. Komenského a zároveň jím byla zřízena Pedagogická knihovna Komenského (PKK) jako samostatná studijní knihovna. V roce 1928 se knihovna znovu stěhovala, tentokrát do přízemních prostor Klementina. Mimořádné byly nejen její tuzemské, ale i zahraniční kontakty. Válečná léta znamenala stagnaci a útlum její činnosti. Od roku 1945 začala užívat nový název Státní pedagogická knihovna Komenského (SPKK) a částečně navázala na svou dřívější pedagogickou specializaci. V následujícím poválečném období mělo podstatný vliv na zvýšeném objemu fondů SPKK přiznání práva povinných výtisků z území ČSR.
65 let v Mikulandské ulici
V roce 1951 se uskutečnilo další přemístění knihovny – z Karlovy ulice do Mikulandské ul. č. 5, a to na žádost Výzkumného ústavu pedagogického (VÚP), který zde sídlil a kde knihovna setrvala celých 65 let. Za účelem budování speciálního konzervačního fondu byl zřízen referát literatury pro mládež, referát učebnic a skript a referát komenian. Rozmach SPKK potvrdil i organizační statut státních vědeckých knihoven a výnos ministerstva školství, kde je uvedeno: Státní pedagogická knihovna Komenského v Praze je ústřední knihovnou v ČSR pro pedagogiku, pro učebnice a skripta a pro literaturu pro mládež.
Po zrušení cenzury byly v roce 1990 zpřístupněny čtenářům publikace z tzv. zvláštního fondu (knihy vyčleněné z hlavního fondu z ideologických důvodů). Na konci roku 1990 došlo ke zrušení Ústavu školských informací (ÚŠI) a 1. ledna 1991 vznikl Ústav pro informace ve vzdělávání (ÚIV). SPKK se stala jeho součástí jako Státní vědecká knihovna pro pedagogiku a školství.
Zrušení oborového povinného výtisku v roce 1992 se negativně podepsalo na výrazném zvýšení nákladů knihovny na nákup knihovního fondu. Tento problém, který odráží neustálý růst cen českých i zahraničních periodik, odborných publikací a učebnic, knihovna dosud nedokázala uspokojivě vyřešit a trvale se s ním potýká.
Od 1. ledna 2004 nesla tato instituce název Národní pedagogická knihovna Komenského (NPKK). K další organizační změně však došlo v červenci roku 2011, kdy se knihovna stala součástí Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského (NPMK).
V nové budově
Významným mezníkem v novodobé historii knihovny bylo její přestěhování do nových prostor na adrese Jeruzalémská 12 v Praze 1. Budova se nachází v centru, poblíž Hlavního nádraží, a tak je pro uživatele snadno dostupná. Nově zrekonstruované prostory jsou přizpůsobené potřebám čtenářů i zaměstnanců knihovny. Autorem návrhů interiérů, návštěvníky hojně obdivovaných, je ateliér Origon, s. r. o.
Zakladatelé knihovny ji začínali budovat ve dvou místnostech v Rohanském paláci. Těžko si mohli představit, že jednou bude disponovat fondem více než půl milionu svazků v moderně vybavených prostorách, o výpočetní technice ani nemluvě.
A my věříme, že bude stále úspěšně plnit nezaměnitelnou úlohu v celorepublikovém vzdělávání budoucích učitelů a širší pedagogické veřejnosti a že se bude také podílet na celoživotním vzdělávání v současné informační společnosti. Ať je i nadále onou pověstnou „branou k poznání“, a jak vyplývá z historie knihovny, vydatným pramenem studia pedagogiky teoretické i praktické.
Foto a obrazový doprovod: archiv NPKK
