PAVLÍNA LENGHARTOVÁ pavli2000@seznam.cz
Co vás vedlo k tomu být akademickou pracovnicí a co vás motivuje na této práci nejvíce?
Řekla bych, že to byl přirozený vývoj, protože jsem na Ústavu informačních studií a knihovnictví absolvovala bakalářské i magisterské studium. Když se poté nabídla možnost pokračovat dál v rámci doktorátu, chtěla jsem ji využít. Můj doktorát je ovšem dlouhodobá cesta; dvakrát jsem ho přerušila s ohledem na rodinu a rodičovství, tím pádem se studium nečekaně prodloužilo. Po druhém návratu do školy jsem dostala možnost zapojit se také do výuky a pracovat na akademické půdě. Musím říct, že je to pro mě docela nová pozice, které se věnuji teprve druhým rokem. A co mě nejvíc motivuje? Když se věnuji nějaké práci nebo projektu, potřebuji mít pocit, že je to užitečná práce, která má smysl a někam směřuje. Baví mě rozvíjet spolupráci, propojovat kolegy z různých knihoven nebo nad různými tématy. A příležitost pracovat tímto způsobem jsem dostala právě v ústavu, kde patří velký dík mým kolegyním Adéle Jarolímkové a Nině Wanča, které mi daly příležitost v oboru znovu pracovat. Na akademické půdě se cítím spíš jako nováček a postupně se rozkoukávám. Nová zkušenost je pro mě práce se studenty a příprava výuky.
Setkala jste se během svého bádání s knihovnou tuzemskou či zahraniční, kterou byste sama považovala za případ dobré praxe – ať už v rámci kvality služeb, či obecně?
Na konci magisterského studia jsem vyjela na studijní cestu, kde jsem zkoumala, jak propagují svoje služby knihovny v Nizozemsku, a poté na začátku doktorského studia jsem vyjela na studijní cestu do Dánska a Švédska. Ve všech třech zemích jsem viděla skvělé knihovny, na které ráda vzpomínám. Knihovna na nádraží v Haarlemu (De Bibliotheek op het station Haarlem) byla malá pobočka ve staré trafostanici, která byla uzpůsobená pro čtenáře na cestách. Pro knihovnu byl specifický fond: velmi malý, přesto vysoce aktuální, sestavený převážně z novinek a bestselerů. Otevírací doba byla přizpůsobená tomu, jak lidé ve městě cestovali, takže bylo otevřeno zejména během ranní a odpolední špičky. Myslím, že princip, kdy se knihovna snaží přizpůsobit podmínkám místa, ve kterém působí a v němž poskytuje své služby, je vždy krok správným směrem. To, že má knihovna zájem porozumět obyvatelům svého města a snaží se přizpůsobit tomu, jak lidé v daném místě žijí, je podle mě skutečně důležité. A protože lidé a jejich potřeby se různí a časem proměňují, mohou a budou se samozřejmě lišit a proměňovat i služby knihoven. Všechny knihovny nemohou být stejné, ale měly by se snažit být co nejlepší pro uživatele a obyvatele v místě, kde působí.
Která další knihovna na vás udělala dojem?
Když jsem nedávno připravovala podklady pro výuku předmětu Knihovní procesy a služby, ve kterém se věnujeme také organizaci knihovního fondu, vzpomněla jsem si na Novou knihovnu v Almere (De Nieuwe Bibliotheek). V této knihovně byl fond stavěný podle témat jako v knihkupectví, byl prezentovaný formou takových malých „obchodů“, ve kterých byly knihy stavěny velmi proaktivně tak, aby si je návštěvníci mohli jednoduše vzít do ruky a prolistovat. S tímto přístupem jsem se setkala v několika tamějších knihovnách a obecně se mu říkalo prodejní koncept. Jak ukázaly tehdejší průzkumy, tento způsob stavění fondu vedl k tomu, že se knihy více půjčovaly a do knihoven chodilo více čtenářů. Snaha zpřístupnit fond atraktivnějším způsobem mě tehdy opravdu zaujala a mám radost, že se s prodejním konceptem stále častěji setkáváme i v českých knihovnách (a nejenom v dětských odděleních).
Dánské knihovny také patří mezi velmi moderní a inspirativní místa, v Kodani mě zaujala například pobočka Ørestad Bibliotek, která sídlila v základní škole a zároveň jako veřejná knihovna sloužila lidem ve stejnojmenné městské části. Tam bylo skvělé vidět, jak se proměňuje funkce knihovny během jednoho dne – dopoledne sloužila především rodičům s dětmi, po obědě dětem, které chodily ze školy. Jeden samostatný vchod byl přímo napojený na budovu školy a byl přístupný pouze školákům. V přízemí knihovny bylo velké dětské oddělení, ale byla zde dostupná také studijní literatura v patře. Večer knihovna fungovala plně samoobslužně, mohl tam přijít kdokoli s průkazkou čtenáře nebo kartou pojištěnce a sám si vybrat knihu bez přítomnosti knihovníka. Obdobně funguje pobočka Kiosek Městské knihovny v Praze.
Z knihoven, které jsem v poslední době navštívila, jsem se moc dobře cítila ve Velkém mlýně nedaleko pražské Palmovky. Ráda chodím také do dětského oddělení Městské knihovny Poděbrady, kde s dětmi pokaždé objevíme něco dobrého ke čtení a já s oblibou procházím regál s knižními novinkami.
Myslíte, že nyní mladí lidé navštěvují knihovny více, nebo jejich návštěvnost stále klesá? Jak myslíte, že se to bude vyvíjet do budoucna?
Nyní nemám zkušenosti z žádné konkrétní knihovny, ale když sleduji výsledky národních průzkumů čtenářství, které zohledňují, jak lidé do knihoven chodí a využívají jejich služby, ukazuje se, že mládež je poměrně silná čtenářská skupina. Ale na prahu dospělosti zájem opadá. Zřejmě z důvodů časové vytíženosti, zaměstnání, mladí lidé také postupně zakládají rodiny a jejich zájem se stáčí jiným směrem. Zájem o knihovny potom zase narůstá ve věku střední dospělosti. Právě toto téma mě také zajímá z výzkumného hlediska. Zabývám se postoji mladých lidí ke službám veřejných knihoven a zjišťuji, které aspekty služeb pro ně mají největší význam, respektive co způsobuje, že služeb nevyužívají nebo do knihoven nechodí. Možná knihovna není místo, kde se mladí lidé dostávají ke knihám, ale na druhou stranu může knihovna pro tuto věkovou skupinu zastávat trochu jinou roli, třeba komunitní, je to místo pro setkávání nebo místo, kam chodí za kulturou.
Já myslím, že knihovna nemusí nutně uživatelům poskytovat jenom knížky, ačkoli je to ten základ, který budeme mít s knihovnou vždy spojený. Ukazuje se – a je to dlouhodobý trend – že knihovna prostě musí přehodnotit a upravit (nebo spíš rozšířit) svou základní roli. Pro mě je to hodně důležité téma a všímám si toho, jak knihovny s tímhle přerodem pracují po svém: někde jsou více místem, kde se můžete s někým setkat nebo kde se něco nového dozvíte a můžete se vzdělávat. Jsou knihovny, které jsou centry kulturního dění ve svém městě. Dovedu si představit, že mladí lidé nechodí do knihovny kvůli půjčování knih. Ne všem vyhovuje koncept půjčování knih, někteří lidé preferují knížky vlastnit, koupit si e-knihu nebo poslechnout audioknihu. I tyto preference se časem mění. I přesto může knihovna pro mladé lidi hrát důležitou roli právě jako místo, kde se budou cítit dobře, kam se dá zajít za kulturou nebo třeba něco kreativně tvořit. Myslím, že to může mladým lidem vyhovovat spíš než půjčování knih.
Co vás osobně nejvíce motivuje k návštěvě knihovny?
Já do knihovny chodím především pro knížky, pro volnočasové čtení. Když se zamyslím nad svojí knihovnou, ráda si tam chodím půjčovat knížky i se svými dětmi. Když jsem zmínila, že knihovna je místem pro kulturu, komunitu nebo tvoření, mám tendenci takové akce a služby vyhledávat. Trochu ale zápasím s tím, že v naší knihovně se kulturní a tvořivé akce zaměřují na témata, která pro mě nejsou tolik atraktivní anebo se konají v čase, kdy pro mě a moje děti není možné se na akci dostavit. I tyto momenty, ze kterých může nějakým způsobem plynout nespokojenost nebo nepochopení, se snažím ve svém výzkumu zohlednit a využít.
Máte nějaký cíl, kterého byste chtěla ve své kariéře dosáhnout, nebo téma, které byste chtěla hlouběji zkoumat?
Mým nejbližším cílem je dokončit doktorské studium, o kterém už byla řeč, a v jeho rámci vyhodnotit výzkum vnímání služeb veřejných knihoven u lidí ve věku 25–35 let. Práce by měla především analyzovat aspekty služeb, které mladí lidé nejvíce oceňují, respektive které oblasti v poskytování služeb jsou naopak problematické. Ve výzkumu používám přístup měření kvality knihovních služeb, kterému bych se chtěla i nadále věnovat na Ústavu informačních studií a knihovnictví. V zahraničí se jedná o poměrně silný výzkumný proud, který pomáhá knihovnám identifikovat silná a slabá místa kvality služeb a poskytuje hodnotnější výsledky než průzkumy spokojenosti uživatelů.
Zajímá mě také designování služeb, ráda sleduji práci kolegů z brněnského Kabinetu informačních studií a knihovnictví MUNI, kteří designovou větev studia dlouhodobě rozvíjejí a mají stále spoustu inspirativních nápadů. V této oblasti mě zajímá participativní přístup ke službám, což znamená, že knihovna dává uživatelům větší prostor zapojit se do chodu nebo plánování služeb. Znamená to užší spolupráci s uživateli, jejich aktivnější zapojení do diskuse o službách nebo změnách v knihovně. V praxi vám mohou uživatelé pomoci při plánování nebo přípravě kulturních nebo vzdělávacích akcí, dávají vám ke službám nebo akcím cílenou a smysluplnou zpětnou vazbu. Tím pádem můžete služby a doprovodné akce uživatelům lépe přizpůsobovat, poskytovat je více v souladu s jejich požadavky a potřebami, což obvykle vede k větší spokojenosti a loajalitě uživatelů a návštěvníků knihovny. Jak ukazují zahraniční studie, když se lidé v knihovně cítí dobře, jsou ke knihovně loajální a mají tendenci knihovnu častěji navštěvovat – a tedy i více využívat jejích služeb. A to je myslím ideální stav, kterého se v knihovnách snažíme dosáhnout.
Foto: archiv P. Kolínové
