občas mi v dnešní době umělé inteligence připadá, že je má vlastní inteligence poněkud neumělá. Musím se totiž přiznat, že mě už od školních let „trápí“ shoda podmětu s přísudkem (a vím, že v tom nejsem sám). Při mé práci se projevuje nejen při „automatickém“ psaní textů, čímž myslím okamžité zapisování myšlenek, ještě, než výsledné texty projdou i mou vlastní korekturou (kvůli provozní slepotě však ne vždy všechny chyby zachytím), ale i jako nešvar při nepozorném psaní většího množství e-mailů – zachováním rodu z předchozí komunikace. Tudíž bych se rád na tuto svou neřest vymluvil a všem dotčeným kolegyním a kolegům se za toto své počínání omluvil.
Kajícnou poznámkou jsem se krapet krkolomně dostal k tématu tohoto čísla Čtenáře, v němž se věnujeme knihovnám a umělé inteligenci, chcete-li umělé inteligenci v knihovnách a pro knihovny. V kostce lze říct, že se z tematických příspěvků dozvíte, jaký má AI pro knihovny a knihovnictvo význam a potenciál, jak může informačním specialistům pomoct s některými běžnými činnostmi a usnadnit jim jejich práci, a samozřejmě vám přiblížíme zkušenosti kolegů, kteří už AI nějakým způsobem ve své praxi používají. Též rozkryjeme některé aspekty využívání umělé inteligence, na které je třeba nezapomínat. Při přípravě tématu jsme mimo jiné vycházeli z programu loňské konference Archivy, knihovny a muzea, jež se v závěru listopadu konala v Národním archivu v Praze a za níž se s námi můžete ohlédnout na webu Čtenáře v rubrice Události.
Několik příspěvků, které nejsou zahrnuty do tematického celku, do jisté míry na téma navazuje – po čase se v čísle více věnujeme využití nových technologií v knihovnickém prostředí.
Závěrem bych vás rád upozornil na zajímavý rozhovor, který vznikl na uplynulé mezinárodní konferencí EBLIDA (o níž se též dočtete na webu Čtenáře v rubrice Události). Kolegyně z Finsko-švédské asociace knihoven v něm mimo jiné popisují metodu sdíleného čtení.
Věřím, že si se Čtenářem opět užijete zajímavé a inspirativní čtení, a přeji vám radostné léto.
KRYŠTOF ČEŘOVSKÝ
