Prvorepublikový časopis Akord se řadí mezi tituly, jejichž autoři se v převážné míře orientovali na katolickou tradici a stáli v určité opozici k tehdy převládajícímu politickému a kulturnímu ovzduší. Ve svém prvním období spadajícím do let 1928–1933 vycházel Akord v Praze ve významném nakladatelství Ladislava Kuncíře (1890–1974), který kromě Akordu, v němž byl veden i jako redaktor, vydával rovněž periodikum Rozmach a založil edici moderní literatury Knihy nové doby. Hlavní osobností časopisu v tomto období byl spisovatel a lékař Jaroslav Durych (1886–1962), jehož beletristická díla rovněž vycházela v Kuncířově nakladatelství. Příspěvky v něm publikované, politicky a kulturně zaměřené, usilovaly obecně řečeno o obnovu tradičních katolických hodnot v atmosféře, která kladla důraz spíše na protestantskou tradici a liberalismus. Jako příklad tohoto přístupu může sloužit Durychův text „Dnešní naděje katolicismu v zemích českých“, který byl publikován ve čtvrtém čísle roku 1930 a zabýval se postavením katolické církve v Československu. Objevovaly se tu rovněž příspěvky kritizující liberalismus. V periodiku byla publikována také beletrie a samozřejmě literární recenze. Z autorů Akordu lze vedle Durycha vyzdvihnout především teologa, klasického filologa a slavistu Josefa Vašicu (1884–1968), který se ve své vědecké činnosti zabýval primárně barokní a staroslověnskou literaturou. V Akordu publikoval řadu textů, např. úvahu „Staročeský překlad bible“ (v roce 1930). Z dalších autorů této první etapy lze zmínit překladatele a významného literárního vědce Pavla Eisnera (1889–1958) nebo historika a překladatele Josefa Dostála (1892 až 1955), který zde publikoval řadu rozmanitých textů. Toto první období uzavřely ekonomické obtíže. V roce 1934 se nicméně časopis pod novou redakcí přesunul do Brna a jeho vydávání se ujal Spolek katolických akademiků Moravan. Došlo také k jeho ideové proměně. Od témat převážně kulturněpolitických se pozornost přispěvatelů přesunula k beletrii, filozofickým otázkám a literární kritice. Časopis byl postupně strukturován do oddílů Život a věda, Poesie, Umění, O knihách a filmu, přičemž každý z nich měl vlastního odpovědného redaktora. Také v tomto druhém období přispíval do časopisu Jaroslav Durych. Z jeho významných textů lze uvést např. slavný příspěvek „Pláč Karla Čapka“, publikovaný v roce 1937 a tematizující soudobý spor o občanskou válku ve Španělsku. Z dalších významných autorů je třeba uvést historika, básníka, literárního kritika a předního odborníka na české baroko Zdeňka Kalistu (1900–1982) nebo historičku umění a archeoložku Zoroslavu Drobnou (1907–1988). Další ideový posun Akordu směrem k literární kritice a reflexi literatury obecně se odehrál v jeho třetím období. Zejména poté, co spisovatel a novinář Jan Zahradníček (1905–1960) převzal spolu s redakčním kruhem v osmém ročníku 1940/1941 vedení redakce a časopis se přesunul do stejnojmenného nakladatelství. Z významných autorů tohoto období nelze nezmínit především významného básníka Františka Hrubína (1910–1971), přičemž dále přispívali i již zmínění J. Vašica a Z. Kalista. V červnu 1944 bylo vydávání Akordu protektorátními úřady zakázáno a titul byl následně obnoven až v říjnu 1945, aby byl hned v únoru 1948 stejně jako řada jiných titulů opět zastaven. V roce 1989 začal být Akord znovu vydáván ještě coby samizdatové periodikum, ale vyšla pouze dvě čísla. Následně titul vycházel již jako klasický tištěný časopis, a to do roku 1997 (s krátkou pauzou v roce 1992) a po přestávce ve vydávání ještě v letech 2002 až 2011, kdy byl, tentokrát již definitivně, zastaven.
FORST, Vladimír (ed.) et al. Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce 1. A–G. Praha: Academia, 1985, s. 41–42 (heslo Akord, autoři Vladimír Forst a Zina Trochová);
OSVALDOVÁ, Barbora a Jana ČEŇKOVÁ. Česká publicistika mezi dvěma světovými válkami. Praha, Academia: 2017, s. 143–144;
Scriptum.cz, heslo Akord: měsíčník pro literaturu, umění a život. Online. Dostupné z: scriptum.cz/cs/periodika/akord [cit. 9. 4. 2026].
KATEŘINA SPURNÁ je vedoucí oddělení časopisů Národního muzea.
