V druhé polovině 19. století se v souvislosti s prvními krůčky ženské emancipace začaly v českých zemích objevovat i časopisy určené výhradně ženskému publiku. Nejstarším z nich byly Ženské listy (1873–1826), relativně konzervativní periodikum, jehož prvními redaktorkami byly spisovatelky Eliška Krásnohorská (1847–1926) a Věnceslava Lužická (1832–1920). Do okruhu raných „ženských“ periodik patří i časopis Ženský svět, jehož první číslo vyšlo 20. prosince 1896. Periodikum určené vzdělaným čtenářkám vycházelo nejprve „pod hlavičkou“, resp. jako samostatná příloha obnovené edice Ženské bibliotéky v rámci Ottova nakladatelství. Původní edice vycházela mezi lety 1872 až 1878 a vedla ji spisovatelka Sofie Podlipská (1833–1897). První šéfredaktorkou Ženského světa byla spisovatelka a feministka Teréza Nováková (1853–1912), která zároveň vedla i výše zmíněnou edici. Kromě toho přispívala i do dalších ženských časopisů. Ženská bibliotéka však nebyla komerčně úspěšná, relativně záhy zanikla a nakladatel Jan Otto chtěl zastavit i přidružený časopis. Od čtvrtého ročníku ho nicméně předal Ústřednímu spolku českých žen, který pokračoval v jeho vydávání a chápal ho jako svůj tiskový orgán. Šéfredaktorkou zůstala T. Nováková, i přes četné spory se Spolkem, až do roku 1907, kdy se redakce vzdala a na její činnost navázala překladatelka Pavla Maternová (1858–1923). Ta titul vedla od roku 1908 až do roku 1912. V prvních ročnících vedených Terézou Novákovou se hlavní články Ženského světa věnovaly především vzdělání žen, následovaly rozmanité rubriky, např. Rozhledy sociální, Vyšší ženské studium, Vědecká činnost žen, Výtvarné umění či Literatura a umění a další. Počet rubrik však v různých obdobích kolísal a jejich struktura byla rozmanitá. Pod vedením druhé šéfredaktorky Pavly Maternové se v listu začaly objevovat i příspěvky s politickou tematikou. V letech 1913 až 1914 časopis krátce vedla novinářka a pozdější československá poslankyně Národního shromáždění Eliška Purkyňová (1968–1933), která do listu přispívala řadu let předtím. V roce 1914 došlo z finančních důvodů k odluce titulu od Ústředního spolku českých žen a vydávání se ujalo Vydavatelské družstvo Ženského světa. V roce 1914 se změnila také tiskárna. Časopis se z tiskárny Edvarda Leschingera přesunul do Pražské akciové tiskárny, která byla napojena na Národní stranu svobodomyslnou, resp. mladočechy. Z dalších významných vydavatelek a redaktorek lze zmínit např. Miloslavu Sísovou. Ta měla coby předsedkyně Vydavatelského družstva na podobu listu velký vliv až do konce jeho vydávání, i když redakční kruh procházel značnými personálními změnami. V období první republiky měl Ženský svět se svým obsahovým zaměřením vzdělávacího časopisu pro ženy stále větší problémy konkurovat bohaté paletě zábavných, oddechových a ilustrovaných periodik určených přímo ženskému publiku (Eva, Československá žena, Hvězda československých paní a dívek) nebo množícím se ženským přílohám v denních listech. V roce 1930 tak bylo jeho vydávání definitivně ukončeno.
MERHAUT, Luboš (ed.) et al. Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce 4. S–Ž. Svazek II, U–Ž, Dodatky A–Ř. Praha: Academia, 2008,s. 1831–1834 (heslo Ženský svět, autorka Libuše Heczková). ŠVEHLA, Jan – SAK, Robert (ed.). Jan Otto: kus historie české knihy. Jinočany: H + H, 2002.
MARSOVÁ, Dominika. Vznik a vývoj Ženského světa (1896–1930). Brno 2015. Diplomová práce. Fakulta sociálních studií MU.
KATEŘINA SPURNÁ je vedoucí oddělení časopisů Národního muzea.
