Od batolat k předškolákům
Nápodoba a hra jsou klíčovými mechanismy, jimiž malé děti získávají nové informace, poznávají svět a rozvíjejí empatii. Zejména u batolat do tří let tvoří tyto aktivity základ přirozeného učení. V dalších letech se tyto činnosti stávají promyšlenějšími – děti začínají být samostatnější, rozvíjí se jejich řeč i schopnost abstraktního myšlení.
Typickým programem pro nejmladší návštěvníky knihoven je projekt Bookstart, který podporuje čtenářství již od útlého věku a nabízí ho řada knihoven po celé republice.
Je třeba mít na paměti, že batolata se dokáží soustředit jen krátce, proto je hlavním cílem programů pro tuto věkovou skupinu společné trávení času s rodiči v podnětném prostředí, seznámení s knihovnou a první kontakt s vrstevníky. Rodiče zároveň získávají podporu a inspiraci, jak s knihami tradičně i netradičně pracovat.
Práce s dětmi ve věku od tří do šesti let přináší více možností, ale také výzev, zejména kvůli velkým individuálním rozdílům a rychlému vývoji během těchto let. Vymyslet program, který pochopí tříleté děti, ale zároveň nenudí předškoláky, není jednoduché. Při našich „Hravých čteních“ proto pracujeme s dramatizací textu, nabízíme jednoduché i pokročilejší otázky a aktivity, a především možnost si maximum věcí „osahat“. Program přizpůsobujeme aktuálním podmínkám. Při práci často využíváme výukové materiály od Atelieru v lese (ateliervlese.cz), které lze navázat na četbu různorodých knížek. Nedávno jsme také objevili kouzlo divadla Kamishibai.
Škola v knihovně
Náš pohled na atraktivitu nových informací často ovlivňuje nejen téma, ale především způsob, jakým je daná látka zprostředkována. Významnou roli hraje také osobnost, která nám znalosti předává. Ta může i méně atraktivní téma představit poutavě, a naopak. Při tvorbě programů proto vzpomínám na své vlastní zážitky ze školních let, ale i zkušenosti z nedávných vzdělávání. Také si vzpomínáte, co vás ve škole bavilo a proč? A jaké máte dojmy z posledního absolvovaného školení?
Ačkoli prvňáček vyžaduje odlišný přístup než dospívající, základní principy efektivního získávání informací a motivace zůstávají v jádru stejné. Obecně platí, že čím je dítě mladší, tím více potřebuje zapojit všechny smysly, aby byl program pro něj srozumitelný a uchopitelný. Musí si věci „osahat“ a zažít je na vlastní kůži. U teenagerů a dospělých sice tento přístup není nezbytný, přesto zůstává velmi přínosný. Naše pozornost je přirozeně proměnlivá a ovlivňuje ji celá řada faktorů. Při tvorbě lekcí se proto snažíme vytvářet atraktivní pomůcky, například pro téma digitálního wellbeingu oblíbenou dětskou skládačku „nebe peklo“ nebo vlastní hrací karty pro skupinovou práci. Velmi funkční je také práce s příběhem, která téma nenásilně přibližuje. V reportáži na straně 33 najdete, jak s příběhy pracujeme během workshopu Cesta k Sametu.
Knihovna otevřená všem
Knihovny by měly být místem pro všechny, včetně lidí se specifickými potřebami, ať už jde o zdravotní hendikep, nebo složitou sociální situaci. Pro některé z nás může být kontakt s těmito návštěvníky nevyslovenou výzvou, obzvlášť pokud chybí dřívější zkušenost. Není divu, mnozí z nás vyrůstali v době, kdy jinakost neměla ve veřejném prostoru co dělat. Dnes máme možnost tento přístup měnit. Často stačí málo: vstřícnost, trpělivost, ochota naslouchat a respekt k zásadě
„člověk na prvním místě“. Ta připomíná, že člověka nedefinuje jeho diagnóza, postižení ani znevýhodnění. I zdánlivé drobnosti, jako jsou vhodně zvolená slova – například „člověk na vozíku“ místo „vozíčkář“ nebo „člověk s intelektovým znevýhodněním“ místo „mentálně postižený“ – mohou pomoci vytvořit prostředí, kde se lidé se specifickými potřebami cítí vítáni. Na cestě k porozumění jejich potřebám mohou napomoci organizace, které mají bohatší zkušenosti i širší vhled do problematiky.
Holky a kluci z předškolky
Ve Středočeské knihovně jsme také navázali spolupráci s předškolním klubem blízké pobočky organizace Člověk v tísni, o. p. s. Na lekce Hravého čtení k nám pravidelně dochází skupina dětí předškolního věku ze sociálně znevýhodněného prostředí. Běžná mateřská školka je pro ně z různých důvodů obtížně dostupná – ať už kvůli jazykové bariéře, chybějícím návykům, nebo nízké důvěře v instituce. Řada dětí mluví romským etnolektem češtiny – mluvenou variantou češtiny s prvky romštiny a slovenštiny, která se vyznačuje specifickou výslovností, gramatickými odchylkami a omezenou slovní zásobou. To vše je třeba při lekcích citlivě zohlednit.
Snažíme se pomáhat odbourávat hendikep, který vychází ze života v sociálním vyloučení. Respektujeme, že některé pětileté děti neznají základní barvy nebo neumějí pojmenovat zvířata. Při čtení a návazných aktivitách proto tyto dovednosti přirozeně procvičujeme. Při posledním setkání vzbudilo velké nadšení pečení dortu s pejskem a kočičkou a odhalování jednotlivých ingrediencí všemi smysly. Neznalost dětem ani jejich rodičům nezazlíváme – mnozí z nich se v dětství nesetkali s knížkami ani s obyčejným kreslením pastelkami. Do budoucna plánujeme také setkání s maminkami dětí z předškolního klubu.
Lidé ze Zahrady
Spojení s centrem Zahrada, které poskytuje služby lidem s intelektovým znevýhodněním, vzniklo zcela náhodně. Všimla jsem si, že do knihovny chodí pracovnice nedalekého centra se svými dospělými klienty vybírat dětskou literaturu. Popovídali jsme si o knížkách a následně jsem nabídla, zda by aktivity, které běžně nabízíme dětem, neoslovily i dospělé návštěvníky centra. Společně jsme vytipovali aktivity, které by mohly být vhodné, s ohledem na jejich specifické potřeby a úroveň porozumění.
Při práci s dětskou knihou ve skupině dospělých s intelektovým znevýhodněním je třeba citlivě volit přístup, abychom se vyhnuli tzv. infantilizaci, tedy nechtěnému zlehčování nebo znevažování dospělosti člověka tím, že s ním jednáme jako s malým dítětem. Otevřeně jsme si řekli, že se jedná o knížku určenou dětem, ale že může být přínosná i pro dospělé. Při povídání nad dětskou knížkou nám nepřišlo přirozené vykat, a nakonec jsme se dohodli na společném tykání.
Závěrem jsem účastnicím a účastníkům položila otázku, jak se jim program líbil, většina reagovala pozitivně. Dvacetiletý Marek vyjádřil, že mu vadilo, že šlo o dětskou knihu, a tak jsme se společně snažili najít téma, které by mu příště vyhovovalo víc. Čtyřicetiletá Patricie hodnocení završila slovy: „Tohle je ta nejlepší knihovna na světě.“
Smysluplná vzdělávací práce v knihovně nevzniká náhodou ani jen intuicí. Vyžaduje promyšlenou metodiku a připravenost, zároveň ale i ochotu být v kontaktu s reálnými lidmi a někdy i nečekanými situacemi, které s sebou nesou potřebu improvizace. Učící knihovník je v tomto smyslu někým, kdo ovládá strukturu, ale nebojí se z ní v pravý moment vystoupit. Pak mohou programy bavit, vzdělávat i inspirovat napříč generacemi.
Příklady dobré praxe
Nové technologie na míru seniorům
Senioři se u nás nejčastěji chtějí vzdělávat v dynamicky se proměňující oblastí informačních a komunikačních technologií, tedy v práci s počítačem, chytrým telefonem a používání internetu. Mnozí účastníci na kurzy přicházejí s pocitem, že „na to už nemají hlavu“, nebo s pochybnostmi, zda na probírané téma stačí. Jako jeden ze svých úkolů coby lektora vnímám schopnost navodit přátelské prostředí, ve kterém se návštěvníci kurzů cítí bezpečně a které jejich obavy rozptýlí. V případě seniorů se mi osvědčilo zvolit pomalejší tempo lekce a praktické činnosti nechat každého vícekrát vyzkoušet a u každého se ujistit, zda
došel k danému cíli a porozuměl. Soustředění se spíše na kvalitu než kvantitu se více než vyplácí. Před každou lekcí pro účastníky zpracovávám pracovní list, kde mají zápisky k výuce včetně obrázků a návodů předepsané a dělají si do nich pouze drobné vlastní poznámky. Pak se mohou ke všemu probíranému lépe vracet a opakovat si. Prostor pro dotazy, povzbuzení spolupráce s ostatními a zároveň individuální přístup mají místo v každé mé lekci se seniory, stejně jako humor a odlehčení.
MARKÉTA MAŠÁTOVÁ, Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje
Digitální vzdělávání pro seniory na cestách
Na setkání obecních knihovníků byl představen již probíhající projekt Digitální odysea, jenž zdarma pomáhá seniorům používat chytré telefony v denním životě a propojit se tak lépe se současným světem. Kurz zúčastněné knihovnice nadchl natolik, že požádaly lektorky o návštěvu ve svých knihovnách. Místní knihovnice nabídly účast na kurzu svým čtenářům a není problém tyto kurzy naplnit (pro komfort max. 12 účastníky). Od té doby lektorky, certifikované SEFTE (SEnior Friendly Teacher, Elpida), jezdí s tímto kurzem po knihovnách na Kladensku, Berounsku a Rakovnicku. Lektorky musí být v rámci této činnosti velice flexibilní, domlouvat si technické záležitosti k hladkému průběhu kurzu s místní knihovnicí či vedením obce. Pozitivní a trpělivý přístup otevírá dalším a dalším seniorům vstup do „nového života“. Zájemců stále přibývá, většina kurzistů by se nejraději rovnou přihlásila na pokračovací lekce. Přímé i zpětné reakce jsou nadšené. Dostáváme zprávy, jak jim jde samostatné stahování bezpečných aplikací nebo hledání spolužáků na sociální síti. Knihovník trénující paměť nevidomých Kladenská odbočka Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky projevila zájem o prohloubení spolupráce s knihovnou. Kromě výpůjček ze zvukové knihovny jsme tak po delší době zahájili opět pravidelné tréninky paměti, vedené paní knihovnicí. Tréninky jsou specifické a upravené pro tuto cílovou skupinu. V rámci náplní lekcí se pomocí her a aktivit bystří ostatní smysly, tedy čich, sluch, chuť a hmat. Využívány jsou různé pomůcky– od koření přes kolíčky po nahrávky. Zapojeny jsou i knihy, a to v různých podobách – ukázky děl, autoři a jejich život, hrátky s žánry i vlastní tvorba. Co nikdy nechybí, je humor, díky kterému aktivita všechny nesmírně baví.
TEREZA CIMBURKOVÁ, Středočeská knihovna v Kladně
Vzdělávání žáků v Obecní knihovně
V naší obci se na 30 let propojila práce knihovníka a učitele. Knihovnicí jsem byla ještě dříve, než jsem začala učit na místní škole (původně málotřídní) a jsem jí i teď – v důchodu. Možná i to určilo způsob práce s dětmi v knihovně. Školní děti (první stupeň ZŠ) navštěvují knihovnu pravidelně. Program jim připravuji po dohodě s učitelkou. Chci, aby rozšířil znalosti z práce ve škole nebo doplnil, na co ve škole nezbyl čas. Důležitá je i spolupráce s úřadem, vzhledem k velikosti knihovny je k práci s dětmi používán i společenský sál. Děti rády poslouchají vyprávění o vlastních rodičích ve stejné škole. Pro prvňáky mám vždy speciální nabídku. Dovolím jim udělat tak trochu „binec“: rozloží si karimatky a smí si z polic vybrat, co se jim zlíbí. O knížkách si vyprávíme, děti svůj výběr zdůvodňují. Vždy se stane, že pak přivedou rodiče a dožadují se vybrané knihy. A nový čtenář je tu.
LUDMILA JANOUŠKOVÁ, Obecní knihovna Velké Přítočno
VENDULA HUMLOVÁ je edukátorkou Středočeské knihovny v Kladně.
