Založila klub pro seniory Buďme si blíž, kde se střídají kulturní a vzdělávací témata, pohybové aktivity, trénink paměti, tvůrčí dílny, literární dýchánky a různé jiné činnosti. Dále je lektorkou v rámci projektu Digitální odysea, kde pomáhá seniorům s moderními technologiemi.
Co vás na práci v knihovně nejvíce baví a naplňuje?
Nejvíc mě baví kontakt se čtenáři, dále miluji knihy, takže vyhledávání knih, příprava knižních objednávek, povídání o knihách, a když je čas, tak i listování v knihách. A také mě velmi naplňují aktivity, které dělám vedle knihovnické práce.
Věnujete se převážně seniorům – čím si vás senioři získali?
Získali si mě možná tím, že si jich jako lidí velmi vážím. Mnoho toho mají odžito, ráda poslouchám jejich vyprávění. A vzhledem k tomu, že jsem ve věku jejich vnoučat, vnímám je zcela přirozeně jako svou nejbližší a nejpřirozenější cílovou skupinu. A mezigeneračně si můžeme vzájemně něco předávat.
Co vás vedlo k založení klubu Buďme si blíž? Jaké aktivity mají mezi seniory největší ohlas?
Jednoho dne jsem si řekla, že v knihovně chybí místo nebo komunita, která by se pravidelně scházela. A tak jsem si sedla k počítači a začala sepisovat svou vizi. Vycházela jsem z vlastní zkušenosti. V knihovně jsem u čtenářů oblíbená, ale nejvíce jsem se dávala do řeči právě se seniory, s babičkami, které potěšilo povídání se mnou, a mně dělalo radost poslouchat jejich příběhy. A tak jsem za podpory naší paní vedoucí víc a víc zhmotňovala svou vizi o knihovním klubu seniorů. Jsem šťastná, mám neskutečnou radost, že se senioři seznamují, přátelí, sbližují… Takže název „Buďme si blíž“ zcela naplnil svůj význam. Nedávno klub slavil druhý rok od svého založení.
Mezi aktivitami, jež pro seniory vymýšlím, mívají největší úspěch tréninky paměti, kreativní a tvůrčí činnosti, seznámení s technologiemi, společné čtení, exkurze nebo i program s hosty, které mezi nás čas od času pozvu. Čím víc zkušeností získávám, tím pestřejší jsou plánované programy.
V rámci projektu Digitální odysea zase pomáháte seniorům s moderními technologiemi. Jaké jsou jejich nejčastější obavy a jak je s nimi řešíte?
Jejich asi největší obavy jsou, že to prostě nezvládnou nebo že se v mobilu něčeho špatně dotknou a něco se smaže. S mojí kolegyní a parťačkou, s níž vedeme kurzy v naší knihovně i v okolních obecních knihovnách, se snažíme o lidský a laskavý přístup a humor. V průběhu kurzu postupně seniory jejich obav zbavujeme tím, že si zařízení v praxi v klidu osahají, vyzkouší. Kurz Digitální odysea trvá čtyři hodiny. Účastníci vždy odcházejí nadšení, usměvaví a s tím, že už se mobilu nebo tabletu nebojí a že se něco nového naučili. A to nás hřeje a těší ze všeho nejvíc.
Jaké máte plány v knihovně do budoucna? Existuje nějaká aktivita nebo projekt, které byste v knihovně ráda zavedla?
V knihovně jsem nyní šťastná za práci a aktivity, které můžu dělat. Nápadů bych asi měla hodně. Ale mám i jednu konkrétní touhu, jež souvisí s mým/naším knihovním klubem. Byla bych moc ráda, kdyby se mi někdy povedlo realizovat v knihovně jakoby platformu klubu. Něco jako Buďme si blíž – i ve sluchátku. Protože někteří senioři nemohou do knihovny dojet nebo dojít, tak bych si s nimi chvíli mohla povídat během telefonátu a zpříjemnit jim den alespoň takto. Ale vím, že je to úplně jiná úroveň aktivity, a aby něco takového mohlo vzniknout, chce to hodně tvoření, vymýšlení a naplánování, jak by to mohlo fungovat i po technické stránce a tak. Uvidíme někdy v budoucnu, jestli se to povede zrealizovat.
Ptala se PAVLÍNA LENGHARTOVÁ
