MILAN ŠTEFANEC je český aktivista, spoluzakladatel organizace NESEHNUTÍ, která se zaměřuje na lidská práva a environmentální otázky, působí jako lektor, konzultant a facilitátor. Spolupracuje s organizacemi jako Advokační fórum Nadace OSF či Nadace VIA; v březnu 2025 vedl advokační workshop pro manažer(k)y knihoven.
(Foto: Nadace OSF / Majda Slámová)
Spojení advokační práce či advokační kampaň najdeme poslední dobou téměř v každém strategickém dokumentu, nejen v kontextu knihovnictví… A operuje se s ním poměrně volně. Jak s ním pracujete v Advokačním fóru?
Pojem advokace nebo advokační práce vychází z anglického advocate, tedy hájit. V obecném pojetí pomáhá advokační práce hájit zájmy skupin, které jsou v klasickém demokratickém parlamentním systému buď nějak opomíjeny, nebo znevýhodněny. Mohou to být cizinci, mohou to být děti, mohou to být lidé s omezenou svéprávností, lidé s nízkým ekonomickým statusem, ale mohou to být i zvířata či příroda. Základním smyslem advokační práce je ukazovat, že znevýhodnění těchto skupin má negativní důsledky nejen pro ně samotné, ale i pro společnost jako celek. A na základě toho prosazovat konkrétní řešení a opatření směřující k systémové změně. Nešikovné je, že česká verze termínu hodně evokuje práci právníků, advokátů. Advokace může být sice často o změně zákonů, ale zahrnuje velmi široké spektrum aktivit, nástrojů a profesí.
Jakým způsobem do definice zapadají knihovny?
V řadě společností, tu českou nevyjímajíc, patří knihovny mezi podceňované instituce. S jejich fungováním se pojí řada stereotypů, mají rezervy v tom, jak je vnímán jejich společenský potenciál a dopad – a v důsledku toho jsou při rozdělování financí často až někde na chvostu, třeba daleko za školami. Takže do té definice opomíjených a znevýhodněných skupin jednoznačně patří.Za mě je velkou výzvou nabourat u klíčových lidí v rozhodovacích funkcích stereotyp, že knihovna, to jsou zaprášené knihy na regálu, protože knihovny jsou dnes instituce s širokou nabídkou služeb, mimo jiné se například zásadním způsobem podílejí na rozvoji digitální gramotnosti či kritického myšlení. Důležité je naučit se tento celospolečenský přínos správně artikulovat.
Mám pocit, že o propagaci moderních služeb se snažíme poměrně dost…
Akorát to je teprve první krok. Propagace je součástí advokační práce, ale sama o sobě nestačí. Podstatou advokační práce je to, že má jasně definovaný cíl. To znamená, že vím, jaké změny chci dosáhnout. Dám příklad. Když přesvědčím spoustu lidí, aby přišli do knihovny na nějakou akci, oni přijdou a odnesou si skvělý zážitek, je to propagace. Když ale vezmu tu akci jako příležitost návštěvníky upozornit, že knihovna má nevyhovující prostory a potřebovala by více peněz na to, aby mohla dělat podobné akce, je to základ advokace. Je pak ale potřeba mít rozmyšleno, co se má stát dál: třeba vyzvat návštěvníky, aby se obrátili na představitele místní samosprávy a požadovali pro knihovnu více peněz, lepší vybavení, vhodnější prostory. Aby aktivně pomohli prosazovat zájem knihovny.
Jak to udělat, aby to nenarušilo dobré vztahy se zřizovatelem?
To je dobrá otázka. Řada organizací funguje v modu: to nezměníme, tak budeme dělat to nejlepší, co umíme, v podmínkách, které máme. Prostředí knihoven neznám detailně, ale z toho, co jsem měl možnost navnímat, mám trochu pocit, že své služby poskytují i za cenu jistých osobních obětí. A že je určitá obava mluvit o tom, že by to mohlo být jinak, že by to mohlo být lépe anebo že knihovny mají nějaké problémy. Je ale potřeba si uvědomit, že je úplně legitimní tahle témata zvedat – samozřejmě s citem, věcně.
Že by si knihovny měly víc stěžovat?
Ne, to ne, stěžování k ničemu nevede. Respektive dlouhodobě vede k otupění a demotivaci. Proto se v advokační práci klade důraz na řešení a motivaci. Na začátku samozřejmě pojmenuji problém, ale důležité je, jak ho pojmenuji. Je potřeba vše podávat tak, aby to nebyl můj problém, ale byl vnímán jako širší, společenský problém. Je rozdíl, když řeknu: „Oni nám zas nedali peníze, takže nepořídíme nové tablety,“ nebo když to formuluju jako: „S novými tablety pomůžeme vašim dětem lépe zvládat závislost na mobilech, jen potřebujeme od města finance. Pojďte nás podpořit na příští jednání zastupitelstva…“ Jinými slovy se knihovny potřebují naučit otevřeně komunikovat, o co společnost přichází vlivem jejich nedostatečného financování. Souběžně s tím je třeba mít připravené řešení: máme plán na rekonstrukci, tohle zvládneme, když dostaneme navíc půl úvazku, a podobně. K prosazení cíle je potom klíčové hledat spojence, kteří mi pomohou řešení prosadit.
Kdo těmi spojenci může být?
To se hodně odvíjí od konkrétního cíle. Vždycky tam ale musí být veřejnost nebo nějaká její konkrétní část. Proto je právě na začátku vždy informační a aktivizační kampaň. Pak to mohou být veřejně známé osobnosti, zájmové organizace, konkrétní lidé s rozhodovacími pravomocemi – to už je velmi pestré.
Víte o nějakém příkladu, kde se advokace v knihovnách nebo v kultuře daří?
Zrovna u kulturních institucí se obhajoba častokrát objevuje až v situacích, kdy dojde k nějakému zlomu. Příkladem teď může být Slovensko, kde se kulturní instituce zvládly sešikovat a jasně pojmenovat, jakou hodnotu kultura pro společnost má. Problém je, že v podobných případech, kdy už jde o akutní ohrožení, je vše komplikovanější, než když se advokační práce dělá průběžně. Když se ale vrátím k otázce: myslím si, že určitou inspirací pro knihovny i další kulturní instituce mohou být sociální organizace. Před nějakým časem si uvědomily, že jakákoli jejich pomoc bude nedostatečná, pokud se nezmění legislativa, a poměrně úspěšně začaly odvádět spoustu advokační práce. Tam vidím paralelu i pro knihovny. Na začátku je třeba překonat ostych a uvědomit si, že je legitimní prosazovat své zájmy – protože význam knihoven pro společnost je obrovský.
Kde je hranice mezi lobbingem a advokací?
Lobbing je stejně jako propagace jednou ze součástí advokační práce. Tedy lépe řečeno lobbing otevřený, legitimní, ne ve smyslu obcházení politiků s kufříkem plným peněz, jak se někdy vnímá. Vedle toho je ale potřeba také systematicky ukazovat na význam knihoven, na hmatatelné přínosy toho, když se do nich investuje, na měřitelná zlepšení, která práce knihoven přináší.
To už ale asi není v moci jedné konkrétní knihovny…
To není, ale advokační práce se dá dělat jak na lokální úrovni, na úrovni obce, města, tak na úrovni celostátní nebo mezinárodní. Ve všech případech se prosazování zájmů děje skrze lidi, kteří mají rozhodovací pravomoc či mají na přijetí prospěšného řešení jiný vliv. Na lokální úrovni je to samozřejmě vždy jednodušší a konkrétnější – může jít třeba o změnu vyhlášky, která usnadní konání akcí ve veřejném prostoru u knihovny, o finance z obecního rozpočtu. Téhle lokální práci ale samozřejmě hodně pomůže, když zájmy oboru jako celku hájí někdo skupinově. Otázky legislativy, státních dotačních titulů, platů, celospolečenské role knihoven a další systémové problémy už jsou zejména na oborových a profesních organizacích, případně na nějakých více či méně nezávislých iniciativách.
Zejména u legislativy se ale i přes snahu řady lidí někdy změny prosadit nedaří, trojnovela knihovního zákona může být zářný příklad. Co je nejčastější příčinou neúspěchu advokační práce?
Zkusím to zobecnit, i když těch příčin může být spousta. Jednou z těch častějších je nerealistické nastavení cílů, které souvisí s nedostatečným zmapováním situací a rolí jednotlivých subjektů a jejich motivací prosazovat lepší řešení. Proto při konzultacích klademe velký důraz na analýzu výchozího stavu, jejímž cílem je zjistit, jak je konkrétní problém vnímán společností a jak ho vnímají ti, kdo o něm rozhodují. Protože někdy ta propast může být taková, že změna legislativy zkrátka není dosažitelný cíl. A druhé asi výrazně slabší místo je slabá podpora veřejnosti. I když budu mít sebelepší řešení, bez podpory aspoň části veřejnosti mám jen malou šanci ho prosadit. A tady mají knihovny dobrou výchozí pozici – získat veřejnou podporu pro rozvoj knihoven je určitě snazší než třeba na společenskou integraci lidí po výkonu trestu.
Jak je to s časovým hlediskem advokační práce? Je spíš krátkodobá, nebo dlouhodobá?
To je opět různé, ale důležité je, že každá advokační práce nebo advokační kampaň musí mít konkrétní cíl a společně s ním musí mít stanoven termín, do kdy ho má být dosaženo. U složitých témat může být nějaký dlouhodobý cíl, u kterého se za sebe řetězí jednotlivé kampaně s výsledkem dosažitelným třeba do několika let, aby to pořád bylo motivační a lidé podílející se na advokační práci viděli výsledky své činnosti v rozumném horizontu.
Toto číslo Čtenáře je zaměřeno na téma knihoven a demokracie. Je vůbec advokační práci možné dělat i v nedemokratických režimech?
Je, ale zároveň je nutné druhým dechem dodat, že v demokratických společnostech je paleta nástrojů pro advokační práci mnohem širší než v zemích s omezenou demokracií nebo autoritářských režimech. V demokratických podmínkách můžete běžně organizovat besedy, přednášky, komunikovat s lidmi, můžete své advokační argumenty šířit skrze svobodná média, můžete se scházet s politiky, poslanci, zastupiteli, kteří o těch věcech rozhodují, můžete dělat petice, referenda, demonstrace a podobně. Mimo demokracie jsou možnosti daleko omezenější, často se ale v těchto situacích úspěšně dělají mezinárodní advokační kampaně, zejména na ochranu lidských práv, obětí politických represí a podobně.
Jak dobře jde dělat advokační práci s omezeným rozpočtem?
Pokud na advokační práci jsou finance, je to velká výhoda, ale neznamená to, že nejde dělat bez peněz. Viděl jsem spoustu úspěšných kampaní, které vedli lidé ve svém volném čase z čistého entuziasmu, anebo prostě proto, že ten problém, který řešili, byl natolik závažný, že tomu obětovali velkou část svého volného času. Je skvělé, pokud jsou k dispozici aspoň lidské kapacity, protože je potřeba věnovat hodně úsilí jak práci s informacemi, tak práci s veřejností.
Spolupracujete s Advokačním fórem Nadace OSF. Můžete trochu přiblížit jeho činnost?
Nadace OSF od svého vstupu do České republiky v 90. letech podporovala širokou škálu různých nevládních organizací, občanských iniciativ, kulturních aktivit. A dlouho fungovala převážně jako nadace, jinými slovy poskytovala finance na jejich aktivity. Časem se ale ukázalo, že řada organizací potřebuje vedle financí také know-how, poradenství v tom, jak komunikovat s veřejností, jak vyjednávat s politiky a podobně. Proto vzniklo zhruba před pěti lety Advokační fórum, které se zaměřuje právě na tyto služby.
K aktivitám Advokačního fóra patří i školení. Začátkem března proběhl pod záštitou Sdružení knihoven v Olomouci dvoudenní workshop „Jak si vytvořit a realizovat advokační strategii“. Co se jeho účastníci dozvěděli?
Šlo o workshop zaměřený na vedoucí pracovníky knihoven a v podstatě jsme se snažili v kostce ukázat postupy při advokační práci a různé nástroje, které si pak mohli účastníci vyzkoušet. Hodně jsme se věnovali mapování současné situace knihoven; pomocí nástroje, kterému říkáme strom problémů, jsme hodnotili jejich postavení a vnímání společností, rozebírali dopady jejich nedostatečného financování.
Překvapilo mě, jak nízké je platové ohodnocení zaměstnanců knihoven. Sice jsem si nedělal žádné iluze, ale ta skutečná výše mi dost vyrazila dech, když si uvědomuji, jakou vlastně náročnou a odbornou a specializovanou práci musí pracovníci knihoven provádět.
To je ideální téma pro advokační práci, ne?
Určitě, pro jednotlivé knihovny, ale především pak na úrovni systému, kde je podstatná role profesních organizací a velkých knihoven. Já jsem jasným důkazem toho, že je třeba začít s tím, aby se o tomto problému lidé dozvěděli, protože jsem o něm jako čtenář využívající služby knihoven neměl ponětí. A dál je třeba vymyslet kroky, jak mohou lidé, které ten problém nenechá lhostejnými, knihovnám se změnou pomoci.
Má téma s tak velkým dopadem na veřejné rozpočty šanci na úspěch?
Když se dobře uchopí, tak ano. Je potřeba prokázat závažnost současného podfinancování knihoven, dokázat, jak knihovny přispívají k řešení společenských problémů, a vysvětlit, co celá společnost získá, když do knihoven a lidí v nich bude více investovat. A také možná začít s menšími a postupně prosazovanými změnami a cíli.
Co si odnesli účastníci advokačního březnového workshopu
Dvoudenní workshop „Jak si vytvořit a realizovat advokační strategii“ pořádaný Sdružením knihoven proběhl 6.–7. 3. 2025 v Knihovně města Olomouce pod vedením Milana Štefance a Radky Krylové z Advokačního fóra Nadace OSF.
„Líbilo se mi, jak byl workshop praktický. Náš tým připravoval (zatím jen imaginární) kampaň za lepší finanční ohodnocení knihovnictva. Cíl se zdál být nejdříve jasný, ale když jsme ho měli přesně formulovat a zapsat na papír, už to tak jednoduché nebylo. Nejvíc mě ovlivnila diskuse nad mapou klíčových hráčů. Kdo jsou naši spojenci a kdo nás naopak nepodporuje? Jakou má kdo sílu a jak s ní naložit? Dodnes mi to leží v hlavě a doufám, že naši předpřipravenou kampaň budu moci jednou využít.“
MONIKA HORÁKOVÁ, zástupce vedoucí knihovny PedF UK
„Advokační workshop se přesně podle mého očekávání zabýval otázkami, které účastníci důvěrně znají a velmi často řeší. A právě v této zdánlivé všednosti témat spočíval jeho největší přínos. Občas si musím připomínat, že není možné řešit všechno naráz, protože pak se pravděpodobně nevyřeší nic a energie se bez užitku rozptýlí. V tomto smyslu mě obzvlášť oslovila ta část workshopu, ve které jsme se soustředili na práci s klíčovými hráči a posilování jejich rozhodovacího potenciálu. Je dobré mít hlubší zdůvodnění a pevnější základ pro to, co jsme mimoděk pokládali za evidentní, jen bychom to nesvedli tak přehledně vyjádřit a zakomponovat do praxe.“
MICHAL PROKOP, ředitel Městské knihovny Česká Lípa
ROMAN HÁJEK je ředitelem Středočeské knihovny v Kladně a předsedou redakční rady časopisu Čtenář.
Jak může vypadat advokační práce knihoven
American Library Association v reakci na zrušení federální podpory knihoven
Když administrativa Donalda Trumpa v březnu 2025 výrazně osekala činnost federálního Institutu muzejních a knihovnických služeb, reagovala ALA téměř okamžitě ukázkovou kampaní na ochranu zájmů knihoven, v níž kombinuje jednání s politiky, happeningové akce knihovníků, podporu veřejně známých osobností i výzvy směrem k veřejnosti, např. aby se ozvala svým senátorům.
Buch ist Buch: advokační kampaň za rovné podmínky pro půjčování klasických knih a e-knih
Německý svaz knihoven zareagoval v roce 2021 na sílící oblibu e-knih sérií advokačních aktivit, jejichž cílem je „zrovnoprávnit“ půjčování klasických a elektronických knih. Svaz dlouhodobě upozorňuje na komplikace, které stávající licenční systém znamená pro knihovny, čtenáře i autory a vydavatele. Podařilo se již dosáhnout srovnání výše sazby DPH; dlouhodobým cílem je změna autorského zákona.
Známé britské osobnosti o důležitosti knihoven
Britská knihovnická organizace CILIP zapojuje v rámci své advokační práce známé osobnosti vystupující na podporu knihoven. Komunikační kampaň v různých obměnách využívá v období, kdy se rozhoduje o rozpočtu.
Ouvrons+ les bibliothèques za rozšíření otevírací doby knihoven
Kampaň organizace Bibliothèques Sans Frontières (BSF) proběhla před volbami v roce 2014. Součástí kampaně byla petice, adresné oslovování kandidátů i výzvy směrem k občanům. BSF argumentovala tím, že knihovny poskytují širokou nabídku kulturních a vzdělávacích aktivit pro nízkopříjmové skupiny obyvatel, které se do nich však kvůli brzké zavíračce nedostanou.
Užitečné zdroje k tématu advokace
Štěpán Drahokoupil, Petr Machálek a Milan Štefanec. Rukověť zdánlivě bezmocných. Jak naplánovat advokační kampaň. Praha: Nadace OSF, 2020.
Praktický průvodce hlavními kroky a nástroji pro advokační kampaň včetně praktických tipů na zapojení veřejnosti, vzorově vypracované strategie i užitečných tipů z praxe. Zdroj, podle něhož se hned můžete pustit do práce.
Štěpán Drahokoupil, Petr Machálek. Jak hlavou prorazit zeď. Praha: Nadace OSF, 2023.
Ukázka různých přístupů k advokační práci na případových studiích čtyř lokálních kampaní z různých koutů Česka. Inspirujte se, jak můžete hájit zájmy knihovny ve vaší obci či městě.
Alberto Alemanno. Lobbying for Change: Find Your Voice to Create a Better Society London: Icon Books, 2017.
Velmi dobrý vhled do širšího kontextu tématu advokace. Kniha se věnuje problematice společenské frustrace z běhu věcí veřejných a potenciálu tzv. občanského lobbingu pro rozvoj demokracie. Vedle teorie ale nabízí i praktický návod, jak se občanským lobbistou stát.
