Poštovní zásilky, hromadná doprava, ale i parkování. Využívání těchto a mnoha dalších služeb je čím dál častěji podmíněno vlastněním chytrého telefonu. Chytrý telefon ale umožňuje i chápat a číst veřejný prostor: přibývá totiž míst, která jsou informačně dostupná jen po načtení QR kódu. Nemusí se přitom jednat jen o naučné stezky, ale třeba i o náhrobky či vzpomínková místa. Pouze QR kódem je opatřený například pietní menhir před Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze.
Již od pandemie jsme mohli sledovat vznikající „ostrůvky odporu“, pestré skupiny lidí, kteří z různých důvodů chytrý telefon nemají. Nabízí se, že jsou to hlavně ti, kdo si chytrý telefon nemohou pořídit, nebo ho – třeba kvůli špatné motorice – nemohou ovládat. Mnohem častěji jde však o lidi, kteří se rozhodli chytrý telefon prostě nemít. Čistě proto, že „zatím“ toto svobodné rozhodnutí udělat můžou. Jiní lidé nemají chytrý telefon kvůli ochraně soukromí – protože jedinou bezpečnou ochranou osobních dat je nemít žádné aplikace.
Život bez chytrého telefonu je však čím dál těžší, proto dochází ke zřetelnějším střetům mezi představou budoucnosti, v níž má chytrý telefon každý a celá společnost je tak nějak smart, a sílícím přesvědčením, že žádná striktně digitální budoucnost se konat nebude.
Ministerstvo zdravotnictví varuje
Německá organizace DigitalCourage slavila nečekaný úspěch s peticí, ve které se lidé vymezují vůči tomu, aby byly mobilní aplikace potřeba na využití služeb pošty či německých drah. Podepsalo ji 30 000 lidí. Více než 500 organizací z celé Evropy plánuje předložení výzvy za právo na offline v lednu 2025. Tím, aby lidé nebyli nuceni využívat digitální nástroje, pokud nechtějí, se zabývá pirátská strana ve Švýcarsku. Valonský parlament v Belgii na konci loňského roku odhlasoval zákon o digitalizaci služeb veřejné správy, který by měl zajistit, že všechny služby zůstanou přístupné i offline. Včetně pošty, telefonu a lidských přepážek.
Ve Španělsku pak vzniká návrh zákona, podle kterého by na chytrých mobilech mělo být podobné varování jako na cigaretách. Děti od šesti do dvanácti let by měly používat jen takzvané „hloupé“ telefony, které nemají přístup na internet. A v Americe firma Yondr slaví úspěch s pouzdry na uzamknutí mobilů. Prodávají se i speciální boxy, do kterých může na noc zavřít své mobily celá rodina.
Jakkoliv výše zmíněné zní spíše jako atraktivní nadpisy, kterých již bylo v minulosti spousta, jsme tentokrát svědky přece jen výraznější změny. Sledujeme totiž v přímém přenosu, jak tlak a nespokojenost lidí vedou ke změnám legislativy.
To všechno za šedesát korun
Lidé mají zkrátka čím dál větší potřebu se o problematice chytrých telefonů bavit. Chtějí hledat cestu nejen zpět sami k sobě, ale hlavně ke konzumování informací, které není závislé na algoritmech a přednastavených vzorcích zobrazení.
Tento společenský proces je velkou příležitostí pro knihovny. Ty mohou dodat to, co lidem chybí: jasný začátek, střed a konec ve spletitém labyrintu nekonečných feedů sociálních sítí a video streamů. Mohou se stát bezpečným fyzickým prostorem, ve kterém informace svým uspořádáním vytvářejí smysluplný celek.
Mohou zároveň udivit svou dostupností a paradoxně sofistikovanou jednoduchostí. Když jsem byl nedávno v nově otevřené pobočce Městské knihovny v Praze na Petřinách, slyšel jsem muže u přepážky. „Takže si tady můžu půjčit knížky, nebo tady jen tak sedět, nebo být na počítači, nebo si udělat čaj, jít na toaletu, a to všechno za 60 korun na rok?“ tázal se nevěřícně a mimoděk tím poukázal na proměnu veřejného prostoru, v rámci které již s podobným „luxusem“ zkrátka nepočítáme.
Chytré mobily měly být evolučním pokračováním, měly potenciál rozšířit naše vědomí. A možná ho i částečně naplnily. Pokud se však právu na offline bude dařit tak jako dosud, možná brzy zjistíme, že tím skutečně smart řešením v čerpání informací je vynález jménem knihovna.
HYNEK TROJÁNEK pracuje v organizaci Iuridicum Remedium (www.iure.org), která se zabývá ochranou soukromí, digitálními právy a dlouhodobě prosazuje „právo na analog“.
