Knihovny jako přístavy digitální inkluze

Digitalizovaná budoucnost je často vykreslovaná jako ideální svět, kde bude vše fungovat efektivně, zmizí otravné rutinní úkoly a lidé získají výrazně víc volného času na svoje koníčky. Společenská proměna, k níž pod vlivem digitalizace dochází, má však i stinné stránky. Ne každý si totiž s ohledem na svou společenskou pozici a osobní situaci dokáže osvojit potřebné digitální kompetence. Stále více výzkumníků poukazuje na to, že digitalizace může prohlubovat existující společenské nerovnosti, nebo dokonce vytvářet nové. Mluví se o „digitální propasti“ nebo „digitálním vyloučení“. V ohrožení přitom mohou být i skupiny lidí, u kterých by nás to možná úplně nenapadlo. A to je prostor pro práci knihoven.

Vážný problém

Podle analýzy Digitální inkluze: Mapování digitálního vyloučení v Česku, kterou v roce 2023 provedla výzkumná agentura PAQ research, je u nás úplně digitálně vyloučeno 1,5 milionu lidí (počítá se jen dospělá populace). Jinými slovy zhruba 17 % všech dospělých nemá přístup k počítači a internetu, což výrazně omezuje jejich společenské zapojení. Mezi digitálně vyloučenými jsou nejčastěji senioři, částečně se ale týká i dospělých v produktivním věku.

Zmíněná analýza navíc dalších 1,4 milionu lidí označila jako digitálně ohrožené. To jsou lidé, kteří sice mají k internetu a digitálním zařízením přístup, jejich digitální dovednosti jsou ale výrazně omezené, takže technologii nezvládají efektivně využívat. I tady hraje roli věk, ale také intenzita používání technologií.

Další 4 miliony lidí pak analýza označuje jako specificky rizikové. Jde o uživatele, kteří zvládají běžnou digitální agendu, technologie ale využívají spíše pasivně, často nedbají bezpečnostních pravidel nebo nekomunikují s úřady elektronickou cestou.

Když vše spočítáme, dojdeme k nepříliš lichotivému závěru, že plně digitálně začleněna je v Česku jen zhruba pětina dospělé populace. K velmi podobným závěrům dospěla i další studie Připravenost české společnosti na digitalizaci veřejné správy (2023), na jejímž zpracování se podílely Nadace OSF, spolek CZ.NIC a výzkumná agentura STEM. Autoři této studie upozorňují, že základní digitální kompetence má výrazná část populace, jen necelá čtvrtina dospělých však má pokročilé dovednosti nutné například pro využívání služeb eGovernmentu.

Tyto a další výzkumy odhalují jednu podstatnou věc. Zatímco na digitální kompetence školáků myslí revize vzdělávacích programů a řada vzdělávacích iniciativ (včetně např. Digitální odysey v knihovnách) cílí na seniory, poněkud přehlížená je skupina digitálně ohrožených dospělých v produktivním věku.

O této ohrožené skupině toho navíc moc nevíme, respektive až donedávna jsme nevěděli. Zaplnit bílé místo se pokusila nedávná studie organizace Česko.Digital, která vznikla v rámci projektu Digitální inkluze. Jejím výstupem je osm digitálních profilů, které popisují životní realitu digitálně vyloučených a ohrožených lidí. A poprvé do detailu se zabývá i Čechy v produktivním věku. Specificky na oblast umělé inteligence se pak zaměřil další výzkumný projekt Knihovna.ai (s oficiálním názvem „Veřejné knihovny jako místa podpory budoucí zaměstnanosti“) realizovaný na Katedře informačních studií a knihovnictví FSS MU, který se zaměřil přímo i na roli knihoven a jejich potenciál v prevenci digitálního vyloučení.

Strach, nedůvěra a bariéry

Pojďme se podívat na dvě skupiny, které mohou v životě i v práci znevýhodňovat nízké digitální dovednosti a s nimi spjaté problémy. První jsou lidé socioekonomicky znevýhodnění (cca 1,4 milionu lidí digitálně ohrožených), druhou dospělí s nízkou kvalifikací (patří ke 4 milionům lidí čelícím specifickým rizikům, zejména spojených s neschopností využít digitální technologie v rozvoji, profesně a v komunikaci). V obou případech jde o skupiny, kterým mohou knihovny díky nízkoprahovosti svých služeb nabídnout pomocnou ruku při digitálním začleňování…

Socioekonomicky znevýhodnění digitálně ohrožení dospělí se potýkají s chudobou, nezaměstnaností, problémy s bydlením, nízkým vzděláním i diskriminací, ke kterým se často přidávají i zdravotní komplikace (mohou být spouštěčem i důsledkem těžké situace). Jsou to zkrátka lidé, kterým se v životech vrší jeden problém za druhým, nevidí pro sebe východisko a jsou obvykle zachycení nějakou sociální službou.

Nízká úroveň digitálních dovedností jim život ještě více komplikuje. Někdy nezvládají řešit ani běžné životní situace, ať už proto, že digitální cestu neumí použít, nebo častěji proto, že jí nerozumějí a nemají v ní důvěru. Podstatnou roli samozřejmě hraje také to, že přístup k internetu pro ně není samozřejmostí – mobilní data si často nemohou dovolit, a tak se připojují jen na veřejných Wi-Fi, mobil sdílejí v rámci rodiny atd.

Mezi nízkokvalifikované dospělé patří pracovníci ve výrobě, v prodejnách, na poště, jako řidiči, uklízečky atp. Může ale jít i o lidi se zastarávající kvalifikací. Tito lidé mají ztížené podmínky pro to, aby si v životě polepšili, často bývají „uvězněni“ do nízkopříjmové práce, která jim neposkytuje prostor a podporu pro rozvoj jejich potenciálu a kompetencí. Často balancují na hraně chudoby, mají obavy o budoucnost svých dětí a mohou se častěji potýkat se zdravotními problémy. Typické pro ně je, že s problémy v práci i v soukromí se snaží si poradit sami – nejsou totiž zvyklí pohybovat se v prostředí, které by je podporovalo a myslelo na ně.

Vzhledem k poměrně omezeným možnostem pracovního uplatnění pociťují v důsledku posilující automatizace značnou životní nejistotu, zároveň nevidí význam ve využívání technologií a s rozvojem novinek typu umělá inteligence u nich může sílit pocit, že současné době a její komplexitě přestávají rozumět. Navázání dialogu s touto skupinou může být o to těžší, že často pociťují nedůvěru k médiím a politickému systému.

Pět velkých problémů

Riziko digitálního vyloučení dospělých v produktivním věku úzce souvisí se strukturálními nerovnostmi v české společnosti. Při hledání toho, jak předejít jejich dalšímu prohlubování, je podle odborníků důležité zaměřit se na pět hlavních problémů. Ten první souvisí s motivací. Dospělí s nízkými digitálními dovednostmi mají nižší šance připravit se na budoucnost, protože se v průběhu života méně vzdělávají. Důvody mohou být různé – buď nevěří, že má vzdělání smysl (postoj se často předávaná v rodině), nebo si se školou spojují negativní zkušenosti, význam ale může mít i nedostatek sebevědomí, financí nebo časových kapacit, které tito lidé zpravidla soustředí na řešení akutních problémů. Mají-li si ohrožení lidé k průběžnému vzdělávání najít cestu, potřebují zažít několik prvních drobných úspěchů, které mají ideálně přímý dopad na jejich životy.

Druhým problémem je nízká strategická podpora institucí. Už dříve jsme zmínili, že na dospělé v produktivním věku se v systému podpory často zapomíná. Dobře je to vidět na nabídce celoživotního vzdělávání, která prakticky nepočítá s tím, že části dospělých komplikují používání technologií různé bariéry. Měli bychom se proto snažit jim porozumět, snižovat vstupní práh a dostávat tyto lidi do přípravných a aktivizačních procesů, díky kterým si mohou hledat k technologiím vztah. Zpravidla přitom nejsou zvyklí na podporující prostředí – což je symptomem toho, že se je instituce nesnaží oslovovat.

Nízkou digitální gramotnost u dospělých provází náchylnost k digitálním podvodům. Přímá či zprostředkovaná zkušenost podvodným jednáním navíc u ohrožených skupin (které často mají nízkou gramotnost finanční i mediální) vyvolává dojem, že jde o běžnou praxi a že digitální prostředí je svým způsobem toxické. Je pak jen logickým důsledkem, že digitálně vyloučení a ohrožení lidé nechtějí komunikovat se státem a navazujícími institucemi online. Nerozumí digitálním procesům, mají obavu o bezpečnost sdílených informací a chybí jim okamžitá zpětná vazba.

Jelikož se lidé ve složité socioekonomické situaci obracejí na sociální pracovníky a další pomáhající profese, mezi něž patří i knihovníci, je problémem také nepřipravenost pomáhajících profesí. Jejich příslušníci mívají v používání

digitálních nástrojů mezery, ne vždy rozumí trendům a aplikacím, na kterých se jejich klienti pohybují, a neznají tak jejich specifická rizika. A ani oni často neumějí používat online služby státu, které by mohly jejich klientům ušetřit čas nebo peníze. Na podporu těchto profesí proto z iniciativy platformy Česko. Digital vznikla webová příručka Pomáháme.Digital (www.pomahame.digital), kde mohou sociální pracovníci, ale také knihovníci najít řadu návodů, jak si poradit s digitálními nástroji při práci s klienty.

Kde mohou pomoci knihovny

Veřejné knihovny se těší velké důvěře¹ a jsou vnímány jako přístupná a přátelská místa, čímž se mohou odlišit od ostatních vzdělávacích institucí pro dospělé, jako jsou Úřad práce, neziskové organizace nebo univerzity.²

Ve vztahu k sociálně znevýhodněným a nízkokvalifikovaným lidem mohou veřejné knihovny fungovat jako vstupní brány a přívětivé zázemí, dát jim najevo, že jsou pro ně, jejich situace je zajímá a chtějí je podpořit. České knihovny se přitom mohou inspirovat dobrou praxí ze zahraničí, která ukazuje, jak lze digitální inkluzi pojmout neformálně, komunitně a na bázi peer-to-peer podpory. Knihovny mohou například organizovat tzv. učící se kruhy, které se zakládají na rovných a podporujících vztazích mezi účastníky a poskytovateli vzdělávání.³ Mohou být místy, které téma nových technologií přibližuje místní komunitě, například pořádáním sousedských fór o umělé inteligenci, které místní povzbuzují ve vzájemných rozhovorech a k situování jinak abstraktního tématu dopadů AI do života místní komunity.⁴

S čím můžeme začít tady a teď?

1. Pracovat jako odvážná veřejná instituce. Zavnímat společenské nerovnosti a dopad digitalizace na ně jako problém, který máme šanci řešit. Budovat vlastní porozumění příčinám toho, proč jsou některé části populace znevýhodněné – a hledat možná řešení. Úplně prvním krokem může být rychlý audit služeb: zjistěte, jak moc jsou inkluzivní a kde jsou příležitosti ke zlepšení.
2. Vykročit z pomyslného bezpečí práce s dětmi a seniory a zaměřit se také na skupiny digitálně ohrožených dospělých.
3. Navázat přímý kontakt s lidmi, kterých se digitální vyloučení týká, ověřit jejich potřeby a přizpůsobit jim poradenské a vzdělávací služby knihovny. Nutno ovšem říci, že to vůbec není snadné a neobejdete se bez značné dávky trpělivosti.
4. Inspirovat se přístupy jiných institucí, které se problematikou rovněž zabývají a mají s knihovnami společný zájem. Zajeďte se s týmem podívat do neziskové organizace, komunitního centra apod. Můžete si domluvit třeba stínování jejich práce.
5. Budovat si image aktéra digitální inkluze. Jinými slovy se aktivně hlásit k tomu, že knihovny se na začleňování digitalizací ohrožených skupin podílejí. Osvojte si slovník vycházející ze strategických koncepcí a vizí, ať knihovnu začleníte mezi další organizace, se kterými se na poli digitální transformace počítá. Dejte o sobě vědět i při propagaci akcí.

LUJZA KOTRYOVÁ je designérka služeb v Česko.Digital a vedla projekt Digitální inkluze, v rámci kterého vznikl jak výzkum digitálně vyloučených a ohrožených osob, tak služba Pomáháme.Digital pro lidi v sociálních službách.

NATÁLIE KÁČOVÁ je výzkumnicí a designérkou na Katedře informačních studií a knihovnictví FF MU. Vedla roční projekt Knihovna.ai zaměřený na podporu sociálně odpovědné práce s umělou inteligencí ve veřejných knihovnách.

1. Suchá, L., Kubáček, J., Lacko, D. a Hudeček, O. (2021). Prestiž, image, důvěryhodnost a komunitní role knihoven: průzkum postojů veřejnosti ke knihovnám. Knihovna: Knihovnická revue, 32 (2). https://knihovnarevue.nkp.cz/dokumenty/2021-2/Sucha-1.pdf ↩︎
2. Káčová, N. et al. (2024). Veřejné knihovny jako místa budoucí podpory zaměstnanosti – výzkumná zpráva. Brno: KISK MUNI. Dostupné z https://knihovna.ai/reports/report.pdf ↩︎
3. Fundacja Rozwoju Społeczeństwa Informacyjnego. (2024). Learning circles in libraries. Dostupné z https://frsi.org.pl/en/ project/learning-circles-in-libraries-2/ ↩︎
4. Upper Norwood Library Hub. (2024). Unlocking the potential for community decision-making on AI. Dostupné z https://frsi.org.pl/ en/project/learning-circles-in-libraries-2/ https://www.uppernorwoodlibraryhub.org/communitylab ↩︎