Jak vypadají pocity?

Přemýšleli jste někdy nad tím, co pro člověka znamenají emoce? Jedno z dětí, které chodí na čtenářský klub u nás v knihovně, přirovnává emoce k počasí. Podle něho je to něco jako nestabilní atmosférické jevy, které se mění spolu s podmínkami života a s prožívanými situacemi a jsou poměrně snadno poznatelné i z výrazu ve tváři, postoje těla apod., kdežto duševní zdraví obecně a případné nemoci či poruchy přirovnává k podnebí. Vnímá je pak jako něco trvalejšího, relativně stabilního, co tu s námi dlouhodobě je a co ne vždy můžeme poznat na první pohled…

Jak podle vás vypadají pocity? Jsou to barevné obláčky, kterými každý z nás pluje? Příšerky, které dělají různé kousky, kterými mění to, jak se cítíme? Pohled na to, jak emoce vypadá, má mnoho podob. Pokud chceme tento svět poměrně abstraktních pojmů představit malým dětem, je třeba být co nejnázornější a mluvit jejich jazykem.

Teenagerům, jejichž vývoj je bouřlivý, stejně jako jejich emoční stavy, jednoduché vysvětlivky stačit nebudou, ti budou v knihách hledat hrdiny, s nimiž by se mohli ztotožnit, jejichž životní útrapy a pokus o jejich zvládnutí by mohly přinést danému dospívajícímu inspiraci pro zvládnutí vlastních potíží, popř. mu představit nějaké náročnější téma z oblasti duševního zdraví, s nímž by se tak mohl hlouběji seznámit a prostřednictvím příběhu jej z bezpečného prostředí pozorovat a dělat si vlastní názor.

My dospělí, knihovníci, učitelé, lektoři, hledáme knihy a příběhy, které bychom mohli dětem a mládeži představit a pomoci jim v chápání pestrosti a náročnosti lidských emocí a lidského prožívání, poukázat na jevy, které se v souvislosti s touto problematikou vyskytují a které mohou děti a mladí lidé řešit. Duševní zdraví je obrovské a rozmanité téma a i my v knihovnách se jím můžeme – skoro bych řekla musíme – zabývat. A je to dobře. Pro mnoho dětí a dospívajících jsou knihovny místem, které pro ně znamená klid, bezpečí, kde nacházejí pochopení, lidi, kteří jim naslouchají, kteří se jim snaží nezávazně pomoci, nementorují, ale jsou pro ně spíše partnerem na jejich náročné cestě k dospělosti.

V této příloze najdete několik tipů na osvědčené knížky s tématem emocí a duševního zdraví. Součástí přílohy je také řada tipů na zajímavé tematické deskové hry.

Ve středové části přílohy pak najdete pracovní list inspirovaný knihou Co dělají pocity?, který lze využít i bez práce se samotnou knihou, ale v souvislosti s ní může přinést zajímavé podněty. Můžete se pak spolu s dětmi zamyslet nad tím, čím by se mohly vyznačovat dvě bytůstky v knížce, a můžete napsat jejich příběh a domalovat je. Vyzkoušeno na čtenářském klubu, děti byly velmi otevřené a tuto hru „na emoce“ přijaly s nadšením. Vřele doporučuji se tomuto tématu nevyhýbat, ale přistupovat k němu citlivým a empatickým způsobem. U dětí nikdy dopředu nevíme, čím si aktuálně procházejí, je proto třeba být vždy připraven na to, že může nastat zlomový okamžik, kdy některému z dětí téma nesedne. A je to v pořádku. Jen to pak následně umět správně vykomunikovat. Zde může pomoci spolupráce s pedagogy v dané třídě, popř. s asistenty, mají-li nějakého s sebou. Výhodou však je, že učitelé se na lekce k nám objednávají vědomě, vědí, co je obsahem, proto musejí i oni sami počítat i s takovými situacemi.

Téma to rozhodně není jednoduché, ale o co méně jednoduché je, o to je důležitější. Mluvme o něm, ukazujme, jaký je svět emocí, jaké jsou, jak vypadají, jak je kdo prožívá, co se děje v lidské hlavě a lidském těle, a jak můžeme někomu pomoci, pokud prožívá náročné období. Péče a hlavně sebepéče je základ dobré pohody v životě. Naučme to i děti, které k nám chodí, naučme je být vnímavými vůči druhým i sobě samotným. Naší společnosti se to v budoucnosti vyplatí.