Knižní hodinka ale není projekt, kde knihovna něco jednostranně dává a domov seniorů jen pasivně přijímá. Je to ukázkový příklad situace, kde získávají naprosto všechny zúčastněné strany.
Vznik a rozlet Knižní hodinky
Připravila jsem hodinový program, který kombinuje předčítání, trénink paměti a reminiscenci. A nezbytný humor. Chtěla jsem totiž přinést do domova kromě jiného hlavně dobrou náladu. Plán se zdařil, program se líbil, podepsali jsme memorandum. Za měsíc jsem s programem vyrazila do domova znovu. Jenže!
Náš původní plán pro domov, který má deset menších budov, byl jasný: vymyslím program a budu s ním postupně celý rok putovat z budovy do budovy. Jenže místní seniorky mě pěkně a rychle převezly. Už na druhé setkání se přesouvaly za mnou přes celý areál, protože nechtěly čekat, až na jejich budovu přijde znovu řada. Bylo třeba zaimprovizovat na místě a poté i celý program přepracovat.
Vznikl tak nový, na míru, respektive na daný aktuální měsíc. Spisovatelé, kteří mají výročí, aktuální téma s ohledem na roční období. A protože to místní klienty (i personál) domova bavilo a přišlo mi škoda program více nevyužít, oslovila jsem s dovolením vedení i další dva domovy seniorů. Měsíčně tak nyní pokaždé s novým obsahem cestuji do tří domovů a poupravený ho používám i pro trénink paměti v místní pobočce Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých.
Co nám to přináší?
Obohacení prací se seniory v domovech je oboustranné. My jim neseme příběhy z knih a oni nám na oplátku otevřou své vlastní životní kroniky. Slýcháme neuvěřitelné vzpomínky, zažíváme spoustu smíchu, občas dojetí. Každé takové setkání lidsky i profesně obohacuje. Práce v terénu potrénuje flexibilitu a vytrhne z knihovní bubliny. Rozhodně je velkým přínosem i pro samotného knihovníka.
Jak nás vidí domov?
Když jako knihovníci vstoupíme do domova seniorů, stáváme se důležitou podporou pro tamní personál. Aktivizační pracovníci a ergoterapeuti připravují různé programy, ale Knižní hodinka je velice specifická. Přinášíme jim navíc hotový program na téma, které mají senioři rádi. Stejně tak je pro všechny v místě zajímavá změna tváře a nová energie „zvenku“. Když přebíráme vedení skupiny, aktivizační pracovník získá prostor se k seniorům posadit a v klidu sledovat jejich reakce, kterých si v běžném provozu nevšimne. Zároveň se i rádi zapojují do programu jako aktivní účastníci, čímž vznikají další společné zážitky, na které mohou navazovat při každodenním setkávání. Také si můžeme navzájem poskytovat cennou zpětnou vazbu o aktuálním stavu klientů.
Sociální inkluze jako pilíř moderního knihovnictví
Knižní hodinka není jen milou charitativní činností, je to skvělý trumf pro vedení knihovny a její zřizovatele. Státní koncepce dlouhodobě směřuje k tomu, aby knihovny byly pilíři sociální inkluze. Výjezdy do domovů jsou součástí plnění této vize. Instituce tímto aktivně vrací důstojnost občanům města, kteří celý život platili daně a dnes už do knihovny sami nedojdou. Je to pozitivní publicita, která zvyšuje prestiž knihovny v očích široké veřejnosti. Aktivně pomáháme tam, kde je potřeba. Ukazujeme, že knihovník je profese se sociálním přesahem, která má v moderní společnosti nezastupitelné místo.
Aktivní zapojení: K čemu je dobrá cílená aktivizace?
Když senioři aktivně doplňují, hádají nebo diskutují, dochází k několika zásadním věcem. Aktivizace zpomaluje stárnutí mozku. Cílená stimulace udržuje v chodu stávající nervová spojení a zpomaluje projevy demence. Společná aktivita přináší radost, smích a zdravé napětí, což prokazatelně zlepšuje náladu na zbytek dne. Senioři si během hovoru o knize nebo tématu procvičují artikulaci, slovní zásobu a schopnost formulovat myšlenky. To jim pomáhá v běžném každodenním kontaktu s personálem či rodinou, udržují si tím komunikační dovednosti.
Pasivní účast: Proč má smysl i to, když senior „jen“ sedí a poslouchá?
Někteří účastníci celou hodinu mlčí nebo mají zavřené oči. Ale je pravděpodobné, že vnímají hlas, melodii řeči. Už jen to, že nejsou sami na pokoji, pro ně znamená hodně. A když program někoho dokonce uspí? Neberu to jako projev nudy, ale odpočinek v pocitu bezpečí, uklidnění, možná i vzpomínka na maminčino vyprávění pohádky na dobrou noc.
Pasivní poslech je nesmírně hodnotná forma terapie, a i když třeba kvůli pokročilé demenci nebo nemoci už klient nerozumí přesnému významu slov, vnímá emoce a atmosféru. Poslech známého příběhu, básničky či říkanky může uvnitř seniora spustit vnitřní film vzpomínek. Navenek sice mlčí, ale uvnitř prožívá své mládí, domov nebo rodinu. Cítí bezpečí a známé prostředí. Důležitý pro pasivní účastníky je i pocit sounáležitosti a přijetí. Cítí se být součástí komunity, jsou přijímáni takoví, jací jsou, bez tlaku na výkon.
4 × WIN Knižní hodinky
- WIN Senior Získává paměťový trénink, únik ze samoty a bezpečné útočiště v kruhu ostatních. Ti aktivní zažívají úspěch a zábavu, ti pasivní hluboký klid a emoční bezpečí.
- WIN Personál domova Získává profesionální literární program na klíč, inspiraci a vzácný čas na individuální pozorování svých klientů.
- WIN Knihovník v terénu Získává další rozměr své smysluplné práce, vděčnost a neuvěřitelné lidské příběhy.
- WIN Vedení knihovny Získává neprůstřelný argument pro obhajobu rozpočtu, skvělé PR a status moderní instituce s hlubokým sociálním přesahem.
Tipy z praxe
Netřeba představovat všechny programy, které jsem zatím připravila, my knihovníci máme nápadů a inspirace v regálech kolem sebe mnoho. Nicméně dovolím si dát pár tipů, které se mi osvědčily.
Určitě je dobré v domově zavést jisté rituály, které jsou praktické i příjemné pro všechny strany. Například tradiční úvodní hádání literárních oslavenců měsíce. Důležitý je také termín, který se nezapomíná: pokud do domova chodíte např. „každý první pátek v měsíci v devět hodin ráno“ – všechny strany ví, kdy s akcí počítat. Příjemné je, že senioři se naučí dát si program do plánu, a navíc jim přibude fáze těšení. Překvapení by pro ně nemělo být, kdy program bude, ale co na programu tentokrát bude. Nechodím „jen s knihou“, používám různé pomůcky: téma kuchařky – vařečka, Masopust – čerstvé koblížky, cestopisy – cizokrajné koření, záložky – háčkované, Máj – šeřík. Využíváme a trénujeme všechny smysly.
Pravidelnou součástí je předčítání. Zařazuji ho většinou doprostřed nebo před závěr, aby si senioři po povídání a nějaké aktivitě „odpočinuli“. Někdy mám více knih, např. v měsíci dubnu jsem vyhledala v knihovně knížky se slovem „duben“ v názvu – kupodivu to byl průřez snad všemi žánry! A z těch jsme si přečetli ukázky. O knížky, ze kterých čtu, často posluchači projeví zájem. Mají tedy možnost si knížky zapůjčit. Těm, kteří už na čtení nevidí, pak nabídnu zvukovou knížku i s přehrávačem.
Tuten malej princ nebo Malé principál?
Červnový oslavenec Antoine de Saint-Exupéry mě inspiroval k riskantnímu kroku. Několikrát jsem měla v ruce knížky Malušenký princ a Maly prync – vyhledala jsem, kolik máme takto zpracovaných vydání, a za chvíli už jsem měla na kupičce Malé prince v osmi nářečích. Nezbývalo než vybrat vhodně dlouhou a trefnou kapitolu (zvolila jsem planetu pijana) a pak už jen doufat, že to vyjde. Po tradičním úvodu programu a odhalení oslavence měsíce jsem přečetla kapitolu ve spisovné češtině. Poté jsem rozdala knihy a senioři postupně četli stejnou kapitolu ve všech nářečích. S každým dalším Vožbrundou vybuchovaly větší salvy smíchu. A kromě pobavení dva zúčastnění otočili svůj dosud negativní pohled na Malého prince a projevili zájem mu dát ještě šanci.
TEREZA CIMBURKOVÁ je knihovnicí Středočeské knihovny v Kladně, kde má na starosti zvukovou knihovnu, donáškovou službu Kniha do domu a programy pro seniory, slabozraké a nevidomé. Zároveň se také věnuje sociální a mediální činnosti v organizaci Člověk v tísni. | cimburkova@stredoceskaknihovna.cz
