Po přivítání ředitelem Národního archivu Milanem Vojáčkem zahájili tuto tradiční konferenci Tomáš Foltýn, generální ředitel Národní knihovny ČR, a Vít Richter, emeritní ředitel Knihovnického institutu a dlouholetý organizátor těchto konferencí. Oba byli moderátory prvního dne.
Program jsme začali „neviditelným profesorem“ Josefem Gruberem (1865–1925), předním československým národohospodářem a představitelem české školy sociální politiky, mj. profesorem národního hospodářství na právnické fakultě Univerzity Karlovy. Gruber 30 let redigoval časopis Československý obzor národohospodářský, je autorem knih a odborných statí. Na univerzitě nastoupil na místo svého učitele a kolegy, prof. Albína Bráfa, zakladatele československé ekonomie, prvního českého profesora ekonomie. Prof. Gruber je jako jediný ekonom a právník pochovaný na vyšehradském Slavíně. Přednášející Jana Maroszová z knihovny Vysoké školy ekonomické (CIKS) ve svém příspěvku vysvětlila, jak důležitou roli hrála databáze Kramerius při mapování bohaté knihovny prof. Grubera, co všechno tato vzácná sbírka knih obsahuje a kde se v současnosti nachází.
Národní digitální badatelna jako brána k bohatství archivů byl další příspěvek této sekce. Miroslav Kunt a Petr Zeman popsali projekt Národní digitální badatelny (je modulem Národního archivního portálu), jejímž prostřednictvím by bylo možné dálkové nahlížení do archiválií, nutné předpoklady pro její fungování a cíle, s nimiž je budována (centrální registrace badatelů, objednávání archivních materiálů z lokálních informačních systémů archivů, zpřístupnění digitálních archiválií Národního digitálního archivu, umožnění všem archivům digitalizovat chod badatelny s využitím nástrojů eGovernmentu a další). Prakticky ukázali, jak se v tomto prostředí objednávají archiválie – s tím, že badatel má přehled o všech svých objednávkách; současně vysvětlili principy komunikace mezi badatelem a archivy.
Zvukovému kulturnímu dědictví se věnovaly dva příspěvky. Filip Šír z Národního muzea přispěl s tématem Zvuková laboratoř Národního muzea, v němž mluvil o její historii a současnosti, která byla modernizována s využitím finančních prostředků Národního plánu obnovy (NPO) s cílem zefektivnit proces fyzické ochrany a digitalizace poškozených a atypických analogových zvukových nosičů (fonografické válečky, porušené gramofonové desky atd.). Popsal technické zařízení laboratoře a vysvětlil detaily postupu práce se zvukovými nosiči. V roce 2025 se v laboratoři zabývali magnetofonovými pásky, jejich čištěním a ukládáním do speciálních obalů.
Projekt Mapping zvukového dědictví představila Iva Horová a jeho cílem bylo vyjasnit, jaký je stav a obsah sbírek zvukových dokumentů v ČR, jaké významné aktivity ve vztahu k péči o sbírky byly nebo jsou podnikány, a také zjistit, jaká je případná ohroženost sbírek. Výsledek dotazníkového šetření (bylo osloveno více než 100 subjektů) by měl přispět k vypracování koncepce Národního zvukového centra. Iva Horová podrobněji představila průběh šetření a jeho výsledky, které bohužel ukazují na dosavadní přehlížení sbírek zvukových dokumentů, jejich nedostatečné základní zpracování, vůbec slabé povědomí institucí a zřizovatelů o zvukových fondech.
Wikipedie dostala prostor ve dvou přednáškách – Wikirezidentství a Zaniklé zvony ožívají.
V příspěvku Wikirezidentství autor Lukáš Nekolný shrnul význam Wikipedie jako nástroje pro vyhledávání informací. Připomněl, kolik je v současnosti hesel na Wikipedii a že česká Wikipedie je na tom dobře i ve světovém měřítku. Uvedl některé projekty, ve kterých je spolek Wikipedie zapojen, například do projektu Wikirezidentství se v roce 2023 zapojila i Národní knihovna ČR.
Příspěvek Zaniklé zvony ožívají (Tomáš Dufka a Michal J. Špaček) se zabýval zpřístupněním nahrávek znění českých zvonů z Archivu Českého rozhlasu na Wikimedii. Jde převážně o zvuky zvonů z období 1940–1941, natočené tehdy pro cyklus Zvony mého kraje. Nahrávky uchovaly znění zvonů zrekvírovaných a zničených okupační mocí v roce 1942.
Přednášky o zajímavých fotografických archivech či fondech, o osobnostech samotných fotografů a jejich pozůstalostech, které o nich a jejich době vypovídají, přiblížily fotoarchiv Věry Šťovíčkové-Heroldové (1930–2015; vystoupil Jan Šejbl) a Jaroslava Tkadlece (1851–1927; referoval Prokop Myslivec) a postupy jejich digitalizace, zpracování negativů a diapozitivů i možné využití nástrojů umělé inteligence (AI) při identifikaci snímků apod.
Vzdělávací aktivitu popsala přednáška Objevitelé dějin: Na Bachra! Věnovala se Kladnu na přelomu 19. a 20. století, využití filmu Siréna, ukazujícímu konkrétní historickou událost (sociální bouře kladenských dělníků), a dobových a dalších dokumentů. Jde o vzdělávací program pro žáky 7.–9. ročníků základních škol a studenty středních škol, který zahrnuje návštěvu knihovny, muzea i archivu. Tento program má vést k výchově (budoucích) badatelů, rozvoji kritického myšlení, studiu historických pramenů a zájmu o regionální historii.
Několik přednášek se týkalo speciálně oblasti knihoven a knihovnictví:
Kolegové z Národní knihovny ČR Michaela Bežová a Michal Záviška popsali první zkušenosti pilotního provozu přijímání elektronických publikací k trvalému (long-term) uložení (obdoba povinného výtisku tištěných dokumentů). Vzhledem ke stále nezavršenému legislativnímu procesu („trojnovela“ příslušných zákonů) je jejich odevzdávání nadále dobrovolné. Představili „workflow“ přijímání samotných dokumentů, jeho úskalí i přínosy, a také postup uzavírání smlouvy s NK ČR o podmínkách odevzdávání elektronických publikací.
Neviditelné pilíře paměti byl název příspěvku, který se týkal specifik knihoven muzeí a galerií (Štěpánka Běhalová). Popisoval aktuální stav těchto knihoven, jejich postavení v celostátním systému knihoven i perspektivy další spolupráce.
Ondřej Hnilica a Ivan Klíma se zabývali 3D modelováním jako nástrojem analýzy mobiliáře premonstrátské knihovny v Nové Říši, který byl využit jako jedna z metod pro zjištění, zda a jak se mobiliář původně jezuitské knihovny v Telči spolu s částí jejího fondu po zrušení jezuitského řádu ocitl v Nové Říši.
Jan Kremer (archiv NFA) a Radek Hylmar (knihovna FAMU) vystoupili s příspěvkem Archivace digitálních her – pixelarchiv.cz (projekt NAKI III Digitální hry v audiovizuálním archivu): důvod, proč archivovat hry, jaké hry a jak archivovat, hry jako předmět archivace (dokumentovat nejen hru, ale také samotné hraní…).
První den jsme zakončili Návštěvnickým zážitkem v době AI: Lukáš Pilka přiblížil výsledky průzkumu provedeného v roce 2024, který zjišťoval, co přináší návštěva muzeí a galerií a co ji může značně znepříjemnit, nebo naopak zpříjemnit a co by si návštěvníci expozic přáli.
Druhý den konference moderovaly Lenka Maixnerová a Michaela Mrázová z Národní knihovny ČR. Programem tohoto konferenčního dne prolínalo téma umělé inteligence, která proniká do všech oblastí naší práce.
Nový model AI: v příspěvku Martina Rechorika Projekt Speech2Text byl představen nástroj, který extrahuje text ze zvukových příspěvků, ale také z videí – konkrétně na příkladu českého vysílání BBC z let 2001–2007. Nástroj lze využít např. i pro pořizování zápisů z porad. Připraven byl ve spolupráci Národního archivu a Západočeské univerzity v Plzni.
Nejnovější modely pro transkripci používané při přepisu historických dokumentů představil prof. Dušan Katuščák. Mluvil nejen o modelech samotných, ale také o úloze knihoven při používání AI, o etickém rozměru využívání umělé inteligence, o zásadním významu informačních institucí pro rozvoj AI, ale také o konkrétních dokončených a plánovaných projektech.
O nástroji ANAKON pro analýzu knihovních dat, vyvinutém pro Moravskou zemskou knihovnu, hovořili Martina Bogár Smetánková a Jan Rychtář. Nástroj by za knihovníky mohl dělat kontrolu metadat, katalogů apod.
Jaký je či bude další osud České digitální knihovny sloužící k vyhledávání starých knih, map, novin či rukopisů? Shrnutí změn, které byly udělány v letech 2024–2025 (využit Národní plán obnovy – NPO), a co nás nyní čeká – například nejnovější verze uživatelského rozhraní systému Kramerius s novými funkcemi (vystoupili Petr Žabička z MZK a Martin Lhoták z KNAV).
Dlouholetý a oblíbený přednášející Aleš Brožek se zabýval Krameriem. Měl několik rad nejen pro AI, ale i pro badatele, jak hledat v „krameriovských“ digitálních knihovnách. Ve svém příspěvku shrnul historii těchto databází, uvedl i počty zapojených knihoven a velikost digitalizovaného fondu, dále hovořil o inspiraci v podobě digitálních knihoven v zahraničí, projektu DNNT a jeho případném napojení na digitální knihovny.
Jak informačním specialistům může AI pomoci v práci s uživateli, o tom hovořili Eliška Skládalová a Adam Urban z Národní technické knihovny. Postoje kolegů se pohybují od nedůvěry k umělé inteligenci přes akceptaci nutného pokroku až po nadšení z AI. Byly zdůrazněny etické principy při používání AI, energetická náročnost, bezpečnost a ochrana dat. Jde o proměny výzkumných činností, vyhledávání v databázích, podporu gramotnosti zaměstnanců knihoven v oblasti AI (aby nebyli pozadu za uživateli…), práci s textem (psaní článků, zkracování odborného textu apod.).
AI v archivech – informace Pavlíny Nimrichtrové (Národní archiv) o přípravě nástroje, který by sloužil k předvýběru archiválií. Národní archiv je garantem výběru archiválií v České republice. Zapojení AI do předvýběru, ale s důslednou kontrolou člověka, by pomohlo českým archivům. Kolegové se inspirovali v zahraničí. Zatím jde o návrh několika možných nástrojů.
Petr Pajdla z Archeologického ústavu AV ČR v Brně v příspěvku Od pixelů ke znalostem představil automatizaci popisu digitalizovaných archeologických fotografií. Jde o součást evropského projektu ATRIUM (Advancing fronTier Research In the arts and hUManities). Společnost COSMOTRON předvedla vyvíjenou open source platformu FOLIO a její novinky, jako je například katalogizace z obálek knih.
Tematikou katalogizace za pomoci AI se zabýval příspěvek z Moravské zemské knihovny v Brně. Petr Žabička a Jan Rychtář představili chytrého kopilota pro katalogizátora. „Je to řetězec přesných, kontrolovaných kroků, kde se v každé fázi používá model nebo algoritmus, který má jasně definovanou roli. A finální rozhodnutí stále dělá katalogizátor.“
Novinky v systému Tritius (referoval Jiří Šilha) spojené s využitím AI mají sloužit ke zvýšení komfortu čtenářů. Jde o dva moduly: RECOM – doporučovací systém podobných děl (podle obsahu či tématu), druhý modul (RAGAI) vyhledává v přirozeném jazyce (dotaz lze zadat textem i hlasem). Oba moduly mají být viditelné v připravované verzi katalogu. Sympatické je, že jde o český software.
Jan Válek z NK ČR hovořil o využití metod strojového učení pro určování autorství, a to v korpusu českých textů z přelomu 19. a 20. století. Na základě statistického vyhodnocení autorského stylu byl vyvinut softwarový nástroj, který pomáhá určit autorství prozaických děl, kde to není známé či je to nejasné, ale také detekovat plagiáty.
V Národním filmovém archivu řeší projekt Chatbot, který rozumí sbírkám (referoval Jonáš Kucharský). Jedná se o projekt masové digitalizace filmového archivu, který by měl umožnit zpracovat v krátkém čase velké sbírky s vysokou heterogenitou. Je realizován díky prostředkům NPO.
V závěru jsme se věnovali tomu, co by mělo být základem pro nás všechny, a to je autorské právo. O něm ve vztahu k AI v digitálních knihovnách hovořila Lucie Smolka. Povinností nás všech, kteří používáme AI, je dodržování autorského práva, znalost předpisů (evropský AI Act a další), zvyšování gramotnosti v oblasti AI atd.
Na závěr bych chtěla napsat, že konference se opravdu povedla. Organizátorům je třeba poděkovat (a zvláště kolegyni Bedřišce Štěpánové, která je dobrou duší těchto konferencí po mnoho let…).
Renáta Krejčí Salátová | renata.krejcisalatova@nkp.cz, Anna Machová | anna.machova@nkp.cz
foto Václav Jiroušek
