Těmto změnám, jako jsou společensko-politické výzvy, klimatická krize, pokles důvěry ve společnosti či útoky na demokratické principy, se konference již dříve věnovala a cílem letošního ročníku tak bylo podle pořadatelů položit si otázky typu: Reagujeme na tyto proměny skutečně? Odráží to, co knihovny dělají, tyto nové skutečnosti? Nezůstáváme v bezpečí tradičních „besed“ a „cílovek“?
Ředitel Městské knihovny v Praze Tomáš Řehák se ve svém úvodním slově zamýšlel nad tím, jak se zachovat v současné pozici západní civilizace: máme se problémům postavit, nebo žít život ve lži a o problémech nemluvit? Mimo jiné zdůraznil, že úkolem knihoven je předkládat veřejnosti možné zodpovědné postoje.
Dopolední blok svým příspěvkem Od kolapsu k udržitelnosti: scénáře budoucího vývoje a naše role v nich zahájila Zuzana Harmáčková, která vede oddělení sociálně-ekologické analýzy na Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Její přednáška nabídla pohled na současné systémové sociální a ekonomické krize a ilustrovala jejich hlubší příčiny i možné cesty vývoje. Zaměřila se na to, jaké změny jsou nezbytné, abychom směřovali k budoucnosti našich představ, a jakou roli hrají jednotlivci, komunity i instituce. Propojené krize mají často hlubší příčiny. Máme více možností, kam se bude budoucnost ubírat a jak se zapojíme. A co mohou v tomto směru udělat třeba malé knihovny? Pomáhat budovat důvěru komunity v instituce.
Zuzana Holá, ředitelka komunikace a udržitelnosti ve společnosti Vodafone a ředitelka Nadace Vodafone v následujícím příspěvku Společenská odpovědnost a firemní hodnoty v čase změn vyzdvihla, jak je v dnešní době důležité neopouštět hodnoty a shrnula změny ovlivňující společnost za dvacetiletou éru nadace (geopolitická situace, polarizace společnosti, vývoj technologií, regulace). Hovořila o tom, jak je důležité neopouštět společenskou odpovědnost a hledat relevantní témata, aby známá značka zůstala známou značkou, přičemž podtrhla význam partnerství. Ten představila na příkladech úspěšných projektů Nadace Vodafone – Digitální vzdělávání pro seniory (Digitální odysea a spolupráce s knihovnami) či Charta proti domácímu násilí (která vznikla ve spolupráci s dalšími organizacemi). V závěru podotkla, že dlouhodobé (nejen) nadační partnerské projekty mají smysl, protože jsou v dnešní době čím dál více potřeba.
První přednáškový blok konference uzavřela sociální podnikatelka Lucie Hyblerová podnětným příspěvkem Krize je to nejlepší, co se nám může stát. V něm představila svůj projekt Breakfaststory, jenž v turbulentní současnosti svým konáním dělá ostatním radost – bez státních grantů a dotací rozvážkou pokrmů podporuje znevýhodněné spoluobčany. V průběhu covidových uzávěr se do něho pomocí zapojili lidé z různých oborů. (Nejen) dle jejích slov jsou neziskové organizace páteří demokratického systému. Uvedla, že většina těchto organizací od státu nedostává žádnou podporu (v ČR jich působí zhruba 138 tisíc). V závěru svého příspěvku podotkla, že bez tolik potřebných systémových změn se dá udělat mnohem méně, než je třeba.
Po pauze na oběd jsme s Janou Tikalovou, která založila a řídí neziskovou společnost Opim, v jejím příspěvku Proměna perspektivy v praxi měnili úhel pohledu na různé aspekty naší všednodennosti. Poukázala na okolnost, že mozek leckdy reaguje jen na částečný podnět, byť to nemusí být skutečnost. Na příkladech ukázala fakt, jak si našimi mentálními programy tvoříme úsudek či vědomé a nevědomé předsudky. Ve své přednášce zároveň potvrdila, že zapojení více lidí s rozdílnými zkušenostmi pomáhá tříbit názory. Poté představila projekt Živá knihovna, který pomocí storytellingu zúčastněným přibližuje nové perspektivy.
ND young je projekt Národního divadla, jenž cílí na dospívající milovníky divadla a specifickým způsobem jim zprostředkovává divadelní zkušenost. Ve svém příspěvku Takže asi tak představila přípravu stejnojmenné inscenace divadelní lektorka Zuzana Kráľová, která se na ní mimo jiné podílela s mladými lidmi z dětských domovů. Klíčové téma inscenace – fenomén “být z děcáku” – je plný stereotypů a podstatným cílem projektu bylo ptát se, kam jako společnost směřujeme a co v ní znamená jedinec.
Následující přednáška dokumentaristy, novináře a fotografa Lukáše Houdka Jak mluvit o tom, co nechceme slyšet poukázala na témata a skutečnosti, o nichž leckdy společnost nechce mluvit nebo se tváří, že se nestaly. Přiblížil své projekty, které mu jednak pomohly, aby se vypořádal s vlastní minulostí (zneužití v dětství, šikana), a také podněcovaly snahu společnosti měnit nahlížení na citlivá témata. Z jeho pohledu umění může její vnímání změnit. Na základě zkušeností se zveřejňováním či upozorňováním na tabuizovaná témata dospěl mimo jiné k tomu, že: zveřejnění palčivého problému zprvu může vyvolat negativní reakce; boj proti nenávisti z nás může udělat její terč; diskuse s názorovým oponentem je prospěšná pro obě strany. Závěrem svého příspěvku vyzdvihl myšlenku (či fakt), že je důležité nevzdávat se. I když se dostaneme do fáze, že máme pocit, že to nemá smysl, z dlouhodobého hlediska se snaha vyplatí.
Jana Klazarová je vedoucí Městské knihovny Bílovec a svou prezentací Věř svým snům. Nevzdávej se. A vydrž po pauze na kávu představila účastníkům konference projekt COOLturního léta Bílovec, jehož první ročník připravili s kamarádem bez prostředků, bez zkušenosti a za pomoci dobrovolníků. V době, kdy se oba nacházeli na pomyslné životní křižovatce, vybaveni především chutí a odhodláním, chtěli oživit veřejný prostor a v osmi dnech zařídili vše potřebné, aby se uskutečnil festival, který změnil tvář města. S chybami a takřka na poslední chvíli. Ačkoli je festival stál mnoho fyzických i psychických sil, naznačila, že se možná v Bílovci rýsuje již třetí ročník…
Letošní ročník konference Do černého uzavřel Filip Molčan, “ajťák”, který se mimo jiné věnuje především inovacím v nových oblastech digitálního podnikání, propojuje sociální podnikání s byznysem a podporuje, aby lidé s hendikepem mohli dělat věci, které dělají zdraví lidé. Ve svém příspěvku Jak proměnit nevýhody ve výhody přiblížil, jak se dá podnikat a pomáhat zároveň. Buduje týmy profesionálů s hendikepem, z nichž každý umí něco skvělého a mají vlastně určitou superschopnost, extrémní talent. Sám od narození nevidoucí na jedno oko spolupracuje s autisty, neslyšícími, lidmi s ADHD či obsedantně kompulzivní poruchou.
Cestou domů z konference jsem přemýšlel, o čem, kromě inspirace, vlastně konference byla. Jakkoli byla témata příspěvků pestrá, pro mě byla propojena několika aspekty, bez nichž se naše konání neobejde v žádné době. Důležitost dialogu. Odhodlání a zápal. Vytrvalost. Naděje. A především, brát nezdar jako poučení a mazivo vervy, která nás pohání.
Současné světové dění nám může připadat jako jízda dolů kolmým tobogánem, ale vědomý pocit, že máme možnost vystoupit z řady a dělat věci jinak, je osvobozující, byť nesnadný. A rozhodně příjemnější a smysluplnější než nedělat vůbec nic.
Foto: Zdeněk Chaloupka
KRYŠTOF ČEŘOVSKÝ, šéfredaktor časopisu Čtenář
