Příběhy se mohou stát nástrojem kulturní udržitelnosti. Díky příběhům si jednotlivé (nejen na sebe navazující) generace předávají porozumění světu okolo sebe, lidským vztahům, vzájemné toleranci a empatii – je to něco trvalejšího, co přetrvává navzdory (nebo právě díky) změnám technologií, médií či celospolečenských podmínek.
Příběhy se také mohou stát nástrojem osobní a společenské udržitelnosti. Je nasnadě, že příběhy pomáhají nejen dospělým, ale hlavně dětem a mladým, dospívajícím lidem chápat svět, nacházet sám sebe a nahlížet na životní zkušenosti z jiných úhlů pohledu, čímž je možné zaručovat udržitelnou společnost – nestane se dogmatickou, jednostranně zaměřenou, ale naopak je otevřená jinakosti, odlišným názorům, vyznáním, kulturním zvyklostem, bude to společnost, která nepodporuje stereotypy, neodsuzuje, ale naopak s otevřenýma očima a srdcem zkoumá vše kolem.
V neposlední řadě je možné na příběhy nahlížet i skrze jejich způsob vyprávění. Jde tu pak zejména o to, komu dáváme prostor pro „hlas“, kdo může příběhy vyprávět, a o tom, které příběhy naopak necháváme zaniknout. Pro čtenáře je pak podnětné zamýšlet se nad tím, kdo v příběhu mluví a kdo mlčí, jestli jsou vnímané všechny hlasy a perspektivy, nebo je něco opomíjeno. Jak se mění příběh z pohledu jiných postav nebo jak sám příběh může ovlivnit chování lidí vůči sobě navzájem a vůči světu.
Udržitelnost ve vztahu k příběhům znamená uchovávat, sdílet a vytvářet příběhy tak, aby podporovaly lidskost, porozumění, kulturní rozmanitost a dlouhodobou schopnost společnosti učit se ze zkušeností. Příběhy jsou mostem mezi minulostí, přítomností a budoucností – pomáhají nám udržet to, co dává lidské existenci smysl.
Pokud se podíváme na příběhy jako na systém (respektive udržitelný systém), pak musíme bezesporu vnímat zejména postavy a jejich vzájemné vztahové propojení (pozitivní i negativní), prostředí, jež je jimi ovlivněno a které ale zároveň také je ovlivňuje nazpět. Je třeba vnímat konflikty a v určitém úhlu i téma či myšlenku, základní energii, která proudí příběhem. Systém hodnot, jenž každý jednotlivý příběh nastavuje, je poměrně živelný, zasahuje vnímání čtenáře a motivuje ho k přemýšlení a porovnání vlastního hodnotového žebříčku s tím příběhovým. Shodují se? Nebo jsem já či postava někde méně v rovnováze se světem a jeho názorem?
Příběh je otevřený systém, každý čtenář do něj vstupuje a přináší si své životní zkušenosti, prostřednictvím nichž na příběh nahlíží a s jejichž (ne)vědomím jej čte a proměňuje sebe i jeho interpretaci. Příběhy budou žít a jejich systémy ožívat do té doby, dokud je někdo bude číst, interpretovat a sdílet.
Pracovní list, který se k nim tedy váže a je přílohou tohoto článku, je právě o tom, že se máme podívat, např. na dílně čtení či klasické knihovnické lekci, na některý z příběhů dle naší volby, pokusit se rozklíčovat jeho systém, definovat hodnoty příběhu a interpretovat je.
Oživíme tak systém vybraného příběhu, aby mohl dále „žít“, aby udržitelnost nebyla jen prázdné slovo.
Pracovní list: Příběh jako systém
Připravila PAVLÍNA LIŠOVSKÁ
