Jedná se o třídenní akci, kterou tvoří přednášky a workshopy probíhající ve třech paralelních sekcích. Tento příspěvek je jen malou ochutnávkou toho, co na konferenci zaznělo.
Vývoj a historie informačního vzdělávání
Vzhledem k tomu, že letos LILAC slavil 20 let, nebyla zde nouze o retrospektivní příspěvky zabývající se tím, zda a proč je potřeba se stále věnovat informačnímu vzdělávání a podpoře informační gramotnosti (IG).
Stephen Thornton rekapituloval svoji dvacetiletou cestu začleňování IG do výuky politologie, což je skvělý, ale zatím stále ne běžný příklad akademického „ambasadora“ informační gramotnosti. Do minulosti se ohlížel i příspěvek Jess Haigh, v němž zkoumala dlouhodobý dopad konference LILAC na komunitu učících knihovníků. Její kvalitativní výzkum ukázal, jak účast na konferenci ovlivňuje jednotlivce a instituce, a poskytl podněty na zlepšení přístupnosti konferencí a podporu reflexe účastníků. Haigh také řešila, zda by šly konferenční benefity získat bez konferencí. Podle ní ne, protože budování komunit na dálku moc nefunguje – osobní setkání jsou pro profesní rozvoj a spolupráci nezbytná.
Přednáška Jane Secker v částech Information wars a Global IG shrnovala vývoj koncepce IG, definic, standardů a jak se informační vzdělávání postupně prosazovalo a šířilo. Uvedla, že ačkoliv informační vzdělávání má již svou historii, jeho význam v době fake news a masivního používání umělé inteligence roste více než kdy dříve. Připomněla, že práce s informacemi je sice „neviditelná, ale velmi důležitá“, protože „znalosti dávají lidem moc“ a knihovny přístup ke kvalitním informacím mají a dávají.
Na konci příspěvku zazněla světová premiéra písně k 20. narozeninám konference. Tento „LILAC song“ opěvoval význam spolupráce a sdílení jak nápadů, tak i problémů, neustálého vzdělávání (ostatních i sebe) a jako hlavní motto zde byla vyzdvižena síla (pravdivých) informací: Let information light the way.
Aktuální výzvy
O komplikacích způsobených nejednotnou terminologií mluvila už Jane Secker. Sarah Pavey představila výsledky evropského projektu BRIDGE, který ukázal, že státy, školy i jednotliví pedagogové chápou IG velmi odlišně. Problém je, že učitelé, knihovníci často používají jiné pojmy (např. studijní nebo digitální či mediální gramotnost), takže si navzájem nerozumí a brání jim to v efektivní spolupráci. Jako řešení se nabízí sjednotit terminologii: zapojit veškeré aktéry (učitele, knihovníky, studenty, rodiče), aby lépe chápali význam těchto dovedností pro život i studium.
Zajímavá byla prezentace Konstantina Martzoukou popisující projekt GenAISiS, který si klade za cíl zvýšit povědomí o AI mezi školami, rodiči a knihovníky ve spolupráci s mladými lidmi. Záměrem je vytvořit vzdělávací materiály pro podporu odpovědného používání nástrojů AI. (Ukázky už vytvořených materiálů: maddiesonline.com.)
Zapojení studujících do informačního vzdělávání
Trendem je také udělat ze studujících své partnery a informační gramotnost podporovat prostřednictvím peer-to-peer učení.
Anna Theis z University of Manchester Library představila projekt samoobslužného e-learningového kurzu o akademické integritě, který vytvořil „Library Student Team“. Zde studující jako spoluautoři vytvořili interaktivní případové studie a přeložili odborný žargon do přístupného jazyka.
Michael Courtney a Meredith Knoff představili model peer-to-peer mentoringu využívaný v Indiana University Bloomington u referenčních pultů, kde studenti z různých oborů poskytují výzkumnou podporu prostřednictvím individuálních konzultací. Výhodou peer tutorů je, že jsou často vnímáni jako přístupnější a mají přímé znalosti ze studia. Kritická sebereflexe, kterou asistenti provádějí po konzultacích, následně pomáhá rozvíjet jejich výzkumné dovednosti, které využijí ve své kariéře.
LILAC ukázala, že informační vzdělávání je dynamický obor, který se neustále vyvíjí a reaguje na nové výzvy, jako je nástup AI, peer-to-peer učení aj. Takže je stále čemu učit a čemu se učit. A je dobré v tom nebýt sám a v rámci učící komunity knihovníků spolupracovat.
Program konference zde.
TEREZA SCHWARZOVÁ MATÝSOVÁ je pracovnicí Ústřední knihovny Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.
MICHAELA MORYSKOVÁ je vedoucí Pracovní skupiny pro informační vzdělávání a informační gramotnost (IVIG) a vedoucí oddělení podpory studia / Ústřední knihovny ČVUT.
