Sedmdesátiletá dáma
Městská knihovna Havířov slaví letos, podobně jako město Havířov, 70. narozeniny. Dort upekly knihovnice veliký. Jeho první díl nabídly už v únoru a pozvaly čtenáře všech věkových kategorií na den otevřených dveří v pobočkách v ulici Svornosti. Jeho součástí byly besedy s kronikářkou města Havířova a možnost nahlédnout do kronik „s pětkou na konci“, které zapůjčil Státní okresní archiv v Karviné. A jen za posledním návštěvníkem zaklaply dveře, chystal se nůž na další kusy narozeninového dortu v podobě besed, koncertů, setkání s osobnostmi, čtení, soutěží, čtenářských výzev i komentovaných vycházek po městě.
Pro knihy, pro informace, za muzikou, za obrazy…
Opravdu už to nejsou jen knihy, co člověk může v knihovně najít. Pobočky v ulici Svornosti jsem již zmínila. Oddělení pro dospělé čtenáře, děti a oddělení hudby a umění se sem sestěhovala v roce 2012 z různých míst v Havířově. V budově bývalého okresního soudu sídlí dnes také vedení knihovny, oddělení akvizice a katalogizace a též regionálního fondu. Na opačné straně města v Havířově-Podlesí ve Šrámkově ulici sídlí oddělení pro dospělé, pro děti a K-klub pro náctileté. To je nejmladší oddělení, které vloni oslavilo pět let.
Dvě kombinované pobočky mají k dispozici čtenáři v Havířově-Šumbarku, po jedné v částech Město, Prostřední Suché a Bludovicích. Posledně jmenovaná sídlí v domě Polského kulturně-osvětového svazu v ČR a nabízí i polský fond. Součástí knihovny je expozice Historie psaná uhlím, která se stará o uchování hornické tradice našeho města a regionu.
V centru Havířova sídlí Městské informační centrum, pobočka, kde vědí o všem, co se v Havířově šustne.
Najdou se čtenáři, knihomolové, kteří velmi rádi cestují za knihovnicemi ve všech pobočkách. Proto často využívají službu rezervace a knihy si nechají převést na pobočku, která je jim nejblíž. Další služba, která v posledních letech přibyla, jsou knihoboxy a výdejní boxy, které fungují 7/24.
Čtenářka z Havířova – Dolních Datyň je jednou z těch, kteří si rádi rezervují knihy do výdejního boxu. „Pamatuji si, že jsem vloni vybírala knihy krátce po půlnoci,“ řekla mi.
Co musí umět knihovníci
V roce 2024 evidoval systém knihovny celkem 262 907 návštěvníků. (Na kulturní akce jich zamířilo 19 505, na vzdělávací akce 8 433 a online návštěv bylo 113 138. Údaje ze statistického výkazu Kult12-01 k 31. 12. 2024.) Počet online návštěv narostl od roku 2019 (rok před covidem) téměř o 106 %. Knihovnice připravily v loňském roce 1 132 kulturních a 514 vzdělávacích akcí. A to by mohla být odpověď na otázku, jestli si knihovnice v práci čtou. Ty havířovské zcela jistě ne, tedy pokud pominu anotace nových knih, aby věděly, co mohou čtenářům nabízet. Jak by jinak stihly připravit kouzelné programy z projektu Bookstart pro nejmenší děti, Minimangafesty a BookCony, soutěže a kvízy, výstavy, čtenářské kluby, besedy se spisovateli, koncerty, roboherny, organizovat virtuální univerzitu 3. věku a celou řadu dalších setkání se čtenáři i nečtenáři? Jak jinak by mohly nastudovat informace ke vzdělávání o finanční a mediální gramotnosti, o IT technice, trénování paměti a kdoví o čem ještě?
V souvislosti s knihovnicemi mě napadá další klišé, totiž že jsou to šedé myši. Neznám jedinou svoji kolegyni, o které bych něco takového mohla prohlásit.
„Knihovník dnešního světa je vlastně takový všeuměl. A mohu říct, že knihovnice havířovské knihovny takové ve velké míře jsou. Jsou prostě úžasné. A já jsem na ně a jejich práci pyšná,“ potvrdila mi ředitelka Městské knihovny Havířov Dagmar Čuntová. Jen s těmi knihovníky je to v naší knihovně zvláštní. Tu a tam se nějaký objeví, ale dlouho se neohřeje. Tím nejslavnějším byl Jarek Nohavica v dobách dávných, kdy byla havířovská knihovna součástí karvinské.
Covid a doba po covidu
Březen 2020 se stal mezníkem. „Jo, to bylo za covidu, jak jsme byli zavření. Mělo to jediné kouzlo, půjčovaly jsme z okna a posílaly čtenářům knihy výtahem,“ zavzpomínala nedávno jedna z kolegyň. Po covidu přišla válka, inflace. V roce 2019 jsme měli 8 628 registrovaných čtenářů (z toho 2 741 dětí do 15 let), vypůjčili si 269 278 dokumentů (knihy, periodika, CD s hudbou a též s fondem pro nevidomé a slabozraké spoluobčany).
„Všechny pobočky prošly rekonstrukcí a změnily svůj vzhled. Na druhé straně se změnily služby, které knihovna svým uživatelům poskytuje. Proč? Protože se změnily potřeby našich čtenářů a návštěvníků, knihovna již dávno není jediným místem, kam si lidé chodí pro informace. S nástupem výpočetní techniky, internetu a digitalizace dostala knihovna jako informační instituce velkou konkurenci. A o své uživatele musí bojovat. Stále si čtenáři chodí do knihovny půjčovat knihy nebo časopisy, ale mohou tak učinit i bez fyzické návštěvy knihovny či si knihu vypůjčit jen virtuálně v podobě e-knih,“ hledá příčiny sníženého počtu registrovaných čtenářů v době pocovidové ředitelka knihovny Dagmar Čuntová. Dnešní uživatelé knihovny mají navíc k dispozici stolní hry, elektronické knihy a nově také audioknihy, které si mohou stahovat prostřednictvím katalogu knihovny.
Rok před covidem jsme nabízeli čtenářům 130 titulů periodik, vloni 84. „Knihy, časopisy, noviny, to všechno v době pocovidové hodně zdražilo, ranec peněz od zřizovatele, Statutárního města Havířova, je stále stejný. Takže to jsou jednoduché počty.
Pro naši knihovnu je velmi dobré, že jsme tzv. regionální knihovnou, poskytujeme výměnné soubory knihovnám v okolí a také našim pobočkám. V tomto případě se jedná o prostředky Moravskoslezského kraje a hradíme z nich nejen knihy, ale také školení a semináře pro naše knihovnice,“ zamýšlíme se nad statistickými výkazy s ředitelkou Čuntovou.
„Knihovna se stále více stává místem pro setkávání, vznikají rozličné zájmové kluby a v poslední době se knihovny více zaměřují na mimoškolní a zájmové vzdělávání. Nabízejí moderní technologie a mnohdy učí uživatele s nimi pracovat. (…) Ale bez kvalitních odborníků, knihovníků, by to nešlo. Proto klademe velký důraz na odborné vzdělávání zaměstnanců, aby našim uživatelům, ale např. i pedagogům byli rovnocennými partnery,“ dodává.
V roce 2023 získala Městská knihovna Havířov 2. místo v soutěži „Městská knihovna roku“. „Nejvíce jsem hrdá na to, že pod mým vedením se knihovna sjednotila, všichni ‚kopeme‘ za jeden celek, spolupracujeme, pomáháme si, protože máme jediný cíl. Dobře se o naše uživatele starat,“ řekla mi v závěru našeho povídání ředitelka knihovny.
Před pultem aneb co se nejvíce čte?
Pracovnice z oddělení akvizice pečlivě váží nákup knih a předplatného. „Máte Šikmý kostel 3. díl Karin Lednické?“ ptali se čtenáři v loňském roce u pultů havířovských poboček nejčastěji, knihu si půjčili 162×. Následovaly knihy Tíživé ticho Roberta Bryndzy (125×) a 2. díl Šikmého kostela (121×) a dále Les v domě Aleny Mornštajnové a Gazely Patrika Hartla.
Za pultem aneb co se říká, a co ne?
Jak je to tedy s tím čtením? „Víš, co se říká, a není to pravda?“ ptala se mě jedna z kolegyň, když projela skenerem kód a odpípala jednu z připravených knih na vyřazení. „Prý si pořád čteme,“ usmála se.
„A je něco, co se neříká a je to pravda?“ Zamyslela jsem se. – Zcela určitě je. Jsme poslední štace před postelí, když jdou čtenáři od lékaře a z lékárny s lahvičkou antibiotik. To je pravda, přece nezůstanou bez knížek.
HANA DVOŘÁKOVÁ je kronikářka města Havířova a knihovnice Městské knihovny Havířov.
