Časopis, navazující již na předchozí pokusy členů Spolku vydávat své výtvarné práce, byl typickým reprezentantem obdobných uměleckých periodik přelomu 19. a 20. století a považoval se za časopis secesní.
Členové redakce Volných směrů měli často zároveň i funkci ve Spolku, resp. majitelem titulu jako takového byl Spolek, který na svých pravidelných schůzích volil družstvo, a to ze svého středu následně volilo redakční radu. V té tak obvykle zasedali malíři, sochaři, architekti a literáti a vzhledem k četným reprodukcím a ilustracím také specialisté na tisk.
Časopis byl nejprve vydáván jako měsíčník a vycházel vždy poslední pátek daného měsíce. Jednotlivé ročníky začínaly v souladu s akademickým rokem listopadem, později došlo k posunu vydávání prvního čísla na leden příslušného roku. V počátcích svého vydávání měl časopis vzhledem ke svému užšímu zaměření finanční problémy, situaci se však s počátkem 20. století podařilo stabilizovat. V prvních třech ročnících převažovaly v textové části periodika literární příspěvky, rozdělené na část prozaickou a básnickou, nad příspěvky o výtvarném umění. Např. první číslo prvního ročníku, vydané v listopadu 1896, bylo zahájeno textem „Smrt Jana Nerudy“.
Výtvarné umění bylo prezentováno četnými ilustracemi či reprodukcemi, které doprovázely jednotlivé příspěvky a v tiráži pak byly vyjmenovány v samostatném přehledu. V závěru každého čísla se nacházely stručné rubriky Kronika, Zprávy umělecké, Výstavy, Soutěže umělecké a další. Od čtvrtého ročníku již výtvarná tematika převážila a v textové části byly uveřejňovány příspěvky zabývající se výtvarnou kritikou a dalšími příbuznými tématy. Došlo také ke grafické úpravě titulní stránky. Od tohoto momentu se v periodiku začaly ve větší míře objevovat překlady zahraničních příspěvků, především francouzských, jedno z čísel bylo kupříkladu věnováno Augustu Rodinovi. Šestý ročník se pak věnoval ruským umělcům.
Foto: Knihovna Národního muzea
V roce 1902 se členem redakce stal literární kritik F. X. Šalda (1867–1937), který v časopise publikoval četné literární příspěvky, z pohledu členů Spolku často na úkor textů s tematikou výtvarnou. Pro tyto neshody Šalda již v roce 1907 z redakce časopisu odešel. V letech 1909–1910 dostala v periodiku prostor mladá generace výtvarníků, jako byli kubistický malíř Emil Filla (1882–1953) či malíř a grafik Bohuslav Kubišta (1884–1918). Obvyklé generační střety však vedly k rozkolu s generací autorů starších a k odchodu těchto příznivců moderních výtvarných směrů z časopisu i Spolku, byť např. Filla se později opět do redakce vrátil a ve 30. letech časopis dokonce vedl. V roce 1913 přišel do časopisu Josef Čapek (1887–1945), jeho působení ale rovněž nemělo dlouhého trvání. V meziválečném období bylo pro časopis významné období redakce historika moderního umění Václava Nebeského (1889–1949), který časopis vedl v letech 1921–1924, a zmíněného Filly. Po roce 1945 vycházely Volné směry ještě dva roky v letech 1947–1949, jejich poslední dvojčíslo 2–3 vyšlo v roce 1949, poté byl titul definitivně zastaven.
MERHAUT, Luboš (ed.) et al. Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce 4. S–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Svazek II, U–Ř. Praha: Academia, 2008, s. 1452–1457 (heslo Volné směry, autor Daniel Vojtěch); PRAHL, Roman a BYDŽOVSKÁ, Lenka. Volné směry – časopis secese a moderny. Praha: Torst, 1993.
Mgr. KATEŘINA SPURNÁ, Ph.D., působí v oddělení časopisů Knihovny Národního muzea.
