První ročník Ratiboru vycházel v Jaroměři od září 1884 jako týdeník. Vlastníkem, vydavatelem a redaktorem se stal tehdy třiadvacetiletý spisovatel Pavel Albieri (vlastním jménem Jan Mucek).
Název nového periodika upomínal na (podkrkonošského) vladyku Ratibora, jenž se účastnil Libušina soudu v Rukopise zelenohorském a jeho známá slova „Nechvalno nám v Němciech iskati pravdu. U nás pravda po zákonu svatu.“1 Již tímto způsobem dával list najevo, jak vlastenecký obsah bude přinášet. Redakce hned v prvních řádcích upozornila na to, že v tomto podkrkonošském regionu, kde se slévá živel český i německý, dosud scházel ryze český list, zatímco německé byly hned dva. „V krajině takové jest list, slovo tištěné a rozšiřované v massách, velikým činitelem a pracovníkem na roli národní.“ Již o dva roky později se působiště časopisu přesunulo do Hradce Králové a začala jeho nová éra v rozšířené podobě, s větším působištěm i čtenářským zázemím. List postupně několikrát změnil podtitul i obsahové zaměření. Přinášel politické i regionální zprávy, vlastivědné a historické exkurzy do regionu Královéhradecka, fejetony, beletrii a přílohy jako například Podhořan, Revue Ratiboru či Obrazy života.
V roce 1889 se vlastníky a vydavateli časopisu stali známí hradečtí tiskaři bratři Peřinové. V úvodníku se František Peřina obracel ke čtenářům s poukazem na staronové programové zaměření listu. „Budeme, čím jsme byli. Heslem naším bylo a bude obecné dobro a usilovná vlastenecká práce i budeme ze všech sil pracovati k tomu, aby se jí účastnil každý Čech.“ Pavel Albieri zůstal nakrátko již jen redaktorem zábavné části časopisu. Zanedlouho odešel do zahraničí kvůli rozpadu svého manželství se spisovatelkou Pavlou Moudrou2. Redaktory listu byli nadále František a Antonín Peřinové, ale i další osobnosti jako Ferdinand Fňouk či Jan Spáčil Žeranovský.
V roce 1913, kdy Ratibor vstoupil do třicátého roku svého působení, uveřejnila redakce jubilejní glosu, kde se zamýšlí nad uplynulými česko-německými zápasy na vlasteneckém poli. Kladně hodnotí přínos listu národní věci, dodává posilu do příštích bojů a vyzdvihuje svou nestrannost. „Tak, jak jsme šli, půjdeme dál. Bez ohledu napravo, nalevo, bez jakéhokoliv závazku ke stávajícím českým stranám, bez závislosti na populárních veličinách, vedeni jen a jen poctivou, mužnou snahou prospěti všeobecnému vývoji a pokroku našeho lidu, naší národní práce a kultury.“ Nicméně časopis vycházel již jen do roku 1916, kdy zanikl ve víru světové války.
Ratibor je veřejně přístupný v digitální knihovně Studijní a vědecké knihovny Hradec Králové.
- Dostupné z: rukopisy-rkz.cz/rkz/text/rkztxt.htm#kap1.2 ↩︎
- Dostupné z: svkhk.cz/Vzdelavani-uzivatelu/Clanky/Regionalni-osobnosti.aspx ↩︎
MARTINA OPRŠALOVÁ DAŠKOVÁ je odbornou knihovnicí a kurátorkou sbírkových fondů Muzea východních Čech v Hradci Králové. / m.oprsalova.daskova@muzeumhk.cz
