Velkým impulsem pro hledání náplně nad rámec knihvazačského řemesla bylo navázání spolupráce s pedagogy jedné místní základní školy, kteří nás oslovili s tím, že by chtěli svým žákům zprostředkovat, jak vzniká kniha. Vždyť to přece v Knihodělně víme dobře, jak knihu zfalcovat, svázat, oříznout, zavěsit, zalisovat… Když jsme o vznikajícím programu začali uvažovat, brzy nám došlo, že to je stále jen zlomek toho, jak vzniká kniha. Co psaní? Co ilustrování? Co redakce, korektura, sazba? Co propagace, distribuce, četba? Ten proces je mnohem delší, všestrannější a – knihaři prominou – zajímavější. Zajímavější ve své různorodosti i provázanosti. Co kdybychom nechali děti, ať tím projdou opravdu od A (psaní) do Z (čtení)? Aby poznaly, jak jedno na druhé navazuje, a zjistily, co všechno mohou během tvorby knihy vyzkoušet, uplatnit a zažít?
Pustili jsme se na vcelku neznámý terén. Vzdělávacích programů zaměřených na jedno či druhé (ačkoli ne na všechny aspekty tvorby knih) jsou nejen knihovny plné. Ale spojení do jednoho celku s sebou přineslo výzvu a nebylo kam se obrátit pro radu nebo inspiraci. Vznikl tedy program pilotní a sami jsme byli zvědaví, co každá další lekce přinese, kam nás posune a jak bude nakonec celý projekt jako celek vypadat. A bylo pro nás velkým zadostiučiněním, když po pěti projektových setkáních stálo na pódiu v nabitém sále knihovny vedle naší ředitelky, starosty a místostarosty města 24 dětí ze 3. třídy, aby společně pokřtili vzniklou knihu nazvanou Třetí letí. Už v tu chvíli jsme byli rozhodnutí, že projekt chceme opakovat. S krátkým odstupem nám bylo jasné, že bude potřeba na něm zapracovat. Přeci jen nám pilotní program kromě možností ukázal i některé nedostatky, které je vždy dobré si po tom, co opadne počáteční nadšení z úspěchu, upřímně připustit. A tak jsme se do toho pustili.
Důležité bylo nastavit fungování projektu tak, aby byl pro školy skutečně zajímavý a zahrnoval principy zakotvené v dokumentech určujících podobu vzdělávání do budoucnosti. Při tvorbě metodiky jsme tedy pracovali s dokumenty jako Strategie 2030+, Rámcový vzdělávací program, Lublaňský manifest o čtení nebo Akční plán základních dovedností od Evropské komise.
Také jsme vnímali jako důležité, aby děti měly příležitost skutečně tvořit, tedy aby se co nejmenší část procesu opírala o zásahy lektorů nebo učitelů a aby děti pouze nedotvářely předem nachystané polotovary.
V neposlední řadě nám přišlo zásadní připravit metodiku tak, aby projekt nebyl vázaný pouze na Knihodělnu, na naši knihovnu, ba ani na Strakonice, ale aby byl přenositelný i jinam. Když jsme nad tímto nápadem uvažovali, byli jsme pozvaní představit činnost Knihodělny na Dni otevřených dveří knihovny v nedalekém Písku. Mezi regály plnými knih jsme postavili náš stánek, u kterého si mohl každý kolemjdoucí vyzkoušet drobnou knihařskou práci. Zmínka o projektu pak zaujala paní ředitelku a na světě byla první mimostrakonická spolupráce.
Píše se únor 2026 a i v Městské knihovně v Písku teď děti tvoří knihy, konkrétně žáci 5. třídy. Projekt současně dále rozvíjíme i doma ve Strakonicích, a to ve dvou kurzech – s prvňáky a třeťáky. Na letošní rok máme v plánu se zaměřit co nejvíce na metodiku pro první stupeň, od příštího roku budeme testovat tu pro stupeň druhý. Celkové rozdělení metodiky plánujeme do čtyř kategorií: 1.–2. třída, 3.–5. třída, 6.–7. třída, 8.–9. třída. Každý ze čtyř cyklů je koncipován tak, aby fungoval samostatně. Nadstavbou pak je, že na sebe cykly navazují, aby bylo možné během docházky na základní škole postupně absolvovat všechny čtyři.
Metodický rámec pro jednotlivé kategorie vypadá zhruba takto:
- U žáků prvních a druhých tříd je zásadní prvotní poznání média knihy a základních aspektů, které jej utvářejí. Konkrétně jde o písmo a obraz z hlediska obsahového a o papír z hlediska materiálového. Vznikne příběh, do něhož každé dítě přispěje jednou větou, na jejímž začátku bude výtvarně zpracovaná iniciála. Výsledek u této kategorie má podobu leporela.
- U žáků třetích až pátých tříd bude zásadní poznat různé přístupy k psaní knih. Ty lze psát z odlišných pozic (nejen z té spisovatelské), mnohými způsoby (nejen jako vyprávění příběhu). Děti si budou moci samy vybrat, jak svůj autorský příspěvek, který bude spočívat v jednom krátkém textu a jedné ilustraci, do společné knihy uchopí. Výstup u této kategorie bude mít podobu knihy v pevné vazbě formátu A5.
- Žáci šestých a sedmých tříd se zaměří na literaturu faktu. Jejich úkolem bude pomocí několika forem tzv. nefiktivní slovesné tvorby vytvořit portrét města, v němž se nachází škola a ve kterém část z nich i bydlí. Půjde o rozhovor, reportáž a úvahu. Žáci doplní své příspěvky ilustračními fotografiemi. Výsledkem práce u této kategorie je brožovaná kniha v měkké vazbě formátu A5.
- U nejstarší věkové kategorie už je pozornost zaměřena na beletrii. Žáci budou mít za úkol společně vytvořit jeden propracovaný příběh. Namísto konkrétních ilustrací budou sami vymýšlet a zpracovávat grafickou podobu knihy: písmo, rozvržení stran, zalomení atd. Z výtvarného hlediska není výsledná podoba knihy u této kategorie předem určená. Žáci poznají více typů knižního zpracování a sami jich několik vyzkouší.
Nastavení jednotlivých lekcí vychází z principů projektové výuky. Díky ní je zde kladen velký důraz na: a) zodpovědnost každého žáka za odvedenou práci, b) projev individuálních kvalit a predispozic každého dítěte (právě k tomu výborně slouží knihy, jejichž tvorba nabízí širokou paletu dovedností, od intelektuálních po manuální), c) nutnost spolupráce. Zásadním prvkem je rozvíjení vnitřní motivace dětí, jež vychází nejen z toho, že jim něco přináší radost, ale že jim to především dává smysl.
Dveře k projektu jsou otevřené i dalším knihovnám, se kterými se rádi o metodiku, know-how i zkušenosti podělíme. Na nich je, aby oslovily „své“ školy. Aby k sobě pozvaly „své“ děti. Aby je nechaly na vlastní kůži poznat to, co je knihovnám nejvlastnější: tedy knihy. V době, kdy se věnujeme mnohému dalšímu: práci s komunitami, cizinci, mediálnímu, digitálnímu i občanskému vzdělávání atd., by tohle mohla být příležitost ukázat, a mladým lidem zejména, že knihy nejsou jen přežitek, který naše doba už jen tak uchovává z úcty k tradici. Knihy budou zásadní i nadále, budou-li tu další generace těch, kteří si to budou schopni uvědomovat. A projekt Děti tvoří knihy může být dobrou příležitostí, jak jim toto uvědomění zprostředkovat formou záživnou, hravou a smysluplnou. Třeba ve vaší knihovně.
VÍT GROESL je spoluzakladatel nakladatelství Euskaldun, překladatel a vedoucí Knihodělny, muzea a knihařské dílny ve Strakonicích.
