Celkem bylo oceněno devět knihoven, od těch nejmenších přes městské, krajské i univerzitní. A jak se jim daří dobré pracovní prostředí udržovat takřka rok a půl poté?
Zkrácené úvazky, společně strávený čas i čokoládky
Knihovna Dr. E. Bořického v Milíně získala ocenění za vytvoření sdíleného pracovního místa, které pomohlo zaměstnankyním vybalancovat práci s osobním životem. Vedoucí knihovny Dana Reiterová dnes hodnotí, že největší výzvou knihovny je personalistika a hledání rovnováhy mezi provozem a spokojeností týmu. Potvrzuje to i další změna, jež nastala po žádosti o snížení celého úvazku třetí kolegyně. Sdílené místo bylo zrušeno, ale díky flexibilitě tříčlenného týmu a vstřícnému jednání starosty se podařilo situaci vyřešit úpravou úvazků. Celkem se tedy o dva úvazky dělí tři knihovnice (0,8-0,7-0,5).
„Ocenění nás utvrdilo v tom, co už víme: aby se u nás dobře cítili čtenáři, musí se dobře pracovat i lidem za pultem. A úplný základ je, že se na sebe můžeme spolehnout. Žijeme stejnou realitu jako dnes většina pracovišť – práce je hodně, termíny se kupí a každý do toho vkládá svůj osobní život a zdraví. Učíme se o tom všem mluvit včas a normálně. Říct si, že je potřeba upravit směny, jinak poskládat úkoly, něco přestat dělat či začít dělat jinak nebo na chvíli zvolnit tempo,“ sdílí ředitelka Městské knihovny Valašské Meziříčí a dodává: „Není to žádný ‚wellbeingový ráj‘, ale není to už ani téma, které se probírá jen po cestě domů – wellbeing patří k běžnému chodu knihovny stejně jako rozpočet nebo plán akcí.“
Napříč oceněnými knihovnami se prolíná i společná linka teambuildingových aktivit, od posezení u kávy po výjezdní zasedání. Třeba v Chomutovské knihovně se kolektiv vydal do Českého středohoří a o společnou snídani se podělil nejen mezi sebou, ale i s ostatními cestujícími ve vlaku. A kam to bude příště? To ví zatím jen ředitel.
Stejně jako ve Valašském Meziříčí, i v Městské knihovně Dobříš a v Knihovně ČZU neslevují ze svých standardů a nadále pečují o příjemnou atmosféru. Jen na „zemědělce“ se v zimě místo nanuků v lednici objevují čokolády na stolku doprovázené tradičními veršovánkami ředitelky Hany Landové:
Jsi dnes v práci?
Venku fičí?
Úkolů je nad hlavu?
Tvoje mysl nahlas křičí:
„Čím mi zvedneš náladu?!?!“
Není třeba nic si zobat,
ani volat kámošku,
když v kuchyňkách na stolečku
najdeš dobrou čokošku…
Z wellbeingu se nevytratil pohyb ani zvídavost. V Ústřední knihovně FF MUNI jezdí do práce na kole, staví hmyzí domky a ptačí budky. Nezapomínají ani na wellbeing v jiných knihovnách. Získaný nadační příspěvek věnovali pobočce Knihovny Petra Bezruče v Opavě, která byla loni zasažena povodněmi, díky čemuž mohli nakoupit vybavení do svého zázemí. V Místní knihovně Černilov knihovnice Jana Žárská nezapomněla na své kolegy a kolegyně z obecního úřadu a společně naplánovali workshop s psycholožkou ke zvládání obtížných situací na pracovišti. Nechyběl ani výlet s bývalými zaměstnanci a zaměstnankyněmi úřadu.
Je prostě náš
Ne vždy se dostane zaslouženého prostoru všem inspirativním knihovnám. Jednou z nich je Krajská knihovna Karlovy Vary. Ta ve svém kolektivu nedělá rozdíly a zaměstnává i osoby se zdravotním postižením. „Stejně jako mezi našimi čtenáři jsou i mezi našimi spolupracovníky osoby s nejrůznějším zdravotním znevýhodněním. Jsou naprosto rovnoprávnými členy týmu,“ říká vedoucí oddělení služeb Michaela Němcová a dodává: „Předpokladem k přijetí do pracovního poměru je samozřejmě potřebné vzdělání, vhodnost morálně-volních vlastností pro danou pozici, schopnosti a zájem vykonávat danou práci. Úplně stejně jako u zdravých kolegů. Rozhodně tedy u nás v běžném provozu nepoznáte, že v našem týmu jsou mezi kmenovými zaměstnanci neslyšící, osoba s těžkým zrakovým postižením, osoby se ZTP, vozíčkářka či autista. Pracují ovšem nejen jako pomocné síly, jak by jistě mnozí čekali, ale i na odborných pozicích, jako je zpracování odborných rešerší či ANL nebo i v přímých službách.“
Za největší úspěch ale považují dlouhodobé zaměstnání kolegy s těžkou poruchou autistického spektra, který do knihovny přišel jako praktikant z organizace Rytmus – od klienta k občanovi, z. s. Praxe spočívala v získávání základních pracovních návyků a posílení sociálních dovedností.
„Na začátku nám připadalo, že to nepůjde, že zlepšení není možné. Přicházel s maminkou nebo s asistentem, celou dobu vyžadoval jejich přítomnost. S kolegy nemluvil, všem se vyhýbal. Přesto jsme se krůček po krůčku snažili, aby se mezi námi cítil dobře. Přistupovali jsme s k němu s respektem k jeho potřebám. Protože jeho pracovní nasazení bylo velmi dobré a získal postupně i lepší stupeň manuální zručnosti, tak jsme ho po skončení praxe zaměstnali. Postupem času si zvykl na pracovní kolektiv, začal chodit bez maminky i asistenta. A dnes? Dnes je nepostradatelným, a hlavně spokojeným týmovým hráčem. Nepracuje samozřejmě úplně samostatně, stále potřebuje jistý dohled a dopomoc. Ale zdaleka už není tak velká jako na začátku. Chodí po knihovně, zastaví se se všemi kolegy, které potká, prohodí pár slov, zeptá se na zdraví a „jak jde život“. Probírá s nimi hokejové výsledky, posílá nám pozdravy a fotografie z výletů. Je prostě náš,“ popisuje Michaela Němcová jeho cestu.
Wellbeing budoucnosti
Na závěr se vraťme zpátky do budoucnosti. I loňské nominace ukázaly, že wellbeing bude nezbytnou součástí pracovního prostředí knihoven. V Městské knihovně Beroun se nad wellbeingem zamysleli i v kontextu zvyšujícího se věku odchodu do důchodu a rostoucích nároků na knihovníky. Péče o duševní i fyzické zdraví je pak podle ředitelky Michaely Matulové naprosto zásadní pro udržitelné pracovní tempo. Tým knihovny budoucnosti je komunitou profesionálů, kteří mají k dispozici klidové zázemí pro soustředěnou práci, sdílené kreativní prostory pro společné plánování i možnost pravidelné reflexe a vzdělávání v pracovní době. Prostor je navržen tak, aby podporoval zdraví a energii – dostatek denního světla, kvalitní akustiku, ergonomické pracovní stanice, možnost vyjít na terasu či do zahrady. Důležitou součástí je i otevřená kultura řízení: jasně pojmenované hodnoty, bezpečný prostor pro zpětnou vazbu, podpora koučinku a supervizí a férové rozdělení práce, aby péče o komunitu neznamenala vyhoření těch, kdo ji nesou. Nová knihovna tak není jen „třetím místem“ pro veřejnost, ale také zdravým a laskavým pracovním domovem pro tým napříč generacemi.
Přítulňák: z obyčejného polštáře parťákem
Kromě nadačního příspěvku získaly oceněné knihovny originální plyšový diplom podle návrhu designérky Karolíny Kopřivové, která ve své tvorbě propojuje design a duševní zdraví. Z chlupatého polštáře se stala během roku nejen připomínka samotného ocenění, ale i parťák do nepohody. Najdete ho v dětských koutcích, kuchyňkách i na informačních pultech. Pomáhá vytvářet příjemnou atmosféru a někdy dokáže i zachránit situaci, třeba když pomohl uklidnit studentku během panické ataky.
Ve Valašském Meziříčí občas nechá chloupek na kalhotách nebo na triku. „Bereme to jako milou připomínku, že dobrá atmosféra a péče o sebe nejsou nic sterilního, ale něco, co se nám opravdu dostává pod kůži. Někdy to trochu ‚pelichá‘, ale bez toho by byl wellbeing v knihovně podezřele čistý a neživotný. U nás je to spíš živá, někdy trochu rozcuchaná cesta, po které jdeme krok za krokem,“ uzavírá ředitelka Zdeňka Smahlová.
Bibliotheca inspirans 2026
Ocenění Bibliotheca inspirans chystá Nadace OSF spolu s Českou spořitelnou i letos. V roce 2026 se zaměří na aktivity knihoven, které směřují k odolné demokracii. Sledujte web a sociální sítě Nadace OSF nebo se přihlaste k odběru newsletteru, ať nepropásnete spuštění nominací. Těšíme se na ně!
Zde program Nadace OSF: Knihovny jako průvodkyně 21. stoletím.
KATEŘINA HVALA je koordinátorkou programu Knihovny jako průvodkyně 21. stoletím Nadace OSF. Společně s kolegy a kolegyněmi sleduje aktuální dění v knihovnách, podporuje vzdělávací i komunitní aktivity, hledá a sdílí inspirativní příklady z praxe.
