Menu
Košík0

Košík

Článek

Tradice – generace – komunita

Že dnes žijeme jinak, než žily naše babičky, je samozřejmé. Jak mizí některé zvyky, činnosti a aktivity, mizí i povědomí o nich, často už nejsou srozumitelné ani konkrétní pojmy či názvy. V naší knihovně jsme zkusili jednu takovou tradiční aktivitu, v níž se mísila práce a zábava, na chvíli oživit, připomenout a propojit při ní generaci babiček a dětí z obce. A věřte nebo nevěřte, skvěle se to povedlo.

Už na podzim před posvícením jsme si zajistili kachní peří a v únoru, jak velí tradice, jsme se pustili do draní. V knihovně se sešla hromada dětí i stařenek, které ještě „dračky“ zažily. Samozřejmě jsme je museli oslovit, ale nikoho nebylo třeba přesvědčovat, stačilo požádat – a ony samy a rády přišly. A stejně děti – něco takového jako draní peří? – to chci zkusit! Před samotnou prací jsme si četli z knih (zejména regionálních) a promítali o historii i současnosti zpracování peří. V dnešní době už sice není peřina z peří tak ceněná, je spousta alergií a doma nemíváme chladno jako kdysi, ale například: z čeho se vyrábí nejkvalitnější spací pytle? Ano, z peří. Navíc s draním je spojeno také velké množství pověr a pořekadel, a tak byla tahle „teoretická příprava“ inspirativní a zajímavá.

A potom už jsme přistoupili k praxi. Děti si nejdřív vyzkoušely, jaké by to bylo mít polštář s nesedraným peřím – a pak už následovalo očekávané společné draní. Pro všechny děti byla tahle práce naprostá premiéra. Přítomné babičky ochotně vše ukázaly, vysvětlily, a hlavně vyprávěly a vyprávěly, jak se dříve dralo a co všechno u toho zažily; jak se chodilo drát k sousedům, že to sice byla činnost nekonečná, ale bylo veselo a lidé byli pospolu, vyprávěli, zpívali, povídali si. I naše draní bylo opravdu veselé a hodně jsme si procvičili vlastní trpělivost. Ne všichni vydrželi hodinu v klidu pracovat, a tak byl výsledkem naší společné práce jen malý polštářek do postýlky pro panenku. Pro děti bylo překvapením zjištění, kolik hodin by tedy asi trvalo draní peří na polštář a co teprve na peřinu… Při práci poslouchaly, ptaly se a vůbec se nenudily. Pro obě skupiny to bylo příjemné a sbližující setkání. Děti se navíc něco naučily, poznaly a (alespoň některé) si uvědomily, jak nelehký život jejich babičky žily, ale možná i to, že společná dobrá nálada může práci zpříjemnit. A protože každé správné draní končívalo „dodernou“, i naše babičky dostaly na závěr štamprličku a děti něco sladkého.

Foto: Markéta Kaštanová

BLANKA KŘÍŽOVÁ je knihovnicí Obecní knihovny v Borech v okrese Žďár nad Sázavou

Reklama

Buďte v obraze

Výběr ze Čtenáře každých 14 dní do vaší e-mailové schránky.

Podcasty

Mladá generace knihovníků. Sledujte nejnovější podcasty Mladého SKIPu.

K nahlédnutí

Nové knihovny: podívejte se na fotogalerie.