Plán štrasburských veřejných knihoven od roku 2008
Jaké jsou možnosti modernizace sítě veřejných knihoven na počátku nového tisíciletí? Tuto otázku si položili radní Štrasburku spolu s ředitelstvím městských veřejných knihoven na začátku roku 2000. Výsledkem byl rozsáhlý plán modernizace knihoven, který se postupně realizoval během dalších dvaceti let.
Evropská metropole Štrasburk sdružuje 33 měst včetně samotného Štrasburku. Tento administrativní model umožňuje vytvářet širší kooperativní celky a získat tak mimo jiné více finančních prostředků na správu různých oblastí. Jednou z nich je také provoz veřejných knihoven. Do roku 2007 tvořilo síť štrasburských knihoven osm městských knihoven a jeden „bibliobus”. K těm se postupně přidaly čtyři metropolitní knihovny1: knihovna Simone Veil, knihovna André Malraux, knihovna Gisele Halimi a knihovna Frida Kahlo.
Výzva pro architekta i tým knihovníků
Jedním z důvodů, kvůli kterým si severní štrasburské předměstí muselo počkat na novou knihovnu téměř 20 let, byly i politické neshody. Koordinace zájmů více než 30 měst v rámci metropole je často náročná.
Klíčovou otázkou bylo, zda metropole postaví pro knihovnu novou budovu vlastními silami, či se raději uchýlí k delegaci stavby. Tato varianta se nakonec projevila jako nejsnazší. Novostavba knihovny se nachází v centru města Schiltigheim, první tři patra byla vyhrazena pro budoucí knihovnu, zatímco v dalších třech poschodích vznikly byty, do kterých se první nájemníci nastěhovali ještě před zahájením úprav interiéru knihovny. Knihovna nakonec zabírá plochu 2 500 m2, k níž lze připočítat i terasu o rozloze 400 m2.
Zadání na zařízení interiéru a veškeré hrubé práce získalo štrasburské studio architektů DWPA architectes2. Jejich hlavním úkolem bylo proměnit prostředí budovy, která se spíše podobala parkovacímu domu, přivést do ní více světla, propojit vnitřní prostory s vnějšími a respektovat při tom co nejvíce kritérií ekologické stavby. Součástí zadání bylo také sestavit tým profesionálů a sehnat podniky, které se s nimi budou na vybavení knihovny podílet (elektrikáře, truhláře, obkladače, designera apod.).
Tým 11 knihovníků tři roky vylepšoval architektův návrh a proměňoval budovu v místo, které je praktické pro návštěvníky i pohodlné pro personál. Díky jejich zkušenostem vznikly chytré detaily: pomalé zavírání dveří, ergonomické rozmístění počítačů a RFID systému, praktické knihovní vozíky, kontejnery s kolečky a pohyblivým dnem či automaty na vracení knih. Do prostoru se podařilo zakomponovat i drobnosti, které zvyšují komfort – pračku na polštáře a látkové hračky nebo myčku do společných prostor.
Respekt k životnímu prostředí na prvním místě
V zadání projektu byl také kladen důraz na udržitelnost stavby včetně jejího vybavení. Hlavní roli v interiéru hraje dřevo, které pochází výhradně z obnovitelných zdrojů. Parkety i stropní obklady jsou vyrobeny ze zbytkového dřeva, stejně jako konstrukce, izolace a obložení přistavěné části budovy na terase. Izolační materiál je vyroben ze zbytkových pilin, což je recyklovaný, udržitelný materiál a zároveň levnější než nové dřevo. Díky použitým materiálům i technologiím je budova energeticky úsporná – beton uchovává teplo až osm hodin, vytápění a klimatizace jsou řízeny centrálně (přímotopem), k čemuž má budova několik čidel, která měří a regulují teplotu na 19 stupňů v zimě a na 24 stupňů v létě.
Velkou výzvou pro architekty bylo vyřešit dopad slunečního záření na budovu. Výsledkem je instalovaná síť drátů na fasádě, po kterých budou postupně růst popínavé rostliny. Kolem knihovny byly také vysázeny stromy, jež poskytnou stín a ochrání tak budovu před přehříváním.
Důležitým prvkem budovy je zahradní terasa, která je díky svému vybavení pro návštěvníky oázou klidu v centru města. Najdete zde slunečníky, sedací prvky s instalovanými zásuvkami pro dobíjení přenosných zařízení. Do vestavěných květináčů byly také vysazeny květiny a jedlé rostliny (maliny, fíkovník či aromatické byliny), jež slouží i k edukativním účelům. Teplotní výkyvy, hlavně ve velkých městech, jsou v současné době velkým tématem. Zelení obrostlá terasa knihovny se stromy a popínavými rostlinami tak umožňuje čtenářům uchýlit se do stínu. Ten v budově zaručují také stříšky nainstalované kolem okruhu terasy a venkovní závěsy s automatickým řízením fungujícím v závislosti na pohybu slunečního záření po fasádě.
Zvolené barvy – tóny zelené a žluté – přinášejí návštěvníkům kousek přírody uprostřed města. Stejnou funkci mají i kmeny bříz, které pocházejí z nedalekého pohoří Vogézy a jsou umístěné v přízemí tak, že budí dojem, jako by prorůstaly stropem do prvního patra až na terasu.
Vestavěný nábytek je celý ze dřeva – polovina zbytková a polovina z recyklovaného dřevního odpadu z evropských lesů. Doplňují ho hliník a recyklovaný plast. Stropní struktura kombinuje hrubý beton a dřevěnou izolaci, doplněnou kovovými laťkami potaženými látkou proti hluku. Osvětlení je řízeno čidly, která reagují na pohyb osob.
Méně sbírek a více místa pro aktivity ve volném čase
Z celkového rozpočtu 14 468 000 eur bylo 1 251 000 eur vyčleněno na nákup zhruba 50 000 dokumentů (knihy pro dospělé a pro děti, CD, DVD, stolní hry a videohry). To vzhledem k velikosti knihovny není mnoho. Jedním ze záměrů projektu je také omezit počet knih a zachovat více místa pro jiné aktivity, jako jsou hry, práce v knihovně, koukání na filmy nebo setkávání se. Všechen nábytek je na kolečkách, což umožňuje kdykoli přestěhovat sbírky na jiné místo podle toho, jak se uživatelé po knihovně pohybují a co zrovna požadují. Při vstupu do knihovny návštěvník nenajde na první pohled téměř žádné knihy. Necítí se tak ohromen jejich množstvím, které může jakoby ubíjet k zemi. „Chceme, aby se zde každý cítil dobře, aby se rozhlédl a měl chuť v budově zůstat, prozkoumat ji, sednout si a dát si kafe“, řekl ředitel knihovny Guillame Gast.
Jednou z otázek před otevřením budovy byl i nákup CD a DVD do sbírek knihovny. Chtějí si dnes uživatelé knihoven ještě půjčovat tato média? Od období covidu si lidé čím dál více zvykli na streamovací služby. Hudba i filmy jsou dostupné kdekoli, na telefonu i v počítači. Knihovny ale stále hrají určitou roli ve výběru filmů a hudby, které nabízí svým uživatelům, a tak se tým knihovníků rozhodl i nadále podporovat poslech hudby a projekce filmů ve skupině a dělit se tak o zážitek. V knihovně jsou proto nainstalované přehrávače CD a šest televizorů s přehrávači DVD, díky nimž si mohou návštěvníci poslechnout hudbu nebo shlédnout film na místě, bez použití výpůjční karty.
Bibliothèque verte – zelená knihovna?
Francouzské knihovny se před několika lety připojily k Agendě 2030 pro udržitelný rozvoj a k jejím 17 cílům udržitelného rozvoje3. Knihovny se staví jako jeden z aktérů této agendy a zdůrazňují, že svými akcemi už několik let přispívají k plnění jejích cílů, jako jsou boj proti chudobě, konec hladu, zdravý a kvalitní život, kvalitní vzdělání, rovnost mužů a žen nebo i méně nerovností. Jednou z jejich rolí je informovat o tématech souvisejících s ekologií, přesvědčit uživatele o své důležitosti a svými akcemi přispívat k plnění cílů této agendy.
Během práce na projektu knihovny Frida Kahlo si tým knihovníků neustále kladl otázku: Co znamená pojem „udržitelná knihovna“ v roce 2024?
- Knihovna, která se přizpůsobuje vývoji klimatu svým vybavením, budovou?
- Knihovna, která podporuje politické pozice týkající se ekologie?
- Knihovna, která se vrací k základním otázkám a snaží se vzdělávat a informovat uživatele o aktuálních výzvách?
Zřejmě je to od každého trochu. Už samotná podstata činnosti knihoven je vlastně ekologická. Půjčování knih má menší dopad na životní prostředí než jejich nákup každým čtenářem. K tomuto konstatování knihovníci přidali pár detailů: na několika místech knihovny je k dispozici vodní kohoutek na mytí nádobí – i jako možnost naplnit si láhev s pitnou vodou. Hrnečky z druhé ruky věnovala knihovně asociace Emmaus, uživatelé si tak mohou vybrat mezi kelímkem, který vypadne z přístroje na kafe, a hrnečkem, který si pak po sobě na místě umyjí. Ve druhém patře knihovny byla nainstalována „trucotheque“, polička s věcmi, které nepotřebujeme. Jedná se vlastně o takový bazar s jednoduchými pravidly: nech tu věci, které nepotřebuješ (kromě jídla, oblečení nebo kosmetických výrobků) a za ně si vezmi jinou věc, která se ti hodí. I tím se snaží knihovníci podporovat alternativní způsob spotřeby: raději věci měnit než kupovat nové.
Také každodenní organizace knihovny se snaží respektovat pár „zelených“ pravidel. Většina zaměstnanců jezdí do práce na kole, k tomu mají v budově zařízenou místnost na jejich parkování. Tři z pěti dodavatelů dováží balíky do knihovny také na kole, což je výsledkem zelené politiky evropské metropole. Do veřejných zakázek vypisovaných městem jsou pravidelně zahrnutá ekologická kritéria a jednou z podmínek je také nakupování knih u místních dodavatelů.
Mezi různými odděleními metropole se zavedl zvyk nabízet staré kancelářské vybavení kolegům. Na vnitřních internetových stránkách je burza, na které se mohou zaměstnanci podílet a najít tam kancelářské vybavení, které se jim zrovna může hodit. Také odpad v kancelářích je tříděn do několika různých košů, včetně kompostu na potravinový odpad.
Celek pak doplňují kulturní akce, které se pravidelně týkají ekologických témat, jako jsou například konference o plastech a v nich obsažených škodlivých látkách, konference o kvalitě vody, organizování dne výměny sazenic a mladých rostlin nebo také účast knihovny na dnech přírody pořádaných městem Schiltigheim. Tyto aktivity se zapisují do širšího kontextu evropské metropole Štrasburk, která aktivně zapojuje své zaměstnance do akcí kolem ekologické střídmosti. Mezi zaměstnanci se vytvořila komunita jménem „les potes“, ve které se debatuje o otázkách týkajících se profesionálních aktivit a jejich dopadu na přírodní prostředí. Většina každodenních praktik je tímto způsobem pravidelně hodnocena a přemýšlí se o možnostech snížit v nich negativní ekologický dopad. Několik let už také ve Francii kulturní instituce uvažují o tom, jak být udržitelnější. Ke kulturním akcím se například zvou častěji umělci z blízkého okolí a díla do muzeí se už nepřevážejí stovky kilometrů. I po otevření mediatéky zůstává společným jmenovatelem všech aktivit to, že by udržitelnost měla být vidět na všech úrovních.
Poznámky:
- Internetové stránky štrasburských knihoven: mediatheques.strasbourg.eu/accueil-portal.aspx ↩︎
- Internetové stránky společnosti DWPA architectes s prezentací mediatéky Frida Kahlo: dwpa.fr/projects/mediatheque-frida-kahlo-2 ↩︎
- osn.cz/osn/hlavni-temata/cile-udrzitelneho-rozvoje-sdgs ↩︎
RENÁTA PANNEKOUCKE od roku 2016 pracuje v síti štrasburských knihoven a mimo jiné se také podílela na zařizování nové knihovny Frida Kahlo. Po studiích Pedagogické fakulty v Plzni a knihovnictví na pařížské univerzitě Paris X v Nanterre pracovala 15 let v knihovnách na pařížském předměstí, ve městě Montreuil, kde se mimo jiné specializovala na práci s přistěhovaleckými komunitami.
