Časopis Matice moravské představuje jeden z prvních odborných českých periodik na Moravě a řadí se k historickým časopisům s dlouholetou tradicí. První jeho číslo vyšlo v roce 1869 a s výjimkou let 1883–1890 a posledních let nacistické okupace je vydáván nepřetržitě až do současnosti.
Jeho vydavatelem je Matice moravská, založená v roce 1849 jako Moravská národní jednota a přeměněná roku 1853 na Matici moravskou. K jejím úkolům patřilo mj. i vydávání českých knih. Časopis měl zaplnit chybějící prostor v kontextu odborných německých periodik na Moravě a současně měl být platformou Matice moravské pro publikování vědeckých i populárních společenskovědních spisů. Do roku 1872 v něm byly otiskovány zprávy výboru o činnosti Matice moravské. Koncepci a program časopisu vypracoval tajemník Matice moravské, moravský historik a zemský archivář Vincenc Brandl (1834–1901). Obsah časopisu se vztahoval k Moravě a jeho vědecké i popularizační příspěvky se měly především zabývat moravskou vlastivědou, to znamená topografií, historií a místopisem. Kromě těchto stěžejích oblastí nechyběly články pojednávající o česko-moravských nářečích, moravském národopisu, všeobecných dějinách, filologii, přírodních vědách a dále články týkající se literatury a hudby. Časopis vycházel čtvrtletně a jeho vydání vzbudilo značný ohlas, díky kterému se rozšířila členská základna Matice moravské. Prvním redaktorem byl zvolen historik Václav Royt (1827–1907), profesor Slovanského gymnázia v Brně, jenž časopis redigoval až do roku 1875. Prosazoval vědeckou orientaci historického časopisu, o což se snažil i vlastními příspěvky. Ke kmenovým autorům dále patřili Vincenc Brandl, František Bartoš, Alois Vojtěch Šembera, Karel Šmídek, Beda Dudík a Antonín Vašek. V roce 1876 byl Václav Royt ve funkci redaktora vystřídán národopiscem a sběratelem moravských národních písní Františkem Bartošem (1837–1906). Podle charakteru příspěvků z prvního období existence lze časopis považovat za odborné historické periodikum.
V roce 1883 bylo vydávání časopisu na osm let z blíže neurčených příčin zastaveno. K obnovení došlo v roce 1891 především díky mladé generaci členů Matice moravské, Františku Kameníčkovi (1856–1930) a Františku Augustinu Slavíkovi (1846–1919). Podle jejich názoru se mělo jednat o vědecký časopis se srozumitelným výkladem dostupný i širší veřejnosti. Nový časopis v sobě zahrnoval problematiku historickou, přírodovědnou, národopisnou a nechyběly ani příspěvky z oblasti dějin umění. Celkově převažovala regionální vlastivědná tematika článků a oproti předchozímu období došlo ke zvýšení rozsahu až na dvojnásobek. Kromě moravských autorů přispívali do časopisu například August Sedláček, Hermenegild Jireček, Zdeněk V. Tobolka a Antonín Podlaha. Na přelomu 19. a 20. století se střídaly snahy profilovat časopis jako regionální vlastivědné periodikum a historický časopis.
JANÁK, Jan. Časopis Matice moravské od vlastivědy k historické revue 1869–1882. In: Kulturní periodika na Moravě. XXIV. Mikulovské sympozium 1996. Brno, 1997, s. 67–81.
CHOCHOLÁČ, Bronislav. Časopis Matice moravské – historické periodikum v proměnách doby. Český lid, 100, 2013, č. 1, s. 51–62.
JUDITA MATĚJOVÁ je vedoucí oddělení knihovny, kurátorka sbírky rukopisů a starých tisků, sbírky bibliofilií a umělecké knižní vazby v Moravské galerii v Brně.
