Byla nebyla jedna katalánská metropole, jejíž vládnoucí představitelé si v druhé polovině 90. let 20. století uvědomili, že nástup internetu významně ovlivní povahu znalostní a kulturní ekonomiky. A že pro zachování budoucí prosperity celého širšího regionu je třeba vybavit společnost novými dovednostmi. Svou pozornost proto zaměřili na tehdy nepříliš vzkvétající síť veřejných knihoven – a začali psát příběh, který ze střední Evropy může působit trochu jako pohádka.
V roce 1998 schválilo vedení Barcelony na první pohled nenápadný úřední dokument Pla de Biblioteques de Barcelona 1998–2010, plán rozvoje svých knihoven pro první dekádu nového milénia.
Z dnešního pohledu je ale zřejmé, že tím začala éra mimořádného rozkvětu zdejšího knihovnictví.
Plán upozornil na potřebu přehodnotit společenskou úlohu knihoven a nabídl nový model, v němž knihovna neměla být „jen skladem knih nebo místem pro studenty, ale (i) otevřeným veřejným prostorem s technologiemi podporujícími vzdělání a zábavu, (ii) místem, kde se informace přetváří ve znalosti, (iii) kulturním stánkem a centrem místního života, (iv) institucí zapojenou do multikulturní a vzdělávací infrastruktury“.1
Zároveň plán popsal ambiciózní vizi na rozšíření knihovní sítě, kterou tehdy tvořilo 18 menších knihoven, orientovaných téměř výlučně na výpůjční služby. V každém z deseti barcelonských obvodů měla v příštích dekádách vzniknout jedna zastřešující (obvodní) knihovna o minimální velikosti 1 300 m2 (pro obvody do 80 tisíc obyvatel) nebo 2 700 m2 (pro větší obvody) a několik dalších místních (lokálních, sousedských) knihoven rozmístěných tak, aby to každý obyvatel Barcelony měl za literaturou a nabídkou kultury a vzdělávání nanejvýš 20 minut pěšky.
Společně s ústřední knihovnou měla budoucí síť čítat celkem 45 knihoven. Plánovači jejich ideální rozmístění – na základě predikcí demografického vývoje – rovnou zanesli do mapy. Financování? Z rozpočtu města i provincie. Podle plánu „je snadno zvládnutelné, uvědomíme-li si rozložení investic v čase“.2
Střih. Píše se rok 2025 a značka Biblioteques de Barcelona zastřešuje 41 knihoven. Od roku 1998 se otevřelo 33 nových městských knihoven (některé se přestěhovaly z původních míst), knihovny jsou obyvateli už 15 let hodnoceny jako nejlépe fungující městská služba, registraci (která je mimochodem zdarma) má 47 % populace, nejméně jednou měsíčně využije knihovní služby 31,5 % Barceloňanů a Biblioteca Gabriel García Márquez byla v roce 2023 vyhlášena celosvětovou knihovnickou asociací IFLA Nejlepší veřejnou knihovnou světa.
Pod pokličku tohoto fenoménu jsme se s kolegy z dalších knihoven pokusili nahlédnout během studijního výjezdu ředitelů a dalších vedoucích pracovníků, který organizovalo Sdružení knihoven v dubnu 2025. A je určitě čím se inspirovat.
Foto: Roman Hájek
Nositelky hodnot
Pro pochopení významu barcelonských knihoven je potřeba uvědomit si širší kulturní a historický kontext. Barcelona je totiž nejen populární turistickou destinací lákající na díla Antoniho Gaudího, Salvadora Dalího či Joana Miróa, ale především správním centrem Katalánska, hrdého regionu s velmi bohatou historií, vlastním jazykem, svébytnou kulturou a vyostřenými vztahy se zbytkem Španělska.
V rámci pyrenejské monarchie se Katalánci těší autonomii, stále v nich ale doutná pocit křivdy z dob Francovy diktatury, kdy o své výjimečné postavení přišli. A byť se od pádu frankistického režimu v polovině 70. let 20. století mnohé zlepšilo, vedly dlouholeté separatistické snahy v roce 2017 k vyhlášení jednostranné samostatnosti Katalánska. Tu Španělsko neuznalo a napětí mezi Madridem a Barcelonou od té doby střídavě eskaluje.
V těchto podmínkách je kultura – a s ní i literatura a knihovny jako součást literárního provozu – významnou sférou, je nositelkou hodnot katalánské společnosti. S jistou mírou nadsázky bychom našli paralely s naším národním obrozením v 19. století. A asi není třeba zdůrazňovat, že je-li kultura vnímána jako nástroj pro manifestaci národní i etnické identity, odráží se to i ve výši finanční podpory (roční rozpočet Biblioteques de Barcelona byl v roce 2024 přes 30 milionů eur, asi 750 milionů korun).
Za úspěchem a oblibou barcelonských knihoven ale stojí také promyšlená politika, dobrý design služeb a kvalitně odváděná každodenní práce. Své dělá to, že knihovní služby jsou ve městě prakticky zadarmo. Nejen že neplatíte registraci, ale bez poplatku je i řada dalších jinde běžně účtovaných úkonů, například rezervace a dosílka knihy z jiné knihovny v rámci sítě. Knihovní průkaz navíc funguje i jako slevová kartička při návštěvě vybraných barcelonských kulturních institucí. Na druhou stranu – a to je možná zásadní důvod množství vydaných průkazů – se bez registrace v knihovně nepřipojíte k Wi-Fi.
U organizace celé sítě stojí za to se krátce zastavit. Barceloně zatím chybí ústřední městská knihovna – to je asi jediný významný bod celé čtvrtstoletí rozvíjené vize, který se zatím nedočkal realizace. Přesto mají městské knihovny své centrální ředitelství, jež zajišťuje poměrně široké spektrum společných agend od ekonomiky přes IT a rozvoj knihovnických služeb po komunikaci. O veřejné knihovny města se od roku 2001 stará konsorcium řízené a financované dvěma orgány – vládou provincie Barcelona (podílí se na rozpočtu 30 %) a městskou radou (město knihovny financuje ze zbylých 70 %).
Jednotlivé knihovny v rámci sítě mají poměrně velkou volnost, a protože mezi obvody Barcelony jsou poměrně velké rozdíly, liší se i charakter jejich služeb. V každém obvodu je v souladu s původním plánem vždy jedna větší knihovna, která metodicky vede několik menších lokálních knihoven. V rámci obvodu spolu knihovny úzce spolupracují, sdílejí know-how a v případě potřeby i pracovní sílu.
Obvodní knihovnu snadno poznáte nejen podle šíře fondu, ale také podle delší otevírací doby. Ta je ve větších knihovnách velmi velkorysá a vedle všedních dní (někde se drží dvouhodinová siesta po poledni) zahrnuje i soboty a neděle. Přes deset knihoven je v pracovní dny otevřeno do půlnoci, večer zpravidla bez knihovníků, pět má otevírací dobu přesahující 60 hodin týdně.
Profil: informační instituce
Díky tomu, že většina z nich vznikla v poměrně úzkém časovém rozmezí, uplatňují se v architektuře barcelonských knihoven podobné principy. Často se pracuje s otevřeným, prosvětleným prostorem; stavebně oddělené bývají v nových knihovnách jen dětská oddělení (která jsou často vybavena i speciálními dětskými toaletami) a učebny využívané pro různé vzdělávací programy.
Častým prvkem jsou mezaniny s galerií studijních míst situovaných do otevřeného prostoru. Na první pohled zaujme neokázalost a někdy až jistá syrovost, s níž architekti k budovám přistupují. Důraz je kladen na funkci, logické členění prostoru, práci se světlem a využití jednoduchých materiálů (typické je dřevo).
Některé z nových knihoven vyrostly jako součást větších kulturních či komunitních center, řada ale našla útočiště v objektech, jež původně měly jiný účel. Asi nejzajímavější je v tomto ohledu Biblioteca Montserrat Abelló, která vznikla přestavbou někdejší textilní továrny a velmi nápaditě pracuje se světlem procházejícím skrz šedovou střechu. Knihovní regály vytvářejí polouzavřené kóje, které nabízí dostatečné soukromí pro práci i studium a logicky člení celý prostor. S odkazem na původní využití objektu je Monserrat Abelló také jedna z knihoven, kde se nachází makerspace dílna zaměřená na šití a práci se dřevem.
Nejnovějším trendem je budování multisenzorických místností (snoezelen), které se využívají při biblioterapii, pro relaxační programy nebo při práci s dětmi (nejen) s poruchami pozornosti. Zatím se nacházejí ve dvou knihovnách, s rostoucí informační přesyceností a sílící závislostí na displejích smartphonů je nicméně v plánu výstavba dalších. S čím se naopak v barcelonských knihovnách moc nepotkáte, jsou speciální prostory pro teenagery – možná proto, že město má vedle sítě knihoven podobně hustou síť mládežnických center, které se na práci s touto věkovou skupinou specializují.
Ze stejného důvodu se v doprovodném programu knihoven neobjevuje moc aktivit komunitního charakteru nebo akcí zaměřených na seniory – na ty se specializuje samostatná síť komunitních center (byť mnohá s knihovnami sdílí budovu).
Knihovny se tak profilují primárně jako informační instituce zaměřené ve svém programu na podporu čtenářství, kritického myšlení nebo digitálních kompetencí. Pojímané jsou jako zázemí pro studium nebo jinou soustředěnou činnost, což se projevuje mimo jiné i tím, že ve všech prostorách včetně dětských oddělení je mnohdy až náboženské ticho a ikony či nápisy vyzývající k jeho dodržování potkáte na každém rohu.
Lekce bibliokreativity
Jak říká ředitel barcelonských knihoven Ferran Burguillos, základem veškeré činnosti je kvalitní fond, který odráží potřeby jednotlivých komunit. Vzhledem k multikulturní povaze města mají knihovny poměrně bohaté fondy cizojazyčné literatury – a obecně jsou vnímány jako důležitý partner pro integraci cizinců. Provázanost s potřebami komunit jde ale ještě dál: ve čtvrtích s vysokým zastoupením mladých lidí pořizují více young adult titulů a knih o vztahové psychologii, v lokalitách, kde chybí školní knihovny (na rozdíl od nás nejsou školní knihovny úplně obvyklé), konzultují potřeby se školami apod.
Každá knihovna má navíc z hlediska tvorby fondu své specifické zaměření – a tak se například v Biblioteca Sagrada Família potkáte s množstvím literatury o životním prostředí, v Biblioteca Jaume Fuster s cestovatelskou literaturou, v Biblioteca Zona Nord s kolekcí knih o performativním umění a v Biblioteca Francesca Bonnemaison s feministickou literaturou. Na zaměření fondu pak volně navazuje i dramaturgie doprovodného programu knihovny.
Inspirativní je způsob, jakým se knihy prezentují, nebo možná lépe řečeno vystavují. V každé knihovně najdete několik „kurátorských“ výběrů – koutů, regálů nebo stolů věnovaných prezentaci určitého tématu, v nichž jsou knihy součástí promyšlených, vizuálně atraktivních aranžérských kompozic, které návštěvníka zvou k objevování. Každá knihovna představuje kurátorský výběr novinek k tématu, na něž se v rámci akvizice specializuje, časté jsou ale i výběry k různým výročím, k připomenutí slavných osobností nebo aktuálním událostem.
Těmito výběry však aranžérská invence knihoven nekončí. Při procházce mezi regály se můžete (nejen v odděleních pro děti) potkat s pestrou přehlídkou plyšových zvířat, papírových modelů budov, hraček, sběratelských figurek nebo všemožných dekorací, které někdy pomáhají orientaci (jazzový hudebník nad regálem o jazzové muzice), někde knihy doplňují a jinde prostě jen dotvářejí vizuální vjem.
Zcela specificky s prezentací fondu pracuje Biblioteca Francesca Bonnemaison ve svém dětském oddělení, jehož vedoucí knihovník razí heslo, že knihu je třeba dětem přiblížit všemi smysly. Do regálů tak pravidelně umísťuje „aromatické“ dózy s různými předměty, a především vůněmi, jež mají evokovat atmosféru konkrétních knih (dřevité vůně jsou spojené s Pinokiem, aroma kávy a tabáku se Sherlockem Holmesem apod.), nebo speciální obrázky fungující na bázi rozšířené reality, které po přiblížení tabletu či smartphonu ve virtuálním prostředí plasticky ožijí. (Poznámka na okraj: v dětských odděleních barcelonských knihoven často pracují muži, což velmi oceňují školní exkurze, protože mezi pedagogy na základních školách i v Katalánsku výrazně převažují ženy.)
Zajímavé nápady najdete i jinde. Například online katalog knihovního systému Aladí (česky Aladin), provozovaného centrálně pro všechny barcelonské knihovny, má vedle klasické verze také nápaditou verzi pro děti s kreslenými ikonami a zjednodušeným obsahem. Z pohledu návštěvníka je součástí katalogu i řada praktických vychytávek – vedle odkazu do digitálních knihoven i třeba přehled doprovodného programu na jednotlivých pobočkách.
Za zmínku stojí i řada dalších, zejména komunikačních aktivit, které zajišťuje centrální organizace. Patří k nim vedle platformy Biblio Digital, která slouží pro půjčování elektronických knih, časopisů a audioknih, také třeba speciální informační web pro děti a mládež Génius, společný blog pracovníků knihoven, kde zájemci sdílejí své myšlenky, postřehy nebo tipy na literaturu, Radio Maconda, produkující v podstatě podcastové pořady rovněž tvořené samotnými knihovníky, nebo online bulletin MesBiblioteques.
A ještě jedna věc je poměrně podstatná. Město své knihovny vnímá jako partnera pro šíření důležitých informací, a tak jsou knihovny součástí řady kampaní například za ochranu klimatu nebo vzájemnou toleranci a práva LGBTQ+ menšin. V rámci klimatických aktivit se některé knihovny zavázaly ke snížení spotřeby energie na klimatizování svých prostor (v budovách mají o 2 °C více, než je zvykem), LGBTQ+ tematika je přítomná různým způsobem – od propagačních brožur přes vyvěšené duhové vlajky (v místním kontextu jsou vnímané jako symbol prostředí bez předsudků) po označení knih s LGBTQ+ tematikou speciální duhovou samolepkou.
Ředitel Ferran Burguillos tento přístup přiléhavě vystihl:
„Nejsme poskytovateli přístupu k informacím, ale aktivními organizacemi, které se účastní společenské diskuse, dávají hlas menšinám a menšinovým tématům.“ S podporou zřizovatele v zádech si tak někdy mohou dovolit „vystoupit z neutrality“ a otevřeně zaujmout stanovisko k hodnotovým otázkám – a často to skutečně dělají.
Foto: Roman Hájek
Foto: Roman Hájek
Nejlepší na světě
Každá z barcelonských knihoven (aspoň těch, které jsem stihl vidět) je něčím zajímavá a zasloužila by si aspoň krátký odstavec. S ohledem na omezený prostor se ale podrobněji zaměřím pouze na jednu – Biblioteca Gabriel García Márquez je držitelkou ocenění IFLA pro nejlepší světovou knihovnu roku 2023. Svým způsobem je určitým završením práce barcelonské administrativy na rozvoji knihovnictví a zároveň ztělesněním jeho hlavních principů. Biblioteca Gabriel García Márquez je hlavní pobočkou obvodu San Martí, což je hustě zabydlená oblast severně od centra Barcelony, charakteristická poměrně složitou sociální situací. Také proto se knihovna stala nejen vítaným rozšířením veřejných služeb, ale také svého druhu symbolem – jednou z mála věcí, na niž jsou zdejší obyvatelé skutečně hrdí a s níž se mohou identifikovat.
Pod architektonickým návrhem je podepsané progresivní studio Suma Arquitectura, které přišlo s poměrně radikální vizí budovy odkazující svým tvarem ke hřbetům a stránkám knih. Vyjma nosných konstrukcí je stavba tvořena kombinací masivního dřeva a skla. Prakticky celý vnitřní prostor pro návštěvníky je propojený – až na výjimky tu nenajdete dveře, hodně se pracuje s průhledy a prosvětleností prostor, přičemž přehlednost a otevřenost knihovny podporují i nízké regály.
Světovou pozornost si ale budova získala zejména díky vizuálnímu propojení s okolním světem, které zajišťují velké okenní portály směřující do korun vzrostlých platanů kolem budovy, a díky využití nezvyklého mobiliáře. Knížku si tady totiž klidně můžete číst zavěšení v hamace, usazení v pohodlném ratanovém nábytku nebo třeba na zemi.
Součástí knihovny je multisenzorická místnost, nahrávací studio, sál, příjemné posezení na dvoře i na terase i několik typů studoven. Odhlédne-li člověk od provedení některých detailů, jde o inspirativní ukázku stylové čistoty, jednoduchosti a udržitelného přístupu – zkrátka určitě o místo, které byste při návštěvě Barcelony měli zařadit hned za návštěvu Sagrada Família (od níž je to navíc jen pár zastávek tramvají).
Svátek knih a zamilovaných
Studijní výjezd Sdružení knihoven byl záměrně směrován na týden kolem 23. dubna. Na tento ten totiž připadá svátek Sant Jordi nebo také svátek knihy a růže. Jde o lokální tradici vycházející ze staré legendy o svatém Jiřím, jemuž se podařilo zabít pro svou milovanou draka. Historicky šlo o den, kdy muži obdarovávali ženy červenými růžemi a ženy na oplátku muže knihou.
Dnes tradice přerostla v neskutečný celodenní festival, během něhož Barcelona bez přehánění žije knihami a literaturou (přestože nejde o oficiální svátek, kdy by lidé měli volno v práci). Hlavní tepna města La Rambla i další místa v okolí se ráno promění v obrovský open air knižní veletrh, barcelonské knihovny se již s předstihem zahalí do katalánských vlajek a představí knižní kolekce vybrané speciálně při této příležitosti, v ulicích i kulturních institucích probíhají autogramiády s autory, hudební a divadelní představení, otevřena je mimořádně zdarma řada památek… A samozřejmě všude lze koupit červené růže. Vlastně tak trochu Valentýn, Svět knihy a Noc muzeí v jednom.
Teprve s intenzivním prožitkem festivalu a v situaci, kdy kvůli autogramiádě populárních autorů detektivek a ženských románů zůstanete uvěznění uprostřed ulice bez šance se několik minut vůbec někam protlačit, si člověk uvědomí, jak moc vychází úspěch barcelonských knihoven ze zdejšího kulturního kontextu a výsadní pozice literatury v něm. Budu-li parafrázovat s nadsázkou pronesená slova ředitele barcelonských knihoven Ferrana Burguillose: v Barceloně jsou jen dvě věci, které vám mohou zkazit den – prohraný fotbalový zápas a zavřená knihovna.
- Institut de Cultura de Barcelona. Pla de Biblioteques de Barcelona 1998–2010. Les biblioteques del segle XXI: de la informacio coneixement. Barcelona: Institut de Cultura de Barcelona, 1998. Dostupný z ajuntament.barcelona.cat/biblioteques/sites/ default/files/pla_0.pdf, s. 99 a následující. ↩︎
- tamtéž, s. 171 ↩︎
ROMAN HÁJEK je ředitelem Středočeské knihovny v Kladně a předsedou redakční rady Čtenáře.
