hlavním tématem čtvrtého čísla letošního Čtenáře je kreativita, která se týká snad veškerého dění okolo knihoven. Ať už se jedná o to, jak (u)dělat knihovnu, nebo co dělat v knihovně, vždy je nejdůležitější, kdo a jak to dělá. Příspěvky v tomto čísle mohou být pro někoho inspirací, pro jiného dávno známou skutečností, ale v každém případě jsou jen malým výběrem poznatků o vervě, s níž mnozí přistupují nejen ke své práci, ale především k tomu, co mají nejraději a dává jim smysl.
Tímto číslem jsem naskočil do rozjetého redakčního expresu, kteréhožto řízení jsem převzal po panu Císařovi, a proto mi dovolte, abych tyto řádky tentokrát věnoval především osobní rovině.
Letošní květen budu mít už navždy spojený se dvěma zásadními událostmi. Tou první je právě příležitost, jež se mi naskytla v podobě přijetí na pozici šéfredaktora nejdéle kontinuálně vycházejícího celostátního knihovnického periodika. Ufff, to je výzva, kterou přijímám s největší pokorou a děkuji za ní. Zároveň děkuji panu Jaroslavu Císařovi za práci, kterou v čele Čtenáře v uplynulé dekádě odvedl, laťka je opravdu vysoko.
Tou druhou událostí je zrození, jelikož se nám ke konci května narodil synek, kterému jsme dali jméno Vavřinec.
Jméno jsme mu vybrali ještě loni a Nejvyšší jsoucno by nebylo Nejvyšším jsoucnem, aby nakonec neukázalo své kreativní záměry a nepotvrdilo, že se věci dějí tak, jak mají.
Teprve před pár týdny jsem zjistil, že sv. Vavřinec je kromě jiného patronem archivářů a knihovníků. Proč to zdůrazňuji? Můj děd byl archivářem Břevnovského kláštera a otec se v penzi stal aktivním wikipedistou a mě osud zavál do redakce Čtenáře…
Dovolte mi ještě poděkování do třetice. Byť jsem v knihovnickém oboru teprve pár týdnů (do loňského listopadu jsem jako šéfredaktor připravoval interní periodikum České pošty), ze všech stran jsem se seznámil osobně či alespoň virtuálně s kolegyněmi a kolegy, kteří jsou milí, shovívaví a dělají vše proto, aby mi vstup na redakční kolbiště usnadnili. Moc vám všem děkuji a vážím si toho.
Jak jsem v úvodu naznačil, obsah (nejen) tématu tohoto čísla je jen malým výběrem oborové tvořivosti, jíž by mohly být věnovány celé ročníky časopisu. Už teď je mi jasné, že se ke kreativitě knihovníků a knihoven v některém čísle Čtenáře vrátíme.
Neutuchající kreativitu duše a inspirativní čtení vám za redakci přeje
KRYŠTOF ČEŘOVSKÝ
