Krásné útěky Terezy Večeřové do světa německé literatury

Čím vás oslovuje německý jazyk a německojazyčná/rakouská literatura?

Tvrdit někomu, že německý jazyk je krásný a zvukomalebný, se ne vždy setká s pochopením. Jeho melodie je jako hudba, která možná není prvoplánově líbivá, ale když proniknete pod povrch a dáte tomu šanci, tak to opravdu stojí za to. Němčina také naplňuje moje nejsmělejší představy o tom, jak by jazyk mohl být logický. Ale chápu, že začátky s němčinou a jejími dlouhými slovy mohou odradit, což se stalo i mým nejbližším. Pokud jsem tímto jazykem byla okouzlena jako dítě, tuto lásku pak už jen utvrdilo studium práv ve Vídni, kde jsem se poprvé setkala se skvostem v podobě němčiny právnické. Goethe, Kafka a další němečtí autoři mě díky nadšení pro jejich smýšlení pak utvrdili nejen v genialitě němčiny, ale i německy psané literatury. Jak krásné je do tohoto světa utéct a na chvíli se v něm ztratit…

Jaká byla vaše cesta ke knihovnictví a do Knihovny rakouské literatury ve Znojmě?

Kdykoliv se vrátím do dětství a úvah o vysněném povolání, vždy se mi tam objevuje láska ke vzdělání, touha předávat (informace a ideje), propojovat obory, pronikat hluboko do myšlenkových a knižních světů a láska k přemýšlení a hledání souvislostí. Právnické a následné teologické vzdělání mi toho spoustu daly. Pochopila jsem ale, že práce v původně vystudovaném oboru (právu) by pro mě byla sice zaměstnáním, ale ne radostí a posláním. Má duše tedy pátrala v dětských touhách a snažila se v praxi najít obor, který by splňoval její nejhlubší volání. A když jsem se tomu otevřela, přišla možnost práce právě v knihovně, která na výše zmíněné odpovídala, a to až překvapivě přesným způsobem. Svoji práci miluji a vidím v ní hluboký smysl. Zároveň mi konkrétně Knihovna rakouské literatury ve Znojmě splnila možnost zůstat v kontaktu s němčinou a Rakouskem, se kterým aktivně spolupracuji.

Existují nějaké konkrétní projekty, na které jste obzvláště hrdá, a proč jsou pro vás tak důležité? Co bývá zdrojem vaší inspirace?

Úplně nevím, zda jsem hrdá, spíše převažuje vděčnost za vzniklé možnosti, dar moci je realizovat a také šířit, budovat a upevňovat hodnoty a vztahy. Inspirací je pro mě např. Komenský, který zmiňoval, že pokud chcete zapalovat, musíte hořet. Přesně takhle to cítím a potřebuji být neustále pro něco nadšená a tvořit.

Zároveň mě těší, že když něco předám (třeba studentům v rámci besedy), není to už jen o mně. Ta jiskřička, kterou zažehnu, už v nich zůstane a bude si žít vlastním životem. Kdybych ale měla jmenovat nějaký příklad, mojí srdcovou záležitostí jsou besedy o Kafkovi, ve kterých propojuji obory jako filozofie, právo, etika a psychologie na pozadí jeho myšlenek a díla. Největším oceněním pak je reakce posluchače, který řekne, že jsem napřímo pojmenovala nějakou problematiku či niternou myšlenku, a tím mu moc pomohla. Co může být v rámci mého povolání víc? A pokud ještě díky tomu navštíví knihovnu…

Jsou nějaké výzvy či překážky, kterým čelíte při pořádání přeshraničních a dvojjazyčných projektů? Jak je překonáváte?

S velkou pokorou a vděčností musím říci, že jsem na žádné větší překážky nenarazila. Asi je to tím, že lidé „slyší“ na cíle a hodnoty, které následuji, a že se mi trochu vrací mé (snad) vstřícné a upřímné jednání a vložené nadšení. Mám také velké štěstí na vedení, které mě plně podporuje v aktivitách, které rozvíjím, a má shodnou konceptuální představu toho, kam směřovat. Také mi dává svobodu v mé kreativitě a já jsem Bohu vděčná za tuto nesamozřejmou výsadu, kterou mám.

Jakým směrem byste chtěla svou práci posunout? Máte nějaký cíl, popř. plánujete nějaké další zajímavé projekty?

Vzhledem k tomu, že i sama knihovna směřuje ke stále modernějšímu pojetí vzdělávání, chtěla bych se nechat unášet tímto proudem, neztrácet jiskru a vidět potenciál i tam, kde by se možná prvoplánově nenabízel. A co já vím? Jsem teprve na začátku této cesty.

Ráda bych navázala na úspěch, který měly u studentů projekty původně vytvořené k Evropskému dni jazyků a interaktivní besedy o logických paradoxech. Potenciál vnímám v podpoře rozvoje logického a kritického myšlení, mediální gramotnosti, schopnosti práce s informacemi a učení se umění argumentace u studentů. Existuje také celá řada možností další spolupráce s Rakouskem a propojování teritoriálního, mezigeneračního i jazykového. A celková výzva? Nové věci vždy dělat nově.

Bc. PAVLÍNA LENGHARTOVÁ, studentka Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.