V poslední době se chceme mimo jiné domluvit s vedením knihovny na systémovém řešení hodnocení zaměstnanců a na způsobu, jak řešit individuální stížnosti na kolegy či nadřízené. Je toho samozřejmě mnohem více a rádi přivítáme další členy. Usilujeme o to, abychom byli moderním občanským sdružením*, které bude v rámci možností reflektovat potřeby zaměstnanců na všech pracovištích knihovny. NK momentálně usnadnila situaci rodičům s malými dětmi tím, že pro ně zřídila dětskou skupinu v Klementinu. Ovšem i rodiče pracující v našem druhém areálu v Hostivaři by měli zájem o totéž. Věřím, že se to po dostavbě další hostivařské budovy povede.*
Bez lásky ke knihám se knihovník jistě neobejde, kde se vzala u vás a co ráda čtete?
OZ: Vyrůstala jsem v šedesátých letech v Karlových Varech v učitelské rodině v bytě s tisíci knihami. Televizi jsme měli v tzv. zadním pokoji a chodili jsme tam s bráškou na večerníčky a nedělní pohádky. Nic víc. Rodiče nám četli a knížky u nás byly ctěnou součástí života. Do knihovny jsem se zapsala hned po prvním pololetí první třídy a knihy jsem začala potřebovat. Voněly a byly krásné, plné příběhů, lidí a krajin, situací, pocitů, neznámých slov. Byly mi blízké, i když jsem spoustu věcí nechápala. Když jsem ve druhé třídě četla poprvé Babičku, nerozuměla jsem zaboha, jak mohla ta krásná paní Božena Němcová věnovat knihu nějaké hraběnce. Hraběnce? Ony opravdu žily nějaké hraběnky? V pubertě jsem už byla úplně spoutaná literaturou, dobrovolně uvězněná mezi čtyřmi stěnami. Četla jsem a četla, stovky a řekla bych tisíce knih za ta léta mládí. Neslyšela jsem a neviděla, nic mě nemohlo zaujmout jako kniha. Byla to vášeň a niterná potřeba. Přečetla jsem ruskou a francouzskou klasiku 19. století, středověkou českou literaturu, českou obrozeneckou literaturu, kterou jsem upřímně milovala, samozřejmě starověké eposy a báje, části Bible, severské romány, zkoušela jsem číst Eddu, Rámájánu, Pohádky tisíce a jedné noci, Franze Kafku, Virginii Wolfovou, americké klasiky, italské, španělské. Nerozlišovala jsem zpočátku význam knihy a autora nebo autorky, prostě jsem hltala, co mi přišlo pod ruku a co jsem vzala tátovi tajně z knihovny. Byla to nádherná léta. Literatura a to fanatické čtení mi dalo široký všeobecný rozhled a pochopení pro různé lidi v různých situacích a dobách. Prožitky lásky a nenávisti, strachu i naděje. Smutek a napětí. Soucit a touhu po spravedlivém světě. Nechci být patetická, ale je to tak.
No a posléze jsem objevila, že nepsaly jen sestry Brontëovy, Jane Austenová, Božena Němcová, George Sandová, Sofie Podlipná, Teréza Nováková a dalších pár žen z čítanek, ale že existuje pro mě zcela neznámý svět autorek, o kterých jsme se neučili ani na vysoké škole. Ono těch spisovatelek bylo mnohem více a psaly dobře a dokázaly se uživit. Zde sice není prostor na obsáhlejší vyjádření, ale chci tím říci, že mě čím dál víc přitahovaly autorky a ženské literární postavy. Velmi mě třeba okouzlila kniha S elegancí ježka od francouzské spisovatelky Muriel Barberyové. Musím říct, že bych si taky někdy přála umět tak dokonale tajit svůj pravý život. Obecně řečeno mám ráda knihy o historii téměř čehokoli a v posledních letech mě zajímají detektivky, biografie a knihy o postavení žen a umělkyň v různých historických obdobích a společnostech. Nenašla jsem zalíbení ve fantasy, science fiction a hororech…
V jaké kondici jste předala oddělení svému nástupci a co byste mu popřála?
OZ: V oddělení pracují inteligentní a vzdělaní lidé, kterých si vážím, věřím jim a mám je ráda. Jsem opravdu vděčná za všechna ta léta. Stejně tak věřím Martinovi, že s kolegyněmi a kolegy dokáže úspěšně spolupracovat na všech úkolech, které máme a které nás v budoucnosti čekají. To mu ze srdce přeju.
Martine, jaká byla tvoje cesta k práci v NK?
Martin Žížala (MŽ): Vystudoval jsem obor Informační studia a knihovnictví na FF UK, nejdříve bakalářské studium a poté navazující magisterské. V něm jsem si ale zvolil zaměření informační a cítil jsem se více jako informační pracovník, nikoliv knihovník. Po studiích mě v roce 2011 zaujal inzerát na místo akvizitéra v NK, oddělení tehdy ještě vedla paní Vlasta Havelková a sídlilo v Klementinu. Uspěl jsem a 16. 5. 2011 nastoupil jako benjamínek do tehdy ryze dámského oddělení. Kolegyně mne přivítaly vřele, v té době byl mladý muž (a k tomu vystudovaný knihovník) v NK vzácností. Dnes už je situace úplně jiná.
Čím vším jsi v oddělení, které čerstvě vedeš, prošel?
MŽ: Opravdu vším. Byl jsem přijat jako akvizitér pro budoucí elektronický povinný výtisk, e-knihy byly tehdy nový fenomén. Také jsem se hned zapojil do řady projektů týkajících se e-knih, zmíním např. EDPilot nebo NAKI projekt e-Deposit. Jak knihovnická obec ví, kvůli technologickým a hlavně legislativním problémům stále není tento povinný výtisk uzákoněn, to ovšem nemohu nijak ovlivnit. Protože se moje „hlavní agenda“ nikdy pořádně nerozjela, věnoval jsem se v oddělení jiným činnostem a postupně prošel téměř všechny pracovní pozice. A jsem za to rád, díky tomu opravdu znám kompletní agendu oddělení.
Něco jiného je teorie, a něco jiného pak praxe. Co se za ty roky od dob tvých studií změnilo?
MŽ: Změnilo se toho hodně – v oboru, v NK i v našem oddělení. Velký rozvoj technologií postupně mění podobu knihovnictví a knihoven. Samozřejmě jsem zastáncem pokroku, ale razím heslo „Evoluce, ne revoluce“. Platí to i pro naše oddělení, změny chci dělat postupně a citlivě. Měl jsem tu čest pracovat zde s řadou skvělých lidí, knihovnických „legend“, od kterých jsem se hodně naučil. Všem chci tímto poděkovat a rád je vždy uvidím.
Jaké nové výzvy čekají nejen tebe, ale celé oddělení domácí akvizice, potažmo NK?
MŽ: Jistě jich bude v příštích letech dost, ale zmíním tři nejbližší. Jedna z prvních zásadních změn je přechod NK na RFID technologii, již nyní probíhá čipování stávajícího fondu a akvizice od září očipovává nové přírůstky. Druhou výzvou je už zmíněný povinný výtisk elektronických publikací. Všichni v knihovně doufáme, že tzv. „trojnovela“ konečně bude schválena a 1. 1. 2025 vejde v platnost. A nemohu nezmínit také další stavební práce – dostavbu Centrálního depozitáře v Hostivaři nebo rekonstrukci části Klementina, které logicky ovlivní fungování celé organizace. Věřím, že společně vše v oddělení i v celé knihovně úspěšně zvládneme.
Přeji mnoho zdaru při zvládání všech výzev, stávajících i těch zcela nových.
Foto: archiv autora
