Recenze: Sixty-Eight Publishers a Index: „paralelní životopis“

MILAN VALDEN Milan.Valden@nkp.cz

Vycházely tu dále knihy Jaroslava Seiferta, Bohumila Hrabala, Arnošta Lustiga, Ivana Klímy, Egona Hostovského, Karla Pecky, Oty Filipa, Ivana Diviše, Václava Černého, Ludvíka Vaculíka, Václava Havla, Erazima Koháka, Jana Skácela, Jana Trefulky, Jiřího Gruši, Ivana Blatného, Ferdinanda Peroutky, Edy Kriseové, Egona Bondyho, Pavla Kohouta, Milady Součkové, Jana Křesadla, Jana Nováka, Milana Uhdeho a mnoha dalších, ale i překlady autorů jako Philip Roth, Tom Stoppard či Arthur Miller. Občas zde vyšla pro emigranty i česká klasika od Jaroslava Haška, Karla Hynka Máchy či Boženy Němcové. Nebo třeba paměti herečky Adiny Mandlové Dneska už se tomu směju. Jako poslední vyšly Škvoreckého Povídky tenorsaxofonisty, čímž se kruh uzavřel.

Michal Přibáň (* 1966) se samizdatovou a exilovou literaturou zabývá dlouhodobě. Působí jako literární historik v Ústavu pro českou literaturu AV ČR a vyučuje na Vysoké škole kreativní komunikace v Praze. Je spolueditorem Spisů Josefa Škvoreckého a řídí internetový Slovník české literatury po roce 1945 online. Vedl autorské kolektivy slovníků Česká literární nakladatelství 1949–1989 a Český literární samizdat 1949–1989, podílel se na vydání publikace Exilová periodika (1999). Ve své nové knize sleduje „paralelní životopis“ Indexu a Sixty-Eight Publishers, což je jádrem obsáhlé studie. Obě nakladatelství si byla v mnoha ohledech podobná, měla však své koncepční preference. Jejich autorské zázemí se většinově lišilo, z menší části se však shodovalo, takže vznikaly konkurenční vztahy, někdy překvapivě vyostřené (zvláště v případech vydávání děl autorů žijících v Československu). Autor nahlíží na činnost obou nakladatelství v kontextu literárního života českého exilu, okrajově si všímá i dalších nakladatelství, kulturních časopisů apod. Pramennou základnu mu poskytuje jeho mnohaletý výzkum tohoto tématu, dále archiv nakladatelství Index, uložený v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, fond torontského nakladatelství, uložený v Hoover Institution v kalifornském Stanfordu, a konečně archiv Společnosti Josefa Škvoreckého v Praze.

Autor popisuje začátky obou nakladatelství a podrobně sleduje vybrané tituly a jejich „osudy“, přičemž využívá i korespondenci, která probíhala mezi oběma nakladatelstvími a také mezi redakcemi a jejich autory. Popisuje i ekonomickou situaci nakladatelství a třeba vznik dalšího, Konfrontace, které vydalo Solženicynovo Souostroví Gulag, o jehož vydání měl původně eminentní zájem Index. Dozvíme se dále např. o nikdy nedopsaných pamětech Jiřího Voskovce, o Štěpení Karla Pecky, o sporu o Vaculíkova Morčata, o znovuobjevení básníka Ivana Blatného, o vztazích mezi Škvoreckými a Milanem Kunderou, o pamětech Václava Černého, o vydávání Hrabala, o překladu Rotha či Millera, o kontaktech s Jaroslavem Seifertem a vydání jeho knih. Přibáň se zabývá také spory o Klímu, Kohouta a Klimenta.

Neméně zajímavé jsou kapitoly sledující „příběhy“ Seifertových pamětí či Havlových Dopisů Olze, Hrabalových Proluk či Havlových sborníků, stejně jako roztržka Škvoreckého s Alexandrem Tomským (autor se dotkne i vzniku nakladatelství Rozmluvy). Potřebnou publikaci doprovázejí četné fotografie nebo reprodukce obálek vydaných knih.