Chci se podělit o své pocity a zkušenosti. Už několik let dělám tutora konzultačního střediska VU3V při Knihovně města Hradce Králové (KMHK). Probíhají zde dva kurzy, které celkově navštěvuje necelých 40 frekventantů – velmi pravidelně a nadšeně. Na doporučení ČZU ovšem i naše konzultační středisko (s lítostí) ukončilo počátkem března pravidelná setkávání v letním semestru a doporučilo svým posluchačům dokončit studium individuálně doma, vyplnit testy a vyčkat informací o případné promoci. Co nastalo?
Semknuté kolektivy obou kurzů se automaticky „přesunuly“ do virtuálního prostoru, kde se „setkávají“: posílají si informace o průběhu studia, úspěšně plněných testech a dalších splněných povinnostech, ale také o tom, jak kdo žije. Přicházejí odkazy na zdroje související s tématem studia, odkazy na naučné i zábavné kvízy pro dobu „domácího vězení“, na zajímavé weby, koncertní vystoupení; přicházejí vlastní i převzaté/sdílené úvahy o současné situaci, jejích příčinách, důsledcích. Podpůrné a optimistické maily, anekdoty a vtipy související se situací, ale i další zprávy, pozitivní hodnocení dosavadního průběhu studia a toho, že KMHK plní funkci konzultačního střediska – zkrátka desítky vzájemných sdělení, ať už celé „třídě“ nebo určitým skupinám. Prostě probíhá „hustá“ virtuální komunikace, občas podpořená individuálními vzájemnými telefonáty zvláště osaměle žijících seniorů, kteří potřebují i slyšet známý lidský hlas… Všemi kontakty prolíná přání a naděje na brzká společná setkání, ale i radost z toho, že vzájemná komunikace může probíhat alespoň takto.
Tato situace – a jsem přesvědčena, že nejsme žádnou výjimkou – zcela podporuje správnost myšlenky zřizování virtuálního prostoru pro seniory při knihovnách; prostoru, kde se mohou v bezpečí „setkávat“ ke společným aktivitám nebo i jen prostému sdílení a popovídání, a to jistě nejen v dobách ohrožení či restrikcí. Zalitovala jsem, že nemáme otevřený společný chat či jiný „předpřipravený“ sofistikovaný prostor, třeba i s možností „vizuální“, že vše probíhá „jen“ formou mailů. Potenciál knihoven v tomto směru např. právě pro tuto – svým způsobem rizikovou – skupinu je mnohem větší, než dosud využíváme či nabízíme. A byl by zcela jistě velmi pozitivně přijat.
Zároveň mne potěšilo, že současná situace také ještě silněji potvrdila, že požadavek VU3V jako minimálního standardu v oblasti vzdělávacích aktivit knihoven pro seniory, který definuje standard Knihovna přátelská k seniorům, je správný.
Apeluji na knihovny, které dosud konzultačními středisky VU3V nejsou nebo ještě váhají: pojďte do toho! VU3V zvládne opravdu každá knihovna a těch, kteří na vaši aktivitu čekají a budou za ni vděční, kterým tak můžete zlepšit kvalitu života, je opravdu hodně.
