Na první pohled vypadá akademická obec každé univerzity či vysoké školy jako velmi homogenní skupina uživatelů – všechno jsou to dospělí lidé ve věku 18–65+ let, kteří potřebují přístup k velkému množství kvalitních informačních zdrojů. Jsou to studenti, vyučující, akademičtí pracovníci, vědci… Počkat, vždyť ona to tak homogenní skupina vlastně není!
A když se podíváme ještě trochu blíže – například na studenty, a to studenty bakalářského, magisterského i doktorského studia, studenty zahraničních programů, studenty univerzity 3. věku, studenty kombinovaného studia – nalezneme zde další různorodost. Je zřejmé, že jejich informační potřeby se v různých fázích studentského a profesního života mění.
Různorodost uživatelských potřeb
Jiné informační potřeby má student v prvním ročníku, který se teprve snaží zorientovat v novém prostředí a přizpůsobit se jinému stylu výuky, než jakou dosud znal z nižších stupňů škol. Ten potřebuje znát jen úplný základ: kde je na univerzitě knihovna a že v ní jsou knihovníci, kteří mu rádi a kvalifikovaně pomohou. Jiné potřeby má student, který píše svou první/druhou/třetí důležitou práci. Musí si poradit s hledáním a zpracováním spousty odborných materiálů, musí se naučit, co je výzkumná hypotéza a jak se potvrzuje/vyvrací, proplout úskalími citování a vyhnout se plagiátorství. A konečně doktorand, který začíná vědecky pracovat a publikovat, k tomu všemu musí přidat schopnosti a dovednosti spojené s vystupováním na zahraničních konferencích i úspěšné publikování v odborných periodikách. A zcela specifické potřeby má pedagog při přípravě nového kurzu či vědec při práci na grantovém projektu. A to by nebyl knihovník, aby se nesnažil jim tento život co nejvíce ulehčit a najít pro tu kterou knihu (informační zdroj) toho pravého člověka, který ji právě teď a tady potřebuje. Omluvte lehce upravený citát z Terryho Pratchetta (s. 199)1, ale je to tak.
Vzdělávací aktivity
Knihovníci pracující ve vysokoškolských knihovnách se již řadu let zabývají způsoby zvyšování informační gramotnosti svých uživatelů. Akademická půda přímo vyzývá k tomu, stát se také „lektorem“, tj. učícím knihovníkem. Rozdílné potřeby uživatelů během jejich akademické kariéry zase vedou k přizpůsobení lekcí na míru jednotlivým cílovým skupinám. Začíná se většinou tím základním: exkurzemi do prostor knihoven, úvody do služeb nebo jednorázovými školeními, jak pracovat s knihovním katalogem či tou spoustou elektronických zdrojů, které univerzity pořizují.
To je však v současné době skutečně jen základ, kterým vzdělávací aktivity vysokoškolských knihoven nekončí. Knihovníci průběžně zjišťují, co jejich uživatelé potřebují, co jim chybí i jakou cestou a v jaké formě jim požadované informace nejlépe poskytnout. Stačí seminář v knihovně? Nebylo by lepší mít vstup přímo v rámci některého z odborných předmětů – volitelného nebo povinného? Může mít knihovník vlastní předmět v rámci akreditovaného studijního programu? A co nějaké písemné studijní materiály a vystavit je na webových stránkách knihovny? Co zkusit workshop, webinář, podcast, video na youtube, e-learning, blended-learning? A skutečně stačí studenty jen učit, jak informace hledat? Neměli bychom je také učit, jak informace hodnotit, jak si uchovávat podklady pro další práci, jak psát odborný text? A co učit, jak výsledky své práce úspěšně publikovat? A jak jim srozumitelně vysvětlit, k čemu je dobrý impact factor či H-index? Ten kurz, který nám loni tak krásně fungoval, už letos naši uživatelé míjejí bez povšimnutí – je ještě aktuální? A koná se v době, kdy mohou studenti přijít?
Komise IVIG
Počátkem roku 2000 vznikla Komise IVIG (Odborná komise pro informační výchovu a informační gramotnost na vysokých školách). Od roku 2002 je součástí Asociace knihoven vysokých škol ČR2 a jejími členy jsou knihovníci se zájmem o teoretické i praktické aspekty informačního vzdělávání – a to nejen z vysokých škol, ale i z jiných knihoven. Na stránkách komise3 jsou uvedeny cíle její činnosti. Budu zde citovat jen několik klíčových:
— podporovat aktivity vysokoškolských knihoven v oblasti informačního vzdělávání, které přispěje k informační gramotnosti studentů i dalších uživatelů,
— sdílet zkušenosti získané v přípravě i provádění informačního vzdělávání ve všech jeho formách (vstupní prohlídky knihoven, přednášky, školení, kurzy, výuka reálná i virtuální, tištěné i elektronické informační materiály),
— přispět k začleňování informačního vzdělávání do učebních programů vysokých škol a být oporou či pomocí v argumentaci při jednání s akademickými funkcionáři,
— udržovat přehled o stavu informačního vzdělávání a informační gramotnosti na vysokých školách u nás i v zahraničí.
Všem z vás, které zajímají podrobnosti z počátků fungování komise, doporučuji souhrnný článek, který vyšel v knihovnické revue Národní knihovna4.
Trendy
Jednou z aktivit komise je i pravidelné dotazníkové šetření mezi vysokoškolskými knihovnami ohledně informačního vzdělávání. Šetření se od roku 2006 opakuje pravidelně každý sudý rok. Díky této kontinuitě se dá již hovořit o některých dlouhodobých trendech ve vzdělávacích aktivitách. Dovolím si jich pár zmínit.
Přibližně polovině vysokoškolských knihoven se podařilo do dlouhodobých záměrů svých institucí dostat alespoň zmínku o informačním vzdělávání či informační gramotnosti. Díky tomu se také daří zřizovat pro knihovníky pozice, které mají výuku v náplni práce. S tím je spojena nejen možnost připravovat výukové lekce, ale i šance zapojit se do řady vzdělávacích celouniverzitních projektů knihovnám jinak nepřístupných.
Je patrné, že čím dál více vysokoškolských knihoven učí své uživatele v rámci povinných předmětů nebo v rámci samostatného akreditovaného předmětu, tzn. že knihovníci nejen učí, ale studenty i hodnotí. Po počátečním boomu čistě e-learningových kurzů v roce 2008 se jejich nabídka ustálila jen na několika univerzitách, kde jsou ale hojně využívány. Další knihovny, které zkouší i jiný formát výuky než pouze klasický tváří v tvář, jdou cestou tzv. blended-learningu, tj. formy výuky, kdy část probíhá klasicky a část formou e-learningových lekcí a materiálů.
Ke zřetelnému posunu dochází v obsluhovaných cílových skupinách – největší nárůst a největší pestrost je u vzdělávacích aktivit určených pro doktorandy. Interní doktorandi se totiž velmi záhy stávají sami lektory a vedoucími bakalářských prací. A co se v knihovně naučí, předávají dál buď sami, nebo si knihovníky zvou do svých vlastních předmětů. Zároveň jsou to začínající vědci, kteří se potýkají s nástrahami grantových projektů, vědeckého publikování a přednášení na konferencích. Za léta studia zjistili, že v knihovně najdou kvalifikovanou pomoc, takže jim není zatěžko si o ni opět říct. Tím se knihovníci dostávají k mezerám ve vzdělávacích plánech, které je na té které vysoké škole či univerzitě třeba vyplnit, ať už jde o výuku kreativních technik pro studium i výuku, užší spolupráci s centry akademického psaní, kurzy zvládání stresu, kurzy kritického myšlení, postupy, jak poznat predátorský časopis, apod.
Velké množství vzdělávacích aktivit knihoven se týká citování, prevence plagiátorství a psaní odborných textů. Druhou nejčastější skupinou, se kterou se knihovníci setkávají, jsou totiž studenti všech stupňů studia v době, kdy pracují na svých vysokoškolských kvalifikačních pracích. A mezi knihovnou nabízenými kurzy se tím pádem velmi často objevují i kurzy pro práci s citačními manažery (např. Zotero, Endnote, Refworks, Mendeley).
Toto jsou asi nejvýraznější trendy související se vzdělávacími aktivitami českých vysokoškolských knihoven. Většina z nich zároveň koresponduje s trendy, které je možné vypozorovat na zahraničních univerzitách. A právě sledování novinek a výměna zkušeností na mezinárodních konferencích jsou pro nás důležitým zdrojem inspirace.
1 PRATCHETT, Terry. Jingo. London: Corgi Books, 1998. 431 s. ISBN: 0-552-14598-X.
2 Webové stránky: www.akvs.cz
3 http://www.akvs.cz/komise-iniciativy/komise-ivig/
4 DOMBROVSKÁ, Michaela, Hana LANDOVÁ a Ludmila TICHÁ. Informační gramotnost – teorie a praxe v ČR. Národní knihovna, 2004, roč. 15, č. 1, s. 7–19. (http://full.nkp.cz/nkkr/NKKR0401/0401007.html)
