TOMÁŠ KUBÍČEK Tomas.Kubicek@mzk.cz
Celoživotního Tobolku získala Dana Kroulíková z Městské knihovny v České Lípě. I díky ní, díky jejímu nasazení a přesvědčení, knihovna prolínala do obrovského spektra aktivit SKIP a stala se vzorem pro pořádání volnočasových aktivit. Její systematický a dlouhodobý přístup přetvořil knihovnu v nikoliv nepodstatnou vzdělávací a kulturní instituci libereckého regionu. Dana Kroulíková aktuálně knihovnu předává svému nástupci a spolu s ní i nemalý závazek. Lehké to tedy rozhodně mít nebude. Pomyslně nejenom Dana Kroulíková, ale i mnoho dalších bude s vážností Zdeňka Václava Tobolky sledovat jeho dílo.
Třinecká knihovna dlouhodobě platí za pionýra řady čtenářských a vzdělávacích aktivit. Je téměř jisté, že tamější nadšení je nakažlivě skupinové. Ale za konkrétními věcmi jsou vždy konkrétní lidé a za festivalem ČteFesT, semináři DoČet, za Mosty ke knihám či za aplikací Čtenářský metr stojí jedna z výrazných tváří Městské knihovny Třinec – Marika Zadembská. Není divu, že právě ona letos potěžkala v rukou Medaili Z. V. Tobolky za významný přínos českému knihovnictví. A platí pro ni totéž, co platí pro dalšího nositele letošního přínosného Tobolky.
I Kateřina Janošková z Masarykovy veřejné knihovny Vsetín je důkazem, že otřepané rčení „Kdo chce zapalovat, musí hořet“ koneckonců funguje. Kdybyste hledali synonymum pro módní slovo proaktivnost či snad dokonce jeho definici, zajeďte si do Vsetína. Kateřina Janošková je motorem celé řady aktivit, jimiž vsetínská knihovna vstupuje do svého regionu. A nejenom do něj. Je třeba i hnací silou řady podniků, které vznikají na půdě SKIP a zasahuje zde stejně proaktivně jako na zasedáních Ústřední knihovnické rady, kam je často pro svoji odbornost a zdravý kritický nadhled zvána. Její proaktivnost ale především znamená potřebu stavět prostory, ve kterých se lidé mohou setkávat a myslet. Ať už jsou to prostory mentální, či fyzické.
Proaktivnost ale především znamená, že je třeba si všechno tvrdě odpracovat. To potvrzuje i Lenka Maixnerová, třetí letošní přínosový Tobolka, jenž ovšem tentokrát míří z regionů do centra, a tedy do knihovny národní. Jestliže v poslední době sledují čeští knihovníci a knihovnice Národní knihovnu ČR s obnovující se důvěrou, je to i její zásluha. Lenka Maixnerová je architektem vize digitální knihovny. Její nadšení pro zpřístupňování knihovních metadat jako otevřených dat má za důsledek, že se knihovní fondy stávají přístupnějšími a využitelnějšími pro širokou veřejnost, vědce a studenty. Její práce ve své podstatě není prací ryze technickou. Je totiž podmínkou demokratizace informací a vybízí k podpoře inovací, vzdělávání a kulturního uvědomění. Jenomže je vždy mnohem konkrétnější než jakékoliv z těchto vznešených slov. Vlastně jim propůjčuje význam.
Čtyřikrát Tobolka a čtyřikrát přesně: na střed smyslu knihovnické práce.
