Sestavila ZLATA HOUŠKOVÁ zlata.houskova@gmail.com
Začnu trochu zeširoka. Když jsem končila knihovnickou školu, říkala jsem: Nikdy, NIKDY nebudu pracovat ve veřejné knihovně! A začala jsem pracovat v odborné knihovně. Přešlo pár let a přestěhovala jsem se do malého města v Podkrkonoší. Měla jsem velké štěstí, protože se tam zrovna uvolnilo jedno místo ve veřejné knihovně. Nastoupila jsem do oddělení pro dospělé a říkala si: Nikdy, NIKDY nebudu pracovat s dětmi! Po pár letech jsem přešla do malé střediskové knihovny. Byla jsem tam sama, tak jsem pracovala i s dětmi. Opravdu hodně. A pak jsem se, ani nevím jak, „najednou“ stala tajemnicí KDK SKIP. A tou jsem byla téměř dvacet let. Co mně to dalo? Měla jsem možnost poznat úžasné lidi se skvělými nápady, které dokázali prosadit a realizovat. Mohla jsem být u vzniku projektů, jako je Noc s Andersenem, Kamarádka knihovna, OKnA, Kde končí svět etc. Tajemnicí už nejsem, ale na všechny s láskou vzpomínám a jsem šťastná, že jsem mohla být při tom. A také jsem se naučila, že si mám říkat: Nikdy neříkej NIKDY.
Stáňa Benešová, Nová Paka
V souvislosti s KDK se mi vybaví Šrámkova Sobotka, kde vznikl nápad na založení klubu, milovaná práce, kreativita, přátelství, setkávání se skvělými lidmi z oboru i mimo něj a samozřejmě děti. Jsem ráda, že jsem mohla být součástí od samého začátku a alespoň trošku přispět k dnešní podobě klubu.
Jana Hrbková, Louny
Co pro mě znamená KDK? Možnost setkávat se s lidmi, kteří jsou na stejné pracovní vlně jako já a jsou vstřícní, ochotní se podělit o své zkušenosti, zapálení pro práci s dětmi a schopní pro ně uskutečnit téměř cokoli. Čerpám inspiraci a energii ze skvělých aktivit (např. OKnA) a setkání, která nám pomáhají v naší snaze ukázat dětem, že čtení a knížky jim mohou být úžasnými společníky.
Dana Kochová, Havířov
Nové prostory, do kterých jsme se přestěhovali v roce 2001, nám umožnily dělat knihovnickou práci „po novu“ a vidět ji trochu jinak. Začali jsme se tedy více „rozkoukávat“ v knihovnickém světě. Jako zjevení na mne v té době zapůsobil Klub dětských knihoven spolu s konferencí Andersen. Okamžitě jsme se stali členy a jezdili snad na všechny akce, které klub pořádal; na některých jsme se i organizačně podíleli. A co na mne tak zapůsobilo? Úžasná parta! Akce vždy byly samozřejmě prioritně o vzdělávání, ale po večerech jsme se bavili, znovu probírali uplynulý den a zároveň si vyměňovali zkušenosti. Toto, z mého pohledu, žádný on-line kontakt nenahradí. Setkávání, výměna poznatků, diskuse, ale také zábava je největším přínosem (nejen) KDK. Ať nám to dlouho vydrží!
Blanka Tauberová, Sedlčany
Mám ve svém srdci nejen profesní, ale hlavně osobní nádherný pocit ze společné práce v oboru, který mne zcela naplnil. Práce s dětmi, profesní růst, nápady, úžasné projekty, spolupráce, vzájemnost, sdílení – a hlavně pevná přátelství. Zcela naplněných třicet let, které mi daly životní sílu a elán.
Eva Kordová, Turnov
KDK je úžasné společenství pozitivně naladěných, kreativních, nezištných knihovnic, které se vždy dokázaly domluvit a táhnout za jeden provaz. Členství v KDK mi přineslo přátelství osobní i profesní a jsem hrdá na to, že jsem mohla být a stále jsem součástí tohoto knihovnického společenství! S kolegyní Mirkou Čápovou jsme stály u zrodu KDK a uvědomujeme si, že bez záštity KDK by nebyla Noc s Andersenem, Pasování prvňáčků, Kde končí svět, Rytíři krásného slova… a celá řada dalších úžasných akcí!
Hanka Hanáčková, Uherské Hradiště
Co pro mne znamená KDK? Znamená pro mě hlavně možnost pravidelně se setkávat s kolegyněmi a kolegy a vyměňovat si zkušenosti. Během pracovního roku jsme tak vytíženi, že cesty do jiných knihoven stále odkládáme. Nebýt těchto příležitostí, skoro se nevidíme. Při setkání se nabízí také možnost společně se vzdělávat na různá témata, ale ani „pouhá“ vzájemná inspirace není zanedbatelná.
Katka Pechová, Dobříš
Klub pro mne znamená setkání s neuvěřitel-ně zapálenými, stejně naladěnými kolegyněmi (někdy i kolegy), kteří se nezištně kdykoli podělí o své skvělé nápady. Srší energií, jsou pohodoví, inspirativní, dokážou se vcítit do nálady, pomoci, když jednomu docházejí síly, obejmout, povzbudit… Jsem ráda, že jsem se už před lety mohla potkat s těmito elitními „děckaři“. Těším se na akce pořádané KDK a pokaždé odjíždím nabita pozitivními zážitky do všedních dní.
Jana Frühaufová, Rokycany
KDK – velké knihovnické kamarádství lidiček, pro které nic není nemožné. Výměna a předávání zkušeností, podpora dětského čtenářství, nové projekty. Prostě – správná parta.
Ilonka Kroupová, Rožnov pod Radhoštěm
KDK pro mě znamená společenství příjemných lidi, naladěných na potřeby dětského čtenáře, a moře inspirace. V neposlední řadě mi dal výborné přítelkyně, které bych bez společného setkávání Klubu nikdy nepoznala.
Marta Pešková Staníková, Dvůr Králové nad Labem
Klub dětských knihoven pro mě byl a je komunita lidí, kteří sdílejí své starosti a radosti z práce s dětmi a mládeží. Nabídl mi prostor pro seberealizaci, našla jsem tam přátele na celý život a mentory a mentorky. Postupně odcházejí a já až teď naplno dokážu ocenit, jak moc jsem se díky nim naučila a kolik jim toho dlužím. Těch čokolád a lahví vín, které bych chtěla poslat a rozdat jako poděkování, by bylo opravdu hodně. Díky Klube a Klubko! Díky knihovny, že zaměstnáváte lidi, kteří svou práci dělají srdcem.
Helena Hubatková Selucká, Brno
Byla jsem vždy velmi ráda, když jsem dostala zprávu o akci KDK. Knihovnický človíček se tak mohl dozvědět, co nového kolegyně zase chystají, byli jsme účastni přednášek odborníků ze všech oblastí dětského světa. A nesmím opomenout setkávání – nejenom kolegyní, ale především kamarádek – z blízkého kraje i z celé republiky. To člověka naplňovalo a obohacovalo.
Libuše Vargová, Přerov
Klub dětských knihoven byl pro mě vždy jako hvězda, která udávala směr mé práci s dětskými uživateli. Akce Klubu byly od začátku vždy praktické a pomáhaly mi rozšiřovat si obzory. Klub mi ukázal, jak se dá novými metodami pracovat s dětským čtenářem a dodnes mi díky tomu srdce bije pro „děckařinu“. Jsem ráda součástí vstřícného kolektivu milých knihovnic, které se nebojí podělit se o své kreativní nápady s ostatními. Za to vám, děvčata, patří velké poděkování a uznání.
Jana Sehnalová, Rtyně v Podkrkonoší
Jsem ráda, že jsem mohla i svým nadšením a energií přispět k vytvoření pevných základů KDK. S radostí a obdivem sleduji nové projekty, které přispívají k podpoře čtenářství, té zcela nenahraditelné životní dovednosti. Ať žije a vzkvétá skvělý Klub dětských knihoven našeho SKIP!
Alena Pospíšilová, Malechovice
***
Omlouvám se za genderovou nevyváženost, ale pamětníci historie KDK byli prostě… pamětnice…
Dovolte říci na závěr pár slov i mně. Byla jsem u zrodu Klubu a žila s ním celých 30 let jeho dosavadní existence. Těšila jsem se na každou akci, na každé setkání, na každý mail či zprávu. Kterékoli z těchto spojení znamenalo inspiraci, nápad, začátek něčeho nového. Posouvalo mě dál profesně i osobně, a to nejsem děckařka!!! Tisíce inspirativních nápadů, stovky realizovaných výborných projektů, nových aktivit a akcí v knihovnách, mezi nimi pak několik opravdových a respektovaných perel (viz vzpomínky předsedkyní). Poznala jsem lektorské špičky z mnoha oblastí. Zažila jsem nadšené děti, vděčné rodiče, dojaté VIPáky (nikdy nezapomenu na plačící Báru Hrzánovou, zajíkajícího se Josefa Abrháma, neustále děkující Renatu Fučíkovou či uznalé Matouše Rumla, Václava Mertina, prof. Zdeňka Matějčka…). Zažila jsem stovky báječných a desítky nezapomenutelných setkání, spoustu zábavy, děkovné dopisy a maily, nadšené odezvy, radost i slzy… Naučila jsem se spoustu věcí a při práci pro/s KDK mě provázel silný pocit, že naše (knihovnická) práce má opravdu smysl. Získala jsem díky Klubu stovky kamarádů po celé republice a několik opravdových přítelkyní/přátel.
A poznala jsem víc než kde jinde, co zmůže nadšení, iniciativa, kreativita, profesionalita, týmová práce, zodpovědnost, kooperace, společné úsilí bez sebeprezentačních snah. Co doopravdy znamená „jeden za všechny a všichni za jednoho“! Bylo to vzrušujících třicet let. Kéž to potká každého z vás, neboť co víc si člověk může přát, chce-li svou profesi vykonávat jako povolání…
Foto: z archivu Zlaty Houškové
