Kmeny mívají svůj „oheň“, místo faktické či symbolické, které komunity spojuje a představuje jejich sdílenou identitu a soudržnost. V případě Next Library takovým „ohněm“ bezesporu je Dokk1, hlavní pobočka knihoven dánského Aarhusu, která se v roce 2016 stala i veřejnou knihovnou roku dle hodnocení IFLA.
Next Library je akce, na které může být maximálně 350 účastníků, organizátoři totiž mají vyzkoušeno, že při větším počtu by „kmen“ nevytvořili. Vstupenky na akci mizí v řádu hodin po zveřejnění informace o spuštění registrace, a to za situace, kdy program není k dispozici – jedete přeci na Next Library! Jak mi řekl jeden návštěvník ze Švýcarska, o němž jsem se až později dozvěděl, že teprve nedávno nastoupil jako nový ředitel středně velké knihovny, Next Library byla jediná konference, kterou mu doporučili úplně všichni. „Pokud bys měl jet na jedinou konferenci v tomto roce, jeď na Next,“ slyšel. A vlastně i moje motivace k účasti byla podobná. Next Library je fenomén, o kterém se mluví, a to už dlouhé roky, jako o místě, kde zjistíte, kam by mohly směřovat knihovny za deset i více let.
Co jsem se tedy o „knihovnách budoucnosti“ v Aarhusu dozvěděl? O knihách v knihovnách se zde mluvilo jen málo. Ne proto, že by byly z knihoven vyhazovány, ale protože samotná existence knih a fondů není smyslem knihoven. Knihy jsou jen jedním z prostředků naplňování našich cílů: utváření vzdělané, soudržné, empatické a kreativní společnosti. To prosím berte jako moji osobní definici.
Letošní konference se specificky zaměřila na přírodu a naše soužití s ní. A právě přesun pozornosti na nelidské aktéry byl z mnoha příspěvků i workshopů patrný. Mindfulness aktivity na lodi s Andreou Davis, která pracuje pro knihovny v Oaklandu (Kalifornie) měly za cíl ukázat, jak zapojovat jiné než naše dominantní smysly, totiž zrak a sluch. Jelikož Oakland je podobně jako Aarhus přístavní město, vycházela Andrea ze své praxe vycházek přístavem a výletů na lodi.
Další Američan na místě, Nate Hill, v knihovně přímo nepůsobí, ale s knihovnami, konkrétně těmi v New Yorku, spolupracuje a pro ně a jejich uživatele vytváří projekt Library Field, místo, kde lidé z velkoměst mohou zakusit kontakt s přírodou. Znáte principy aktivního naslouchání? Co je vyzkoušet s květinou, stromem, hmyzem…?
Kromě workshopů a přednášek ve formátu ignite (5 minut na 20 slidů), byla celou dobu na místě i řada stánků, i když pojatých mnohem pestřeji, než jsme zvyklí z našich konferencí. Projekt financovaný z fondů EU make-a-thek, zaměřený na práci s textilem a upcyklaci, měl za základnu tuk-tuk. Tým má v plánu postavit i pojízdný makerspace (tuk-tuk to zřejmě nebude, i když to vypadalo moc dobře), který by měl projet řadu evropských států. Pochopitelně hned obdrželi pozvání i do České republiky. Kolegové z norského Bergenu zase přivezli interaktivní online vzdělávací formát o nástrahách internetu. Vytvářeli ho společně se vzdělávací odnoží organizace Faktisk, která se jinak zaměřuje na fakt-checking.
Ve výčtu zajímavých prezentací a aktivit by bylo možné ještě několik odstavců pokračovat. O tom ale, jak jsem se snažil hned na začátku vysvětlit, Next Library – primárně – není. Je to totiž setkání „kmene”.
Organizační tým Next Library se snaží dělat maximum pro to, aby účastníci akce mezi sebou komunikovali, potkávali se, vzájemně se od sebe učili a obohacovali. A dělá to ostatně i ve vlastním zájmu, neboť oni sami coby hostitelé se také velmi aktivně zapojují. Jak ostatně jinak naplánovat festival, jehož klíčovým slovem je „komunita“, než komunitně?!
ONDŘEJ HUDEČEK, Městská knihovna v Praze
