Na Štědrý den roku 1925 vyšla v britských novinách London’s Evening News povídka spisovatele Alana Alexandera Milna s názvem Wrong Sort of Bees (Špatný druh včel), v níž se světu poprvé představil dobrosrdečný medvěd „s malým rozůmkem“ jménem Pú. O deset měsíců později se na pultech knihkupectví objevila první sbírka Púových příběhů Winnie-the-Pooh (Medvídek Pú).
Laskavé příběhy doprovozené jemnými ilustracemi Ernesta Howarda Sheparda zaznamenaly obrovský úspěch, v roce 1928 tak vyšlo jejich pokračování s názvem The House at Pooh Corner (Púovo zátiší) a postupem času se knížky (později většinou vydávané souborně) dočkaly překladů do více než padesáti světových jazyků. První české vydání připravil Jan Naňka v překladu Zdenky Mathesiusové na počátku 30. let, výrazněji se ale zapsalo až vydání z roku 1938 připravené péčí nakladatelství Vyšehrad, pro které knihu přeložila Hana Skoumalová.
A. A. Milna pro jeho nejznámějšího hrdinu inspiroval plyšový medvěd, kterého koupil svému synovi v roce 1921 v pobočce obchodního řetězce Harrods. Ostatně to nebyl jediný motiv, který si spisovatel ze svého rodinného života půjčil – také další postavičky Prasátko, Tygr, osel Ijáček, Klokanice a Klokánek byly skutečné hračky Milneho syna, po němž navíc autor pojmenoval i pohádkového chlapce Kryštůfka Robina (Christopher Robin Milne to měl později svému otci za zlé, neboť se vzhledem k úspěchu knih potýkal s nežádoucím zájmem okolí i médií).
Mimochodem, historické Christopherovy hračky jsou dnes součástí sbírky newyorské knihovny (New York Public Library), které je věnoval americký vydavatel Púových dobrodružství E. P. Dutton.
Zvláštní jméno – v originále Winnie-the-Pooh – získal plyšák po oblíbené hnědé medvědici Winnie z londýnské zoo, kterou do Anglie přivezl v roce 1914 z Kanady veterinář a důstojník Veterinárního sboru kanadské armády Harry Colebourn (jde o zkráceninu názvu kanadského města Winnipeg, kde Colebourn na medvídě narazil), a po labuti Pooh, kterou vlastnili Milneho přátelé.
Klasickou knižní předlohu včetně estetiky Shepardových ilustrací později zastínila americká adaptace příběhů z dílny Walta Disneye. O Púovu popularitu ve Spojených státech se postaral Stephen Slesinger, který v roce 1930 získal od A. A. Milna licenci na výrobu merchandisingu a televizních adaptací příběhů. Už v roce 1931 vybudoval Slesinger kolem Medvídka Pú byznys s obratem víc než 50 milionů dolarů ročně.
Po Slesingerově smrti odkoupil práva zmíněný Walt Disney, jehož studio rozvíjí pohádkový svět přátel ze Stokorcového lesa (jeho předobrazem je přírodní park Ashdown Forrest rozprostírající se na jih od Londýna) kontinuálně dodnes. Podle různých žebříčků dnes patří Medvídek Pú mezi nejhodnotnější fikční postavy (často je řazen hned za Mickey Mouse), přičemž roční tržby ze všech produktů souvisejících s Púem se pohybují v miliardách dolarů.
V roce svých stých narozenin je Medvídek Pú globálním kulturním fenoménem. A i když se to někdy může ztrácet pod marketingovou a obchodní vrstvou, nesou jeho příběhy jedno důležité poselství. Poselství o tom, jak nádherně bezstarostný je čas dětství.
Tip
Medvídek Pú se díky své schopnosti mile a srozumitelně vysvětlovat obyčejné i zásadní otázky našeho světa dostal i do dvou knih Benjamina Hoffa vysvětlujících taoistickou filozofii. Po knihách Pú a Tao (Volvox Globator, 1996) a Prasátko a Tao (Volvox Globator, 1997) pátrejte v knihovnách.
