A tady začíná klíčový aspekt, který často přehlížíme. Nezáleží jen na tom, že máte hůlku, důležité je, jestli s ní sesíláte zakázanou kletbu, nebo kouzlíte šeříkový keř. Umělá inteligence je nástroj, na nějž často dopadají právní předpisy podle toho, jak ho používáte. A odpovědnost? Ta zůstává na tom, kdo hůlku drží v ruce.
Řada pravidel, která při používání AI mohou být relevantní, tu máme už léta. GDPR, autorský zákon, trestní zákoník a spoustu dalších. Pojďme se podívat na oblast autorských práv.
Autorské právo
Kreativní a jedinečné dílo vytvořené člověkem je chráněné a nikdo ho nemůže zkopírovat nebo zveřejnit bez svolení autora. To je základní pravidlo. Když se tento několik století starý koncept potká s generativní umělou inteligencí, hrozí hned několik nepříjemných kolizí.
První problém: Neporušuji autorská práva někoho jiného?
Modely, na nichž jsou generativní nástroje postaveny, se učily na obrovském množství dat. V těchto datech byla i chráněná autorská díla. Z toho plyne, že AI nástroj vám klidně může vygenerovat výsledek natolik připomínající původní tréninkové dílo, že porušíte autorská práva jeho tvůrce.
Přesně tohle se mi stalo. Prompt zněl: Jak si představuješ obálku první knihy Harryho Pottera? Vytvoř mi obrázek.
AI mi nabídla dvě odpovědi (zrovna na mě vyskočila ta funkce, kde si můžete vybrat, která varianta odpovědi se vám líbí víc). V první odpovědi mi AI zdvořile vysvětlila, že vytvořit obrázek první knihy Harryho Pottera by bylo porušení autorských práv. Ve druhé mi vygenerovala obrázek, který byl prakticky identický s oficiální obálkou knihy. Jeden a tentýž nástroj mi v jednu chvíli řekne „tohle by bylo nelegální“ a vzápětí to udělá.
Tím, že můj prompt přímo zmínil Harryho Pottera, se dal tento výsledek očekávat. K podobnosti a tedy porušení autorských práv však můžete dojít, i když vůbec původní dílo nezmíníte. Nezáleží na promptu, ale na výsledku.
Praktický příklad: Vytvoříte pomocí generativní AI grafiku na tašky, které pak prodáváte v knihovně jako promo předměty. Pokud je výsledek výrazně podobný existujícímu chráněnému dílu, může vás autor žalovat. Bude úplně jedno, že obrázek nevytvořil člověk, ale AI. Odpovědnost za porušení autorských práv je na vás.
Druhý problém: Vznikne vůbec dílo?
Teď to otočme. Řekněme, že jste s pomocí AI vytvořili něco, co se vám líbí a chcete to mít chráněné proti ostatním. Třeba grafiku na propagační materiály nebo vizuály na sociální sítě knihovny. Máte na to autorská práva? Můžete zabránit tomu, aby to použil někdo jiný?
Možná ne. Aby něco bylo chráněno autorským právem, musí to splňovat tři základní podmínky: musí to být jedinečné, vnímatelné a být výsledkem tvůrčí činnosti člověka. Autorské právo chrání lidskou kreativitu. Dílo musí odrážet svobodná a tvůrčí rozhodnutí autora.
A tady začíná nejistota. Co když zadáte jeden prompt a použijete první výsledek? Vznikne dílo, když AI za vás udělala všechna tvůrčí rozhodnutí? Ale co když naopak iterujete, vybíráte z více variant, kombinujete výsledky, upravujete je, dáváte dohromady složitější celky?
Co třeba tento obrázek?
Prompt: Píšu článek o právních aspektech používání generativní AI knihovníky. Udělej mi ilustrační obrázek.
V mém odborném výzkumu jsem dospěla k závěru, že pokud je proces komplexnější, k tvůrčí činnosti člověka dochází a chráněné dílo vzniká. Kouzelnou hůlkou pořád musí někdo švihnout a přiklepnout. Ale je to jen můj názor – soudní rozhodnutí zatím nejsou.
Praktický příklad: Vytvoříte pomocí AI sérii ilustrací pro knihovní kalendář. Prodáváte kalendáře v knihovně, a pak zjistíte, že konkurenční knihovna použila stejné obrázky na své propagační materiály. Možná s tím nemůžete nic dělat, protože obrázky nejsou chráněny autorským právem.
S nejistotou ohledně vzniku autorského díla se však dá pracovat. Právo zná i jiné způsoby, jak chránit duševní vlastnictví. V oblasti kreativity může jít například o registraci ochranné známky.
Na průsečíku autorských práv a umělé inteligence se objevují dva velké problémy. Můžete snadno porušit autorská práva někoho jiného. A zároveň to, co vytvoříte, možná nebude chráněné. Ale nejde jen o autorské právo. Podobně na vás mohou dopadat i další právní předpisy. O tom snad někdy příště. Do té doby aspoň základní pravidlo: hůlka sama o sobě není ani dobrá, ani zlá. Rozhodující je, kdo ji drží, jak ji používá a zda je připraven nést důsledky.
LUCIE MALÁ je právnička advokátní kanceláře Legitas se specializaci na právo v AI a kyberbezpečnosti.
