Knihy, lidé, králíkárna a orákulum: Rekonstrukce Městské knihovny ve Velešíně pohledem architekta

Knihovna sídlí v přízemí objektu základní školy, v místě původně tří učeben. To se nemění a nová koncepce toto „trojdělení“ musí respektovat, stejně jako značnou velikost fondu.

Rekonstrukcí knihovna získala samostatný vchod do vstupní haly (původně školní chodby), vybavené jako výstavní prostor; stálou dekorací je tu nástěnná grafika se stylizovanými motivy Velešína a okolí.

Ze vstupní haly se vchází do „tříprostoru“ volného výběru. První z místností je pojata jako „scéna komunitního života“, tedy prostor s pobytovými schody, audiovizuálním vybavením, modulovým stolem umožňujícím čtyři varianty sezení a také s koutem konzervativního čtenáře, křeslem a stolkem na kusovém koberci a podlahovou lampou. Volně stojící regály jsou mobilní, prostor pro kulturní akce vznikne teprve jejich odsunutím ke stěnám.

Druhý prostor, střední, je skoro zaplněn fondem pro dospělé, ale za regály je ukryto několik stolků pro hloubavé čtenáře i děti píšící úkoly. Tento masivní střední blok regálů tvoří „nárazníkovou zónu“, akustický i psychologický předěl mezi komunitním a dětským prostorem, který je v poslední části knihovny. V prostoru pro mladší čtenáře najdete regály a další vybavení (nástěnné hry, kreslicí stoly/tabule atd.), dominantou místnosti je ovšem čtveřice čtenářských doupat, tak řečená králíkárna. Název a pak i design vznikl v rané etapě práce na návrhu. Nakreslil jsem skicu, napadlo mě „králíkárna“ a vzpomněl jsem si na rozhovor se starostou a městským architektem o jejich snaze udržet charakter malého města s venkovskými kořeny. Skicu jsem dopracoval co do tvaru a do „kotců“ umístil polštáře ve formě velkých plyšáků-králíků různých barev. Králíkárna sklízí u dětí velký úspěch, samozřejmě se snaží obsadit místa v „kotcích“ dřív než ostatní. Také ale přišly na to, že se velcí plyšáci dají užívat k polštářovým bitvám, a tak už během prvních týdnů dva plyšoví hlodavci přišli o zadní nohu, což architekta nutně přivádí k úvaze, že i hravost ve vybavení dětských oddělení veřejných knihoven má své meze.

Součástí návrhu interiéru bylo i řešení vizuální komunikace. Návrh infosystému, tj. všech nápisů – od vstupu po rozřaďovače – je pro výsledný dojem důležitý a není dobré ho nechat na později s tím, že to nějak dopadne (nedopadne!). Rozmyšlený infosystém je přínosem nejen estetickým, ale především funkčním, umožňuje návštěvníkovi pohybovat se po knihovně intuitivně. Grafická díla jsou pak bonusem, upevňujícím výjimečnost a vazbu knihovny na místo.

Pro každou knihovnu se snažím vymyslet něco osobitého, co má jen ta a žádná jiná, něco „o čem by si lidé povídali“. Ve Velešíně je to nejen králíkárna a zmíněná nástěnná grafika ve vstupní hale, je tu i „knihovní věštba“ – orákulum. Jde o desku s drobnými otvory, kde návštěvníci najdou stočené papírky s věštbou „co je v knihovně čeká a nemine“. Úspěch či neúspěch věci ovšem závisí na knihovnících, zda budou ochotni vymýšlet stále nové a vtipné věštby. Ideu nejen přijali, paní vedoucí navíc nápad dotáhla tím, že do psaní věšteb zapojí teenagery. Měl jsem z toho radost, protože tak se nápad jenom zábavný stane prostředkem, jak aktivně zapojit obtížně odhadnutelnou sociální skupinu do života knihovny. A nakonec tak může při knihovně vzniknout i neformální skupina, která je vždy přínosem (viz článek Káva pro tři, Čtenář, 2023, č. 1, s. 28–30).

Po rekonstrukci se velešínské knihovně zvýšila návštěvnost, v případě mladších čtenářů dokonce velmi výrazně. Proměnu knihovny komentuje její vedoucí paní Jana Buchancová:

„Už si i teď troufnu říct, že prostor je opravdu funkční, logicky na sebe navazující a všechno krásně funguje. A to nejen pro návštěvníky, ale i pro nás knihovnice. Proti dřívějšku nám netrvá tak dlouho připravit prostor na akci podle požadavků přednášejícího nebo nás. Už probíhají i větší akce a zatěžkávací zkouškou bylo i haloweenské tvoření. V průběhu jednoho odpoledne přišlo kolem sedmdesáti dětí v doprovodu dospělých, a přesto všechno proběhlo hladce, všechno jsme měli po ruce a ze schodů se stala odpočívárna pro rodiče, kteří ještě na svoje ratolesti krásně z výšky viděli.“

TOMÁŠ HOŘAVA se svým ateliérem Hořava architekti se specializují především na návrhy veřejných knihoven.