Jak vše začalo
Na Štědrý den roku 1894 se akademický spolek Barák na své výborové schůzi rozhodl založit městskou veřejnou knihovnu. Tento čin vnímali jeho členové jako účinný prostředek národního uvědomění. Významným propagátorem této myšlenky byl svého času i Karel Havlíček Borovský, jehož jméno knihovna s drobnými obměnami dlouhou dobu nesla. Přes velké úsilí i nadšení členů akademického spolku nebyl nápad vytvořit veřejnou knihovnu přijímán jen pozitivně a bylo nutné překonat mnoho překážek: Hned druhého dne totiž usnesli se akademici na pevném cíli: Zahajme akci o veřejnou lidovou knihovnu Havlíčkovu. Netušili mladí nadšenci, co překážek zatarasí jim cestu, s jakou zabedněností se setkají a hlavně – co energie pojme tento velkolepý nápad. (Akademický kolektiv v Německém Brodě. Hlasy z Posázaví, 19. 9. 1930)Pokud jde o financování veřejné městské knihovny v té době, příspěvky na její chod poskytovalo nejen město, ale i jednotlivé korporace a úřady fungující v Německém Brodě. Výše příspěvku se pohybovala okolo 20 korun.
Po přijetí zákona
Po přijetí zákonaVe 30. letech se knihovna dostala do poněkud složité situace. Prostory už opět nebyly dostačující a stejně tak ani finanční částky nedokázaly pokrýt veškeré náklady na její provoz, nákup nových knih a mzdu knihovnice. Knihovní rada tak často musela připomínat městskému úřadu jeho povinnosti, přičemž se při tom mohla opřít právě o knihovní zákon.
Roky válečné probíhaly ve znamení výrazného snížení finančních dotací. Kupovat nové knihy v českém jazyce tak bylo prakticky nemožné, mnohé také musely být z fondu vyřazeny. V roce 1941 vyšla vyhláška o zákazu půjčování knih obyvatelům židovského původu. Od roku 1944 došlo k omezení výpůjční doby, doplňování fondu bylo minimální. Přes všechny tyto stinné stránky zájem čtenářů neupadal, právě naopak.
Po druhé světové válce
Na růžích neměla knihovna ustláno ani v poválečném období, nevyjasněných bylo mnoho otázek – financování chodu knihovny, personální změny, nedostatečně vybavený knihovní fond, nevhodné umístění atd. K lepšímu se celá situace obrátila až v 70. letech. Tou dobou už platil druhý knihovní zákon a knihovna kromě městské přebrala také funkci okresní. V roce 1974 se tak Okresní knihovna v Havlíčkově Brodě přestěhovala (už poněkolikáté!) do nových prostor budovy Staré radnice (tady sídlí dodnes) a zařadila se mezi nejmodernější okresní knihovny tehdejší Československé socialistické republiky.
Devadesátá léta byla v mnoha ohledech zlomová. Největším milníkem bylo zavedení výpočetní techniky, která usnadnila, urychlila, rozšířila a zkvalitnila veškeré poskytované služby. Zprovozněn byl automatizovaný knihovnický systém LANius, čtenáři poprvé měli možnost využít počítače s přístupem na internet, později přibyla také internetová stanice se speciálním softwarem pro nevidomé.
Z okresní knihovny krajskou
Další velký okamžik v historii knihovny představoval rok 2002. Tehdy se na základě usnesení vlády ČR z roku 2001 stala z Okresní knihovny v Havlíčkově Brodě Krajskou knihovnou Vysočiny. Převzala na sebe funkci metodického střediska pro celý kraj, začala s realizací nových projektů (např. Univerzity volného času, která za stále se zvětšujícího zájmu ze strany posluchačů pokračuje dodnes), otevřela nová oddělení specializovaných služeb a m-centrum – multimediální centrum, které nabízí množství nových služeb a aktivit v rámci jednoho oddělení, zrekonstruovala dětské oddělení a oddělení pro dospělé čtenáře. Jako v minulosti již mnohokrát i v této době se knihovna začala znovu potýkat s akutním nedostatkem prostoru.
Navzdory všem překážkám a potížím Zastupitelstvo Kraje Vysočina rozhodlo v roce 2016 o uzavření smlouvy na spolufinancování stavby nové budovy knihovny s městem Havlíčkův Brod. Krátce poté započaly práce na projektu samotné výstavby. V únoru 2018 vypsal Kraj Vysočina veřejnou zakázku na stavbu nové budovy Krajské knihovny Vysočiny. Samotná stavba pak byla slavnostně zahájena 20. 8. 2018. V současnosti práce na stavbě pokračují, dokončeny by měly být v průběhu roku 2020. Knihovna se tak po více než 125 letech své existence snad konečně dočká vlastních prostor.
